KOMENTÁŘ Až moc upřímný Fury a ďábelský americký plán na jeho zničení

Zveřejněno 9. 12. 2015 16:05
Napsal Antonín Vavrda
Zobrazeno: 4913

Tyson FuryPRAHA – Ve světě šestnácti provazů se neustále něco děje. Ne jinak tomu bylo v posledních sedmi dnech. Proto nemůže chybět ani tradiční středeční komentář mapující dění v boxerském světě.

Upřímnost Furyho? Super! Ale bez těch vulgarit, prosím

Tyson Fury. V posledních dnech jednoznačně nejvyhledávanější jméno nejen na googlu, či boxerských webech. Tenhle 206 centimetrů vysoký manchesterský rodák se stal přes noc celosvětovou celebritou. A svoji pozici si náležitě užívá.

Je ale otázkou, jestli všeho moc už neškodí. Fakt, že poslali s rodinou k šípku federaci IBF, která na něj naprosto nesmyslně tlačí kvůli zápasu s povinným vyzývatelem Vjačeslavem Glazkovem, se ještě pochopit dá. Stejně jako slova o tom, že i takových ženám jako Jessica Ennis-Hillová to sluší v šatech a že ženy dle něj patří k plotně a do postele. Ostatně, ať se to mnohým lidem libí, nebo ne, tento názor rozhodně nesdílí sám a často s ním jsou za jedno i ženy.

Navíc tento názor ještě v sobě nemusí skrývat nějakou diskriminaci a hlavně je to pohled profesionálního sportovce, který žije s jednou ženou více jak deset let, který s ní má dvě děti (a chce jich deset) a který jednoduše od své chotě pozornost a teplo domova potřebuje. A jeho manželka navíc proti nic nemá.

Ono ale holt je rozdíl, když toto řekne svým neotřelým stylem jistý Tyson Fury, nebo s něhou a láskou v hlase při vzpomínce na svoji manželku Ján Zachara. Ten v rozhovoru pro náš web také nesouhlasí s tím, aby ženy boxovaly a myslí si, že by měly udržovat teplo domova, rodinnou pohodu a muž by se jí měl oplácet tím, že se k ní bude chovat uctivě a zdvořile.

Nevěřím, že tak Fury doma nečiní. Problém tak nějak není s tím, co říká, ale jak to říká. A tento problém se prohloubil při jeho prvním veřejném vystoupení v sobotu večer na galavečeru, kde se představil jeho bratranec Hughie. Nezpochybňuji jeho otevřenost, ta mi nevadí ani v nejmenším. Co ale mě už tentokrát vadilo byla sprcha vulgarit a nadávek. Myslím, že ty Fury nemá za potřebí.

Protože i přes nenávist až v britském parlamentu a petici za to, aby byl vyřazen ze seznamu pro výběr Sportovní osobnosti BBC za rok 2015, má na své straně ještě možná daleko větší řadu stoupenců a sympatizantů (na stránkách Daily Mirror je více lidí pro jeho setrvání v anketě, než pro jeho vyřazení). Já se mezi ně s hrdostí řadím také.

Fury mě jednoduše baví. Ale jen do doby, kdy bude argumentovat svým neotřelým a vtipným způsobem. Nikoliv tím sobotním – vulgárním.

Proč Sauerland Event skupuje britský odpad?

Nejprve loni David Price. Letos pak Dereck Chisora, který se tři dny po podpisu smlouvy s německým gigantem Sauerland Event objevil v ringu v zápase s maďarským veteránem Peterem Erdosem.

Jistě, pod pokličku Sauerlandu nevidím a tak nějak ani nevím, zda po tom nějak moc toužím, každopádně jestli se dal krok s Pricem ještě tak nějak pochopit, ten s Chisorou postrádá logiku úplně. Napadají mne snad jen dva důvody a ani jeden není příliš „milý“ - buď je náhradou za Denise Bojcova, nebo prostě a jednoduše potřebují případný boxovací pytel jako výměnu za zajímavé zápasy pro Kubrata Puleva, protěžovaného Roberta Helenia a další.

Nic proti Chisorovi, který uměl dělat zajímavé zápasy a který rozhodně ještě není v jednatřiceti letech na odpis do starého železa. Jenže skutečně zajímavý duel předvedl „Del Boy“ naposledy před dvěma lety s Edmundem Gerberem a ty ještě lepší daleko předtím. Jeho loňská porážka s Furym, který si jej povodil jako malého kluka, ukázala, že už je jednoduše vyčichlý.

Na ostrovech to pochopili a hrdého otce novorozené dcerky se Frank Warren – jeho „druhý otec“ - ochotně zbavil. Místo pomalého konce kariéry poté, co vycouval ze souboje s obrem Alexanderem Ustinovem, po něm sáhl zmíněný Sauerland.

Ten Sauerland, který je sice německým gigantem, ale nějaký ten pátek organizuje svoje večery pod rakouskou vlajkou. Ten Sauerland, který se před dvěma lety zbavil Mateusze Masternaka, Dustina Dirkse i výše zmíněného Gerbera (právě po zápase s Chisorou). Všichni tři zmínění jsou zpět v ringu a především prvně jmenovaný podle všeho ještě neřekl poslední slovo.

Ne, tenhle krok jednoduše nechápu z pohledu sportovního, ani toho obchodního.

Co dál s Jacobsem?

Daniel Jacobs. Tohle jméno se pomalu učí znát i fanoušci v Evropě. Dlouho přehlížený regulérní šampion WBA v noci na neděli během minuty a půl dokázal „nemožné“, když ukončil Petera Quillina. Pro ty, kteří rádi slovíčkaří, nepoužívám schválně slovo knockoutoval, přestože by za něj možná byl sám Quillin rád. Jak totiž trefně poznamenal promotér Lou DiBella, kdyby mezi oba muže nevstoupil ringový Harvey Dock, tak Jacobs svého protivníka „zabije“.

Ten opětovně ukázal, jak je zrádné, pokud se spoléháte na svoji odolnost a ve chvíli, kdy jste chycený, tak s tím neumíte pracovat. Předvedli to jiní – namátkou Abner Mares, Matt Korobjov, částečně i Dereck Chisora – a nyní došlo i na Quillina.

Ten sám po zápase pronesl, že nechtěl Jacobse chytat do klinče (jak to udělal například proti Shanu Mosleymu jeho kamarád a rádce Floyd Mayweather), což je sice chvályhodné, na druhou stranu, možná stačilo obyčejné pokleknutí a počítání. Troufám si říct, že tato více jak desetivteřinová procedura by Quillinovi minimálně zachránila první kolo.

Na kdyby se ale nehraje. Jacobs zápas ovládl, ukázal hlad, dravost a tvrdý úder. Je ale otázkou, co nyní s ním. Gennadij Golovkin a Saul Alvarez si jednají mezi sebou, zbylý šampion Andy Lee má před sebou výzvu v podobě ostrovního derby s Billem Joem Saundersem. A naprosto upřímně si myslím, že tito výše zmínění ostatní bijce střední váhy momentálně jasně převyšují.

Skoro si troufám tvrdit, že se možná pro další zápas Jacobs – potažmo DiBella – podívají směrem za velkou louži směrem k Chrisi Eubankovi Jr., Michelu Sorovi, nebo Dmitriji Čudinovovi. I když dle mého by si „Miracle Man“ zasloužil klidně i jednoho z dvojice Alvarez-Golovkin.

Wilder vs. Szpilka a další škatulata v těžké váze

Tak nakonec nikoliv Shannon Briggs, ani Amir Mansour, ale solidní to prospekt a talent Artur Szpilka prověří šampiona WBC Deontaye Wildera v jeho lednovém testu. A nemohu si pomoct, že se zde sehrála solidní habaďůra na fanoušky, ale některé z boxerů.

Původně se měl Wilderovi dle všeho postavit Vjačeslav Glazkov, jenže to bylo ještě v době, kdy byl šampionem IBF Vladimir Kličko. Nejspíše ani za velkou louží nepočítali s tím, že by duel Ukrajince s Furym dopadl tak, jak nakonec dopadl. A de facto se spustila lavina:

Fury byl náhle postavený před nutnost obhajovat titul IBF proti povinného vyzývateli Glazkovovi. S tím ale Brit pochopitelně nesouhlasil a o pás dneska ráno přišel. IBF už stačila určit aukci o uvolněný pás mezi Ukrajincem a Američanem Charlesem Martinem.

Není jistě bez zajímavosti, že ten měl o víkendu boxovat na stejném galavečeru jako původně Szpilka s Mansourem s dalším Američanem Dominikem Breazealem. A také není bez zajímavosti, že Martin je v novém vydání ratingu IBF až číslem 4 za trojkou jménem Vladimir Kličko.

Troufám si tipnout, že jednoduše v sídle organizace nečekali, že je Fury tak rychle pošle k šípku, spíše kalkukovali s tím, že si dá povinnou obhajobu s Glazkovem a následně tolik omílanou odvetu s Kličkem. Proto dle mého zůstal v žebříčku takto vysoko. Jenže Brit opakovaně ukázal, že mu jsou nějaké konvence ukradené.

A IBF musela rychle jednat. Stejně tak je pojítkem těchto škatulat fakt, že Wilder, Szpilka, Martin a Breazeale patří do stáje mocného Ala Haymona, Glazkova podporuje Main Events, která stále spolupracuje také i s Mansourem (i když už není jejím stájovým koněm).

Co z toho všeho vyplývá? Že po uvolnění pásu WBC od Vitalije Klička se skutečně těžká váha rozhýbala a nyní po pádu jeho bratra Vladimira se vše rozjelo v raketovém tempu. Že „neznámý“ důvod odložení zápasu Szpilka vs. Mansour z první poloviny listopadu, který se druhému jmenovanému příliš nelíbil, se dá nyní pochopit tak, že Szpilkovi bylo doporučeno, aby si počkal, jak dopadnou jednání Wilder vs. Glazkov a že má velkou šanci na velký titulový souboj.

Že Main Events de facto obětovalo Mansoura pro blaho Ukrajince, ať už ve prospěch duelu s Wilderem, nebo naopak šance na pás IBF. A že kompenzací na udržení pozitivních vztahů, které navíc mohou pomoct i případnému šlágru polotěžkých vah Stevenson (Haymon) vs. Kovaljov (Main Events) byli jak Szpilka, tak právě Martin, který se de facto „zadarmo“ dostal k šanci stát se mistrem světa. Kompars pak sehráli Mansour, Briggs i Breazeale.

Upřímně, z toho obchodu může nakonec nejvíce vytěžit Haymon. V duelu Glazkov vs. Martin osobně více favorizuji druhého jmenovaného (bude hodně zajímavé sledovat, kdo vyhraje aukci, že by domluvený triumf pro Ukrajince, aby následné pořádání Stevenson vs. Kovaljov bylo na Haymonovi?) a všemocný americký promotér bude mít rázem pod sebou dva mistry světa těžké váhy, dva potencionální vyzývatele ať už Furyho, či Klička.

Ďábelský plán na americkou nadvládu nad těžkou vahou, co říkáte (při vší úctě ke Szpilkovi)? S čerty a ďábly to ale Fury umí, ostatně jak sám prezentoval už před bitvou s bývalým králem supertíhy. Že by příští rok tenhle vytáhlý, prostořeký Brit podruhé vypálil rybník všem boháčům boxerského světa a po K2 Promotions by si vyšlápl i na Haymona alias Jeho Premier Boxing Champions?

Mimochodem – zatímco Kličkové si udělali z boxu obří byznys, stejně jako Haymon, Fury se dokázal dostat na vrchol de facto po vlastní ose, obklopený rodinným klanem a v zádech s nikterak výrazným manažerem Mickem Hennesseym, který více než vlastní stáj řeší byznys dohodami s předními promotéry nejen na ostrovech, jimž nabízí své chráněnce. A jak už jsem psal v úvodu, o důvod více si užívat Furyho současné panování a obdivovat to, co se mu povedlo...