PRAHA – Také dnes pokračujeme v letošním mini-seriálu, který je věnován nejvýznamnějším boxerským osobnostem historie tohoto krásného sportu. Tentokrát vám představíme jednu z nejlepších středních vah všech dob.

Marvin Nathaniel Hagler se narodil 23. května 1954 ve městě Newark, stát New Jersey. Vyrůstal bez otce v chudým poměrech společně s matkou v nájemním bytě. Roku 1967 se Spojenými státy přelila vlna nepokojů s rasovými podtexty. V Newarku probíhalo běsnění, rabování a ničení všeho kolem plných pět dnů, během nichž zemřelo 26 lidí a škody na majetku přesahovaly jedenáct miliónů dolarů.

DALŠÍ PROFILY LEGEND:

• Chuvalo: muž, se železnou bradou, který málem přišel o oko, ale nikdy nepadl k zemi
• Archie Moore: od krádeží a vězení až k postu legendy a soubojům s Marcianem a Alim
• Carlos Monzón: bohém, který mlátil soupeře v ringu stejně jako své partnerky
• Brendan Ingle: zásadový, hrdý. Vypiplal Hameda, jehož zradu nestrávil dodnes
• George Francis: pomáhal černým boxerům, bojoval na ulici a ze žalu po ženě se oběsil

Značné škody utrpěl i dům, kde bydlel malý Marvin, a jeho matka se ve strach o bezpečí syna rozhodla odstěhovat do města Brockton ve státě Massachusetts. Nebude náhoda, že se ve stejném městě v roce 1923 narodil jistý Rocky Marciano. Nebo ano?

Haglerovi se podařilo v novém městě ukončit základní školu, ale dále se ve vzdělání rozhodl nepokračovat. Peníze byly přednější a tak začal pracovat různě na stavbách a příležitostně něco ukradl.

V roce 1969, tedy v patnácti letech, vstoupil Hagler poprvé do tělocvičny a rozhodl se stát boxerem. Jak sám později přiznal, nic jiného mu vlastně ani nezbývalo. Naštěstí v něm majitelé tělocvičny, jistí Pat a Goody Petronelliovi viděli hned od začátku velký potenciál a tak se mladého černošského chlapce ujali. Mladý bijec se jim odvděčil po svém. Během celé kariéry je za nikoho nevyměnil.

Za zhruba čtyři roky mezi amatéry si Hagler vybudoval slušné jméno. Z 55 soubojů zvítězil v 53 případech, z čehož 43 protivníků ukončil před limitem. V roce 1973 zvítězil v prestižní turnaji AAU (Amateur Athletic Union) a stal se tak šampionem střední váhy. Na stejném turnaji jej také vyhlásili za nejvýraznějšího boxera napříč vahami. Byl čas se posunout, začít vydělávat skutečné peníze a stát se legendou.

Hagler neměl snadné začátky. V drtivé většině případů musel cestovat za soupeři do jejich domoviny a porážet je v nepřátelském prostředí. Joe Frazier mu jednou na začátku kariéry řekl: „Máš proti sobě tři věci. Jsi černý, jsi levák a jsi zatraceně dobrý.“

Naštěstí pro něj mu však zejména poslední vlastnost pomohla ke skvělé kariéře a statusu jedné z nejlepších středních vah historie.

Během čtrnáctileté profesionální kariéry se stihl stát šampionem WBA, WBC a IBF ve střední váze. přičemž první dva jmenované tituly obhájil celkem dvanáctkrát.

Až svými třemi nejslavnějšími zápasy si vydobyl status legendy.

V listopadu roku 1983 se jakožto favorit postavil mezi šestnáct provazů proti věhlasnému panamskému bojovníkovi Robertu Duranovi. V epické patnáctikolové bitvě zvítězil Hagler těsným rozdílem, přestože po třináctém kole u všech tří rozhodčích prohrával o jeden bod. I přes nateklé a roztržené obočí dokázal Marvin zabrat a poslední dvě kola otočil ve svůj prospěch. A tím i celý souboj.

Po zápase americký boxer prohlásil: „Vím, že jsem zklamal většinu fanoušků, ale tohoto chlapíka prostě nejde knockoutovat!“ Duran až tak skromný a uznalý k soupeři nebyl: „Není tak tvrdý, jak se o něm říká. Když mě ttrefil svým nejlepším a nejtvrdším úderem, nestalo se nic, necítil jsem to. Celý zápas se mě bál.“

Zajímavé budiž, že o sedm měsíců později knockoutoval Durana ve dvou kolech jistý Thomas Hearns, který se následně postavil právě Haglerovi.

A jejich bitvu z května roku 1985 si každý fanoušek boxu musel přehrát nesčetněkrát. V dynamické řežbe, která trvala pouhé tři kola zvítězil Hagler technickým knockoutem. Přesto „The Ring Magazine“ vyhlásil toto setkání dvou elitních středních vah za nejlepší souboj roku 1985 a první kolo se stalo vůbec nejlepším co mohl divák ve stejném roce vidět.

Trilogii nejznámějších soubojů tohoto amerického knockoutéra uzavírá ten o titul WBC ve střední váze proti Sugar Ray Leonardovi z dubna roku 1987.

Leonard si na Haglera věřil již delší dobu a tak neváhal poskočit dvě váhové kategorie a utkat se s ním v ostře sledovaném šlágru. Po dvanácti kolech vyrovnané bitvy se dva rozhodčí přiklonili na Leonardovu stranu, jeden pak na tu Haglerovu. Kontroverzní rozhodnutí jednoho z rozhodčích, který viděl souboj 118-110, následně spustilo lavinu kritiky.

Podobnost s duelem Golovkin vs. Alvarez I. je opravdu čistě náhodná. Rozdílná je ale další historie, zatímco #CaneloGGG bude mít v květnu druhé pokračování, odveta mezi Haglerem a Leonardem se nikdy neuskutečnila. Byť o ní prvně jmenovaný hodně stál, pár měsíců po porážce ukončil kariéru. Jeho konečná bilance? 62 výher, 52 před limitem, 2 remízy a pouze tři prohry.

Nelze se tak divit, že Marvin „Marvelous“ za ni posbíral řadu ocenění. Jen tak namátkou: Nejlepší boxer roku 1983 a 1985, nejlepší boxer 80. let minulého století, 4. nejlepší střední váha všech dob, 17. nejlepší boxer minulého století. V nejkratší možné době, tedy v roce 1992 byl uvedený do Mezinárodní boxerské síně slávy.

• < Předchozí
• Další >