VIDEO První smrt boxera v přímém přenosu. Muselo k ní dojít?
- Zveřejněno 6. 1. 2013 18:00
- Napsal Antonín Vavrda
- Zobrazeno: 7175
PRAHA – Sice kvůli vyhodnocováním různých anket netradičně v neděli, přesto ani v prvním týdnu nového roku nemůže chybět naše tradiční ohlédnutí do minulosti pomocí videočlánku. Tentokrát se vrátíme 51 let zpět do zápasu mezi šampiónem velterové váhy Bennym Paretem a vyzývatelem Emilem Griffithem.
- ANKETA Třináct statečných aneb Vyberte boxera roku 2012!
- Týden: Fury chce šampióna UFC, Kličko nechce v parlamentu pěsti
- Nejbrutálnější knockout roku? Jasná to volba všech...
- VIDEO Kotoul vzad, tři počítání a konec. Maskaev smetl Becka
- ANKETA Konečný, Rosenberg, Parlagi, Khan... Kdo bude prosincový fešák?
24. března 1962, newyorská Madison Square Garden. Televizní kamery jedou naplno. V živém vysílání bylo vše nachystáno na šlágr večera – duel o pás mistra světa ve velterové váze mezi pětadvacetiletým kubánským šampiónem Bennym „Kidem“ Paretem a o rok mladším domácím vyzývatelem Emilem Griffithem. Asi nikdo u televizí i v aréně netušil, jak celý duel skončí...
„Jsi buzerant,“ počastoval španělsky („maricón“) Paret svého soupeře při vážení a teatrálně jej ještě navíc objal. „Ruce pryč Parete,“ kontroval rozzuřený Griffith a oheň byl na střeše. Paret to sice ve svém oslovení přehnal, daleko od pravdy nebyl, jeho soupeř sám po letech přiznal, že při výběru sexuálních partnerů nedělal rozdíl mezi ženami a muži.
O napětí tak bylo postaráno. Kubánec tak jen potvrdil svou pověst nafoukaného fracka, kterého změnil život v bohatství k nepoznání. Typický to úkaz chudého kluka z plantáží, který ke slávě přišel. Těšil se z ní ale jen krátce.
V souboji měl podle dobových informací mírně navrch Griffith, který následně ve 12. kole spustil doslova demolici svého soupeře. Toho dostal do provazů, kde už na první pohled „hulícího“ Pareta zasypal snad dvaceti zvedáky, než mezi oba bijce konečně vstoupil ringový Ruby Goldstein.
Právě ten se poté dostal pod palbu kritiky, že mohl smrti mladého Kubánce, kterému se rok před zápasem narodil syn, zabránit. Ten však toto odmítal. „Věřím, že jsem se tehdy rozhodl správně a věřím tomu i nyní, Paret byl hodně odolný a tvrdý boxer,“ citoval později ringového magazín Sport Illustrated.
Podle novináře Normana Mailera vypadal Paret, jako kdyby věděl, že zemře. Poté, co mezi oba boxery vletěl rozhodčí, podíval se ještě zastřenýma očima kolem sebe a poté teprve upadl do bezvědomí, ze kterého se již neprobral.
„Jsem šťastný, že mám titul, chtěl jsem ho srazit k zemi, jako před rokem. Když jsem viděl, že je zraněný, chtěl jsem ho poslat do počítání, přerušit zápasu, ale on byl pořád na nohou,“ prohlásil po zápase nový šampión velterové váhy, který dodal. „Doufám, že není zraněný. Modlím se k Bohu a myslím to upřímně z celého svého srdce: věřím, že bude v pořádku,“ dodal Griffith.
Nebyl. Měkké tkáně Paretova mozku už v té chvíli byly nenávratně poškozené. Silné krvácení do mozku navíc nedokázali lékaři později mírnit ani navrtáním děr do jeho lebky, aby uvolnili obrovský tlak na jeho mozek. Kvůli poškození se totiž krevní sraženiny neustále obnovovaly a hromadily. Devět dní po zápase, v noci na úterý 2. dubna byl Paret oficiálně prohlášen za mrtvého.
Po mladém sebevědomém Kubánci zůstala žena Lucy a synek Benny Jr. Právě tomu se při osobním setkání v roce 2005 Griffith ještě jednou se slzami v očích omluvil: „Dělal jsem jen svou práci, nikdy jsem nechtěl někomu ublížit.“
Smrt Pareta měla za důsledek, že na téměř deset let zmizel box na popud tehdejšího newyorského guvernéra Nelsona Rockefellera ze živého vysílání amerických televizí. Mimochodem, jedním z prvních top zápasů po tomto zákazu, který se objevil live, byl souboj hříšníka Muhammada Aliho a Joa Fraziera.
Kvůli první smrti boxera v přímém televizním přenosu se i změnila pravidla pro ringové rozhodčí, kteří dostali pokyny více zasahovat do dění v ringu a případně duely ukončovat, aby chránili zdraví boxerů.
Paretovi, který svůj titul obhajoval díky rok starému triumfu nad Griffithem (utkali se spolu celkem třikrát, poprvé zvítězil Griffith knockoutem ve 13. kole), to již život nevrátilo. Zařadil se tak mezi zhruba tisícovku boxerů z celého světa, kteří za tento krásný, ale tvrdý sport zaplatili svým životem.
Vítězství ale mnohé sebralo i Griffithovi. Především jeho výbušnost. Přestože i poté dokázal několikrát získat mistrovský titul, podle pozorovatelů už v ringu nikdy nebyl tím „zvířetem“ toužícím po knockoutu.
Statistika toto potvrzuje – do zápasu s Paretem knockoutoval ve 27 vítězných zápasech soupeře devětkrát, od osudné soboty 24. března pak dalších 57 výher „jen“ 14krát dosáhl před limitem (bez vítězství nad Paretem)...