PRAHA – Pondělní odpoledne patří na našem webu mini-seriálu, který se věnuje boxerským trenérům. Tentokrát pro vás máme hodně silný životní pouť z britských ostrovů, která skončila roku 2002 tragicky. Seznamte se, George Francis.

Slušné vzdělání, možnost výběru zaměstnání a každodenní teplé jídlo se zdá být v dnešní době na starém kontinentu pro mnoho lidí samozřejmostí. Díky pokročilé technice a velkým možnostem si ani zdaleka nedovedeme představit život v době před druhou světovou válku, ve které vyrůstal člověk, o kterém je dnešní článek.

DALŠÍ PROFILY LEGEND:

• Tommy Brooks, ten, který trénoval legendy: Kouč je jen tak dobrý, jako jeho boxer
• Kevin Barry: Zamiloval se a rozhádal s legendárním Tuou. Nyní slaví s Parkerem
• Joe Gallagher: Nový Muhammad Ali se z něj nestal, první trenér roku z Anglie ano
• Eddie Mustafa Muhammad: bojovník v ringu, coby trenér a muž, co založil odbory
• Naazim Richardson: Ten, co odhalil podvod Margarita a nebál se říct pravdu Hopkinsi

George Francis se narodil roku 1928 ve slumech londýnské čtvrti Camden Town, která se „pyšnila“ jednou z největších kriminalit britské metropole. Život se s ním hned o dětství vůbec nemazlil.

Tyranský otec, který denně fyzicky napadal jeho a matku, zemřel na tuberkulózu, když bylo Georgovi osm let. Velké existenční problémy, které poté v rodině Francise nastaly, jej v pouhých jedenácti letech donutily odejít za školy a najít si práci na plný úvazek.

Trauma z otcova násilného chování si každopádně nesl po celou dobu dospívání. Všechnu skrytou zlobu si vybíjel při takzvaných „bare-knuckle soubojích“ – boxerský zápas bez použití rukavic.

Opravdové zalíbení našel v amatérském boxu, ke kterému jej přivedl slavný rozhodčí Harry Gibbs. I přesto, že měl Francis i v této době velmi špatnou pověst a několikrát si odseděl ve vězení menší tresty, se až do konce života věnoval boxu. Jeho život však nejvíc uklidnila životní láska Joan, kterou si vzal v roce 1945. Bylo jim oběma pouhých 17 let, společně se ale dokázali navzájem podporovat a pomoct urovnat si své životy.

V té době se Francis pomalu ale jistě stával trenérem na plný úvazek a bleskově si budoval velké jméno mezi britskými boxery. Společně s ním získával respekt každý, kdo se „odvážil“ vstoupit do jeho tělocvičny. Francis byl znám svými tvrdými tréninkovými metodami. Nutil své svěřence běhat v kopcích severního Londýna do úplného vyčerpání či plavat v ledových vodách.

V šedesátých a sedmdesátých letech byli černí boxeři ve Velké Británii vysoce diskriminovaní a neměli zdaleka tak dobré podmínky jako ostatní. Byl to právě George Francis který bojoval za lepší postavení boxerů narozených v Africe nebo na Jamajce. Díky němu se situace kolem diskriminace ras neuvěřitelně zlepšila.

„Měl jsem kolem sebe samé černé kluky. Makali více než bílí, byli pokornější a snaživější než bílý. Kvůli špatné nálepce však tito kluci neměli žádné fanoušky a nedostávali tak velké zápasy,” vzpomínal jednou Francis. Ostatně i většina jeho slavných svěřenců byla černé pleti. Bral to jako životní poslání a nechápal, jak můžou lidé dělat takové rozdíly jen kvůli fyzické rozdílnosti.

Jeho prvním a dost možná nejoblíbenějším šampionem byl John Conteh (34-4-1, 24 KO), který v roce 1974 získal titul WBC v polotěžké váze. Francis o něm později prohlásil, že je vůbec nejlepším boxerem, kterého měl tu čest trénovat.

Po dvaceti letech, kdy se Francis věnoval trénování špičkových boxerů a pomalu myslel na konec kariéry, potkal na začátku devadesátých let pomyslnou třešničku na dortu v podobě anglického bijce Franka Bruna.

V roce 1993 se společně postavili k druhému Brunově pokusu o získání mistrovského titulu v těžké váze. V první šanci v roce 1989 prohrál rodák z Londýna s tehdy nepřekonatelným Mikem Tysonem. Neuspěl ani na druhý pokus, s krajanem Lennoxem Lewisem padl v sedmém kole, přestože u bodových rozhodčích byl duel naprosto vyrovnaný.

Vrcholem spojení Bruno – Francis, se stal rok 1995, kdy konečně dosáhli svého snu. Zisk titulu šampiona WBC v těžké váze nad obávaným Američanem Oliverem McCallem byl slušnou satisfakcí za předešlé neúspěchy, byť následně při první obhajobě opět o pás přišli. Opět kvůli pažím Tysona...

Neuvěřitelný život tohoto britského trenéra byl prostě a jednoduše jako horská dráha.

Dráha, která ale skončila „fatální nehodou“.

V roce 1999 zemřela na rakovinou Francisova milovaná choť Joan, o dva roky později na stejnou nemoc také syn Simon. Aby toho nebylo málo, v roce 2002 nepřežil autonehodu v Jižní Africe také jeho zeť.

Ztratil tak definitivně motivaci dál žít a 4. dubna 2002 si ve věku 73 let vzal doma v Hillway v Highgate život. Oběšeného Francise našla jeho sousedka Marie Gallagherová poté, co nereagoval na její telefonáty.

„Viděla jsem židli, která byla umístěná před schodištěm a na které byla poznámka: Prosím, nechoďte nahoru, George,“ svěřila se vyšetřovatelům Gallagherová. Francis po sobě kromě tohoto vzkazu nechal dva dopisy na rozloučenou.

„Můj kouč George Francis, trénoval spoustu afrických boxerů. Jsou tak hladoví chlape. Nemají žádné trenéry, nemají nic. Jen jsou hladoví boxovat a vydělat nějaké ty peníze. Nikdy na něj nezapomenu,“ zavzpomínal na svého učitele a kouč Frank Bruno.

Svět v osobě Francise přišel o jednoho z nejvýznamnějších trenérů boxu, který změnil tento sport více, než je v silách jednoho člověka.

• < Předchozí
• Další >