Whitaker vs. Chavez Sr.NEW YORK – Boxerská legenda napříč vahami Pernell Whitaker, který zemřel v neděli večer ve svých 55 letech poté, co jej při přecházení silnice srazilo auto, byl oslňující bojovník, možná nejlepší defenzivní kouzelník všech dob a král napříč vahami po většinu devadesátých let.

V amatérském ringu získal v roce 1984 zlatou olympijskou medaili v lehké váze. Jako profesionál se stal šestinásobným držitelem světového titulu ve čtyřech váhových kategoriích. Byl nepopiratelným šampionem lehké váhy a stejně tak lehké velterové, velterové a lehké střední.

LEGENDY BOXERSKÉHO RINGU:

• Svět smutní. Defenzivní mág Whitaker zemřel poté, co jej srazilo na ulici auto
• Andy Ruiz Jr.: tlouštík s talentem od Boha, ale slabší psychikou, který miluje Snickers
• VIDEO Největší ženské boje historie? Najdou se, daleko více se jich ale neuskutečnilo
• 'Liga Jedinečných' v boxu: Latinští bojovníci. Kdo jsou ti nej ze střední a Jižní Ameriky?
• Bert Cooper: Poslední akční hrdina aneb Novinářova vzpomínka na legendu

Měl mnoho důležitých zápasů a byl jedno z největších jmen v boxu v letech 1984-2001, tedy během jeho profesionální kariéry. Boxerští redaktoři předního webu ESPN – Mark Kriegel, Steve Kim a Dan Rafael – si připomínají „Sugar Pea“ vlastní nejsilnější osobní vzpomínkou.

MARK KRIEGEL: JAK WHITAKEROVI NEUBLÍŽIL BOŽSKÝ CHAVEZ, ALE BOX

Nejsem si jistý, jestli to nebyla největší loupež, kterou jsem kdy viděl. Jsem si ale jistý, že nikdy nebyla žádná loupež spáchána před 63 tisíci lidmi v Alamodome v San Antoniu při zápase Julio Cesar Chavez vs Pernell Whitaker. Psalo se datum 10. září 1993 a bojovalo se o titul WBC ve velterové váze.

Pamatuju si, že Don King najednou vyměnil Mika Tysona, který seděl ve vězení, za Julio Cesara Chaveze, a pyšnil se jeho dokonalou bilancí 87-0. Na tiskové konferenci jej představili jako Henryho Kissingera boxu.

Ve skutečnosti ale Kissinger nikdy neměl takové nadání na podvody jako King. Bylo to v době, kdy Don King a WBC měli k sobě až hanebně blízko.

„Jeho jméno je bolest, největší specialista na ledviny, terminátor,“ ječel King. „Pernell má jen dvě šance. Malou a žádnou.“

„Upozorňuji ho, aby přede mnou v ringu neutíkal a nedělal šaškárny. Chystám se ho vážně zranit,“ přidal Chavez.

Whitaker neřekl nic. Měl na sobě teplákovku Fila a ve walkmanu mu hrál rap. Den předtím odpověděl na všechny naše otázky, ale nechtěl se bavit o Meldrickovi.

Meldrick Taylor byl jeho přítel a parťák z legendárního olympijského týmu roku 1984. V roce 1990 se potkal s Chavezem v jednom ringu, a právě Whitaker byl v jeho rohu a musel být svědkem toho, jak jeho kamarád spolykal během zápasu snad dvě pinty vlastní krve.

Whitaker ihned po boji odešel. Plakal. Boj s Chavezem mu byl poskytnut jako odplata.

Osobně si myslím, že to dokázal. Kompletně Chaveze přeboxoval. Jen rozhodčí to neviděli.

Když skončili, Chavez, který byl zaskočen jeho stylem, který nazýval „špinavým“, došel k Whitakerovi a řekl: „Máš hodně kuráže. Uděláme spoustu odvet, pokud budeš chtít.“

Pernell se jen smál. Chavez mu nemohl nijak ublížit. Pouze box mohl.

STEVE KIM: JAK DVA ROZHODČÍ NEVIDĚLI TO, CO ZBYTEK SVĚTA

Pernell Whitaker je důvod, proč jsem skoro přestal sledovat box. Ne, ve skutečnosti to nebyla jeho chyba. Vina byla na straně rozhodčích Mickeyho Vanna a Franze Martiho, kteří nepochopitelně neviděli to, co ostatní v jeho souboji s Chavezem.

Oba muži nabodovali souboj 115-115 (Jack Woodruff viděl vyhrát Whitakera 115-113). Jejich rozhodnutí zkazilo mistrovské Whitakerovo dílo, který se tak dočkal jen remízy. Bylo to jako byste cákali barvu na obraz od Rembrandta. Sice si uržel svůj titul WBC ve velterové váze ale byl okraden o šanci porazit jako první muž velkého „Lva z Culiacánu”, který přišel do tohoto souboje s rekordem 87-0.

Jo, udělal sice první vadu na Chavezově bilanci, ale nikdy to nebude napsáno jako jeho vítězství, jen remíza. To není to samé.

Chavez byl v té době považován za nepřekonatelného a předpokládalo se, že Whitakera přejede svým stylem, kdy soupeře ničí oběma pěstmi najednou. Namísto toho byl po většinu noci ničen stylem Whitakera, který byl nepolapitelný. Té noci by mohl mít Chavez klidně tři ruce a stejně by se pořádně netrefil. Pernell jej udeřil, ale nebyl udeřen zpátky, byl neviditelný (Whitaker trefil 311 úderů, Chavez 220, v osmém kole pak zasáhl Chaveze 50krát, vícekrát to předním dokázal jen Taylor, 53krát).

Děsivé ticho obrovského davu v pozdějších kolech je důkazem, že Whitaker byl té noci fenomenální a jeho protivník frustrovaný. Na konci večera ale rozhodčí nedovolili, aby měl Pernell nejlepší noc svého života.

Když jsem strávil tohle zkažené rozhodnutí, udělal jsem to, co bylo v minulém století celkem typické, abych se vyhnul velkému množství nespokojených fanoušků boxu. Rozhodl jsem se, že už tento sport nebudu nikdy sledovat.

Já vím, dostat niklák pokaždé, když jsem to slyšel někoho říct... Tohle byla ale vážně jediná situace, kdy jsem to řekl. Whitaker byl totiž ve speciální skupině boxerů, kteří ve mně vyvolali lásku k tomuto sportu v mém dětství v osmdesátých letech. Vzhledem k tomu, že olympijské hry v roce 1984 byly první, které jsem viděl a konaly se v Los Angeles, jsem o ně měl ještě větší zájem. A konkrétně box mě nadchnul.

V tom roce Kuba a Rusko Hry bojkotovaly, a i díky tomu dominoval americký tým a mladí muži jako Pernell Whitaker, Mark Breland, Evander Holyfield a Meldrick Taylor se dostali do povědomí všech domácností. Tolik, že jejich profesionální debuty o několik měsíců později byly vysílány v hlavním čase na televizní stanici ABC.

Jako mladý sportovní fanoušek vyrůstající v Kalifornii jsem cítil určitou vazbu s těmito boxery. A stejně jako Whitaker, i já cítil, že ta noc v San Antoniu vzala něco více.

Whitakerovi vzala vítězství a mě víru v tento sport.

O několik dní později se ke mně dostal časopis Sport Illustrated a na něm byla Pernellova fotka pod kterou byl velký nápis „Okraden!” Byl jsem zpátky na palubě. Svět chápal, že Whitaker měl zvítězit a já tomuto sportu dal další šanci.

Kathy Duva, manažerka, která po většinu kariéry Whitakera podporovala, má ve své kanceláři pověšenou zvětšenou kopii fotky z tohoto časopisu. Říká, že kdykoliv kolem něj projde, cítí rozhořčení, kvůli tomu pochybnému rozhodnutí.

Bohužel, zatímco mnoho z nás se s remízou nakonec smířili a šli dál, Whitaker už nebyl nikdy stejný. Ano, měl pár velkých soubojů, ale té noci to bylo pravděpodobně naposled, co jsme viděli Pernella Whitakera v nejlepší formě a naprosto soustředěného.

„Myslím, že tento boj mu opravdu ublížil – říkali, že to byla remíza,“ řekl trenér Ronnie Shields, který stál v jeho rohu více než deset let. „Opravdu tvrdě na ten duel pracoval. Ne, že by na ostatní nikoliv, ale na Chaveze trénoval opravdu, opravdu tvrdě, protože jediné, co nechtěl, bylo, aby jej okradli rozhodčí. A to se přesně stalo.”

“Byl tím opravdu zničen. Myslel, že porazit jednoho z nejlepších boxerů historie měl být jeho osud. Posunulo by to jeho kariéru úplně někam jinam. Opravdu ta remíze bolí.”

DAN RAFAEL: KDYŽ DOKÁZAL WHITAKER VYKOUZLIT ÚSMĚV NA TVÁŘI OSCARU DE LA HOYOVI

V době, kdy jsem začal v roce 2000 psát o boxu, byl Whitaker v podstatě na konci kariéry. Napsal jsem jen o jednom z jeho bojů, což byl zrovna i ten poslední, ve kterém v roce 2001 prohrál s Carlosem Bojorquezem.

Byl jsem ale jeho dlouholetým fanouškem, a to i přesto, že mám raději akční typ boxera než toho technického. Miloval jsem na něm, že nikdy neutíkal. Stál přímo před soupeřem, donutil ho minout úderem, pořád dokola a dokola, v podstatě jej zahanbit, a pak si dojít pro bodové vítězství.

Moje oblíbená vzpomínka na Whitakera není v jednom z jeho soubojů se špičkovými boxery. Spíše šokující boj, který díky pozdnímu knockoutu vyhrál i přesto, že celou dobu prohrával.

Byl 24. leden 1997, když jsem si naladil HBO, abych sledoval, jak Whitaker obhajuje svůj velterový titul v Atlantic City v New Jersey. Jeho protivník byl tehdy neznámý Diosbelys Hurtado, kubánský boxer s bilancí 20-0.

Byl jsem v šoku, když Hurtado poslal Whitakera prvním úderem souboje – tvrdou pravou – po pár vteřinách od začátku k zemei. Pernell byl na podlaze ringu znovu v šestém kole a v sedmém si pořádně zatancoval po tvrdém levém háku. Byla to noc, kdy měl Pernell s Hurtadem problémy ve všech směrech.

Když šli do jedenáctého kola, prohrával Whitaker u všech tří bodových rozhodčích. Nutně alw potřeboval zvítězit, protože měl již dopředu domluvený souboj s Oscarem de la Hoyou o velké peníze. Potřeboval Hurtada porazit, jinak by bylo vše ztraceno.

De la Hoya, který seděl ve studiu HBO a sledoval, jak se jeho velký zápas o titul pomalu ztrácí před očima, byl stejně překvapen, když Whitaker najednou otočil celý průběh boje.

Tvrdá levá na tělo načala Hurtada více než se zdálo a Pernell pak svého soupeře dokončil více než devíti čistými údery nad hlavu.

Pernell Whitaker – a samozřejmě i Oscar de la Hoya – té noci oslavili nejvíce překvapující obrat, jaký si jen dovedete představit.

• < Předchozí
• Další >