PRAHA – Pondělní odpoledne patří na našem webu mini-seriálu, který se věnuje boxerským trenérům. Pro začátek svátečního týdne jsme si pro vás připravili zajímavý profil trenéra z britských ostrovů, letos již 67letého Brendana Ingleho.

Brendan Ingle se narodil 19. června 1940 v irském Dublinu. V silně katolické rodině vyrůstal společně se čtrnácti sourozenci. „Měl jsem deset bratrů a čtyři sestry. Člověk se musel otáčet, aby si jej někdo všiml,” vzpomíná s úsměvem na své dětství.

DALŠÍ TRENÉRSKÉ PROFILY:

• George Francis: pomáhal černým boxerům, bojoval na ulici a ze žalu po ženě se oběsil
• Tommy Brooks, ten, který trénoval legendy: Kouč je jen tak dobrý, jako jeho boxer
• Kevin Barry: Zamiloval se a rozhádal s legendárním Tuou. Nyní slaví s Parkerem
• Joe Gallagher: Nový Muhammad Ali se z něj nestal, první trenér roku z Anglie ano
• Eddie Mustafa Muhammad: bojovník v ringu, coby trenér a muž, co založil odbory

Box byl velkou součástí jeho života už od mala. Všichni jeho bratři si prošli tímto sportem a mladý Brendan nebyl výjimkou. „V té době si lidé mysleli, že musím být šílený, když chci boxovat. Není to pravda, nemusíš, ale dost ti to k tomuto stavu pomůže.“

V osmnácti letech opustil rodné Irsko a přestěhoval se do Anglie, kde nastoupil jako pracovník v ocelárně. Plán měl jasný, vydělat peníze a vrátit se na svůj milovaný ostrov. Osud jej však zavedl na jinou cestu, která nesměřovala směrem k irské metropoli. Cestu boxu.

V pětadvaceti letech začal s profesionálním boxem a jeho kariéra, která se vesměs pohybovala kolem Manchesteru, trvala 8 let. Konečná bilance tohoto legendárního kouče se zastavila na čísle 19 vítězství a 14 proher. Ještě před zápasnickým odchodem do důchodu se už věnoval trénování a sám dobře věděl, kam patří.

Velkým krokem směrem k jeho snu se stala prosba místostarosty Sheffieldu, města, kde Ingle žil. Ten jej poprosil, zda by nemohl pomoct „nudící se a příliš divoké mládeži“. Brendan hned věděl, co zabere a založil boxerský klub. „Byli z toho nadšení, spousta děvčat dávala tvrdší rány než chlapci,” směje se po dlouhých letech Ingle.

Brendan je jedním z těch trenérů, kteří neučí jen box jako takový, ale své svěřence vychovávají a učí zejména po duševní stránce. „Ano, box ničí vaše zdraví, ale naučí vás disciplíně a udrží vás po celý život fit,” vysvětluje Ingle.

„Moje filozofie má tři část. První je víra v Boha. Pokud moji svěřenci nevěří, nevadí, chápu je. Za druhé je učím, že zdraví rodiny a přátel je na prvním místě. Pokud jsou v pořádku, nemusíš se o nic starat. Pokud máš dobré vzdělání a možnosti, ovlivni svůj život tak, jak chceš ty sám,“ nastiňuje svá životní moudra Ingle.

Ten přidává ještě jeden zajímavý a aktuální postřeh. „V poslední době slýchám něco o problému multikulturality. Nechápu, co všichni mají. Před třiceti lety jsme měli v tělocvičně černé, bílé, Asiaty a ostatní rasy a v pohodě jsme spolu vycházeli,” komentuje rázně ožehavé světové téma.

Ale zpět k tréninku. Ingleho neslavnějším svěřencem byl bezesporu rodák ze Sheffieldu a obrovský talent Naseem Hamed. Do Ingleho tělocvičny vstoupil v sedmi letech a nikdo netušil, jak život tohoto malého chlapce box ovlivní.

Brendan v něm viděl větší potenciál, než si kdokoliv dovedl představit. „Všude jsem lidem sliboval, že tento chlapec může být druhým Muhammadem Alim, že bude možná dokonce lepší než on,” vzpomíná. „Bohužel nikdy nedosáhl svého potenciálu. To, co mohl dokázat, by bylo naprosto úžasné,” uzavírá smutně.

Naseem Hamed, přezdívaný „Prince“, se proslavil nejen svým dokonalým uměním v ringu, ale také díky své nálepce arogantního a přespříliš sebevědomého boxera. Jeho nástupy do ringu připomínaly spíše divadelní představení, než ukázku pokory a úcty k soupeřovi. Hamed tím zakopal do země vše, co jej Ingle naučil.

Bylo zcela logické, že se jejich cesty rozejdou. Stalo se tak v roce 1997, kdy Ingle odmítl svého svěřence už dále trénovat. „Poslední tři roky se flákáš, nepřipravuješ, kašleš na přípravu, chováš se neuctivě,“ měl Ingle říct Hamedovi po jeho výhře nad Juanem Gerardem Cabrerou ve dvou kolech.

Slavný bijec se sice snažil na popud svého otce Sala najít k Inglemu cestu zpět, ovšem na konci roku při kongresu WBO byl definitivní konec, když mu vmetl při další výměně názorů do tváře: „Co jsi kdy vyhrál? Nebyl jsi ani šampionem nějakého zapadákova. Nejsi nic, vždycky jsi nechal lidi kolem sebe, aby si s tebou dělali, co chtěli.“

Kdysi pevné spojenectví se rozpadlo na tak malé kousky, že ani po letech nešly slepit. Když byl v roce 2015 uvedený Hamed do Mezinárodní boxerské síně slávy, na Ingleho si vzpomněl.

„Osoba, která by tu měla být také, je můj první trenér, Brendan Ingle. Měl by být uvedený do Síně slávy, vychoval tolik světových šampionů, předal nám tolik informací, neocenitelných zkušeností, které penězi nevyčíslíte. Díky němu jsem se toho dozvěděl tolik o životě, rád bych se mu omluvil a znovu mu poděkoval, potřásl rukou. Požádal jsem o to jeho syna, bylo mi ale řečeno, že ještě není připravený,“ řekl v americké Canastotě už o pár kilo těžší a let zkušenější „Prince“.

„Nemá zájem se s ním osobně setkat. On, ani nikdo z rodiny,“ potvrdila jeho slova následně ostrovní média. Do dnešní chvíle se na tomto nic nezměnilo.

Ve větách Hameda je vlastně hodně pravdy.

Brendan Ingle byl vždy slušný, zásadový, přímý. Coby profesionál skutečně nic velkého nevyhrál, ovšem coby trenér exceloval. Důkaz? Během své kariéry trénoval čtyři světové šampiony, šest evropských a patnáct britských, což z něj dělá jednoho z nejúspěšnějších trenérů, jaké svět boxu poznal. Jeho svěřence jste mohli poznat zejména podle rychlých nohou a dokonalé obrany.

Svůj odkaz však posunul ještě dál, když mimo své boxery vychoval syna Dominika a probudil v něm stejnou vášeň pro box.

Rodinný podnik tak postupně převzal právě Dominic, který stojí za takovými esy jako Kell Brook či Billy Joe Saunders. Zdá se, že odkaz jména Ingle, který je už dnes nesmazatelně vepsán do historie nejen britského boxu, bude živý i v dalších desetiletích.

• < Předchozí
• Další >