PRAHA – V úterý oslavil své šestatřicáté narozeniny. Jenže na velké slavení nebyl zatím prostor. Dárek si totiž bude moct Jaroslav Konečný rozbalit až v neděli v hotelu Hilton v podobě soupeře Rudolfa Murka. Právě o dva roky mladší rodák z Mostu se olympionikovi z Atlanty postaví při jeho obnovené premiéře v profiringu po sedmi letech.

„Zatímco já lenošil a přibíral, on makal, rozhodně nyní nemohu říct, že bych se nějak moc těšil,“ prozradil mimo jiné Konečný v rozhovoru pro Profiboxing.cz, kterým končíme čtyřdílný seriál představení hlavních postav nedělního galavečeru pod hlavičkou Goldenboxing Promotions (vstupenky lze zakoupit zde!).

Tak jak proběhla příprava na váš velký comeback?

Doufám, že se příprava povedla, dal jsem toho, co jsem mohl.

Co vás vedlo k tomu se po sedmi letech vrátit k soutěžnímu souboji mezi šestnáct provazů?

ROZHOVOR S MARTINEM PARLAGIM ČTĚTE ZDE!

ROZHOVOR SE ŠTĚPÁNEM HORVÁTHEM ČTĚTE ZDE!

DVOJROZHOVOR TÁBORSKÝ-PANDEYAN ČTĚTE ZDE!

Že by sázky s kamarády, nějaké hecování?

Ne, ne, nic takového. Prostě jsem kývl na nabídku promotéra Michala Břetenáře a hotovo. (pousměje se) Ale nejvíce mi pomohl zápal a energie mých svěřenců, kteří obojí převedli na mě. Začal jsem se díky nim více hýbat a šla mi dolů i váha. Takže myslím, teda doufám, že jsem nyní lépe připravený než před těmi sedmi lety.

Slovo váha nelze v našem povídání nezmínit. Naopak, je to asi hlavní téma. Co jsem se doslechl, ještě nedávno jste měl 120 kilogramů...

Bohužel, váha byla vždycky můj největší soupeř. Co jsem měl nejvíce naváženo, tak bylo dva roky zpět 114 kilogramů. Možná jsem vážil i více, ale to nevím, protože pak už jsem na váhu nevlezl. Kila ale právě díky soukromým hodinám s mými svěřenci šla postupně dolů, na přelomu roku jsem měl už jen metrák. No a potom už to šlo samo a dneska mám nějakých 85 kilogramů.

Je to asi příjemné pro tělo, zbavit se tolika přebytečných kil...

To rozhodně, hlavně na nohou to cítím. Je rozdíl tahat nebo netahat s sebou pytel vápna. Každopádně tohle shazování se absolutně nedá srovnávat s tím, když jsem hubnul do všech svých vah během boxerské kariéry. Tentokrát to bylo takové příjemné shazování, nicméně jsem neomezil zmrzlinu, kterou miluji. Každý den sním celou krabici. Stačilo ale trochu pohybu a šlo to samo. Dříve jsem byl třeba tři, čtyři dny bez jídla a téměř bez vody, to bylo úplně o něčem jiném.

Jakou zmrzlinu máte nejraději?

Oříškovou. Já ji ještě ředím s mlékem, aby to byl ten správný humus. Mám z toho takový oříšková šejk. (směje se)

Ještě zpět k té váze. Máte doma ještě starší boxerské fotografie?

Mám, ale nekoukám na ně.

Takže si nepřipomínáte svojí tehdejší váhu, když jste boxoval i v lehké váze do 61 kilogramů? Dovedete si to dnes vůbec představit?

Leda, že bych si teď uřízl levou nohu. Je to obrovský rozdíl. Když jsem byl na třídním srazu, tak ostatním spolužákům trvalo dvacet minut než přišli na to, kdo vlastně jsem. (smích)

Nohy máte nicméně obě, takže jak se těšíte na svojí obnovenou premiéru, tentokrát již v křížové váze?

Kdybych teď řekl, že se těším, tak bych lhal. Mám strašnou trému, to si ani nedovedete představit. (pousměje se) Pořádně s vámi ani nemohu mluvit, jak jsem vystresovaný. Ale zároveň vím, že jakmile vlezu do ringu, tak to ze mne spadne a všechno bude fajn. Každopádně před těmi třemi, dvěma měsíci, co jsme si s Michalem plácli, tak jsem těšil strašně moc, to byla sranda. Dneska si už si říkám: ty vole, chlape, proč tam lezeš, vždyť je ti skoro čtyřicet.

Dneska máte ale teprve šestatřicáté narozeniny (rozhovor vznikal v úterý 18. září, pozn. autora)...

To je pravda. To jsou skoro kulatiny (směje se).

Šestatřicet let, obrovské zkušenosti z amatérského ringu a vy trpíte trémou? Tomu se nechce věřit...

V té naší boxerské komunitě už jsem si svými výkony vybudoval určitou prestiž, relativně solidní jméno, o které mohu jedním náhodným úderem přijít, takže asi z toho mám největší trému. Zároveň jsem ale tak nahecovaný, že bych měl soupeře sestřelit.

S tím souhlasí i jeho bilance (2-1-57). Ovšem přes obrovský počet porážek jich větší polovina přišla na body. A koneckonců, v profiringu má o 59 zápasů více než vy...

Zkušenosti určitě má, sice ne ty vítězné, ale má. Za posledních sedm let byl v ringu čtyřicetkrát, já ani jednou, takže naše zkušenosti za celou boxerskou kariéru se dost vyrovnali, protože zatímco já si lenivěl a přibíral, on makal. Nicméně nechci jeho vyvyšovat a sebe naopak nějak snižovat. Chci prostě v ringu ukázat to nejlepší, co ve mně je.

Předpokládám, že na třetí profesionální zápas dalších sedm let čekat chtít nebudete, že?

Podobné věci vůbec neřeším, větším plány do budoucnosti si vůbec nedělám. Když se mi v ringu zalíbí a vyhraji, tak je možné, že budu chtít pokračovat. A když prohraji? Končit kariéru porážkou se mi určitě chtít nebude. Ale rozhodně žádnou velkou boxerskou kariéru plánovat nehodlám. Ve svém věku už mám jiné zájmy, musím chodit i do práce. Takže neříkám, že to není poslední zápas a neříkám, že to je poslední zápas.

Stejně jako Štěpán Horváth či Martin Parlagi jste byl minulý u toho, když Prahu navštívil Sugar Ray Leonard. Jak jste si jeho společnost užil?

Akce sama o sobě byla moc povedená. Já se s ním moc do kontaktu nedostal, i když jsme po něm trošku pošilhávám, ale jelikož jsem trošku stydlivý, tak jsem se raději schovával. Každopádně na mě působil jako správný, skromný chlapík, který má obrovské zkušenosti. Ale jak jsem řekl, skvělá byla celá akce. Přišlo hodně lidí, ať na něj, na show nebo se jen zastavili s nákupem v rukou. Byla tam moc příjemná, uvolněná atmosféra.

• < Předchozí
• Další >