Lukáš Jirkovský / zdroj foto: Heroes GatePRAHA – Už přes deset let se věnuje trénování bojových sportů, naplno pak ve svém klubu aktuálně pojmenovaném X-Gym kolem osmi let. Za tu dobu vychoval celou řadu kvalitních bojovníků, kteří především v posledním roce, roce a půl čeří vody české bojové scény. Nyní stojí šestatřicetiletý Lukáš „Masta“ Jirkovský před novou výzvou: mezi šestnáct provazů vstoupí coby boxer on sám!

Dnes večer v hale na Podvinném mlýně právě jeho duel s velezkušeným Pavlem Šiškou (6-1-37, 4 KO) otevře v 18:00 hodin program opět skvěle nabitého galavečera Heroes Gate, už s pořadovým číslem 15. „Už jsem viděl zápas Golovkina, tak jsem říkal Mírovi Pekovi, že uvidí v pátek v ringu jeho staršího bráchu,“ směje se v rozhovoru pro Profiboxing.cz Jirkovský.

DALŠÍ NOVINKY Z RINGU:

• VIDEO+FOTO Zachránila hloupost trenéra boxerovi život? Nyní je v kómatu
• KOMENTÁŘ Golovkin i Gonzalez jsou králi zaslouženě. A Fonfara princem
• VIDEO+FOTO 'Polský Princ' ovládl brutální bitvu. Má ránu jako Kovaljov?
• VIDEO Okouzlil více Golovkin, nebo Gonzalez? De la Hoya: GGG je zranitelný
• Víkend: Souboj Kovaljov vs. Ward se dle všeho blíží. Tarver opět dopoval

Nebyl to jediný veselý komentář k jeho ostré závodnické premiéře. Zároveň se ale v obsáhlém povídání snaží poodkrýt kouzlo X-Gymu, jehož barvy bude na Heroes Gate hájit i Vladimír Říha (6-2, 3 KO). Jirkovský ale připravuje také Jirku Apeltaeura z Aplik Muay Thai.

Ríha se stejně jako Jirkovský a Tolja Hunanyan (5-0, 4 KO) postará o boxerskou část show. Říhu čeká tvrdý Gruzínec George Ungjadze (32-25, 19 KO), na Hunanyna pak jeho krajan Gary Abajjan (28-1-21, 12 KO).

KOMPLETNÍ PROGRAM GALAVEČERA NALEZNETE ZDE!

BOXERSKÝ PROGRAM GALAVEČERA NALEZNETE ZDE!

Jak jsi na tom aktuálně s váhou?

Mám kolem 104 kilo. Představoval jsem pod metrák, ale poté, co se domluvil coby soupeř Pavel Šiška, který má kolem 110 kilo, tak už Míra Pek nechtěl, abych více hubnul. Jinak bych mohl mít i méně, držím tuto váhu už nějaké tři týdny.

Takže premiéra v profi-ringu. Koukal jsi na jeho zápasy?

Díval jsem na nějaké jeho souboje. Vysoký, nepříjemný levák. Hodně pracuje přední rukou, je o hodně zkušenější, vyšší než já. Ale myslím, že vím, jak na něj.

Je to pro tebe jednorázová záležitost?

V boxu asi ano, ale je možné, že když to vyloženě nepodělám, tak si zkusím zápas v thajském boxu. Ale ne nyní, do konce roku, moc momentálně nestíhám. Hlavně kvůli přípravě mých kluků, kteří jsou pro mě důležitější. Když to nadnesu, pro mne je to sranda, ale pro ně je to obživa, věnují se tomu pomalu celý život.

Proč jsi se tedy nakonec rozhodl, že nakonec v šestatřiceti letech vlezeš sám do ringu?

Na jaře jsem chtěl zhubnout a s Mírou Pekem jsme se bavili, že by to chtělo i nějakou motivaci. Míra na to, že je to super nápad, že Lukáš Konečný v srpnu má u sebe v hospodě večery v boxu, že bych si tam zabouchal. Pro mě to byla také ideální varianta, protože termín nezasahoval do příprav svěřenců. Roztočili jsme to, já se začal připravovat, Lukáš nakonec ale nic nepořádal. Míra přišel s tím, že to vyřeší a že budu boxovat v září, s čímž jsem neměl problém, jenže i to nakonec padlo a tak vše vyřešil ještě jinak a řekl mi, že si zabouchám na Heroes Gate.

Moje původní původní motivací nebylo boxovat na takovéto akci, nejsem z toho úplně nadšený. Trochu se cítím blbě vůči klukům, kteří si zaslouží na Heroes Gate boxovat daleko více, než já. Nedělá mi to úplně dobře, ale byl o můj zápas zájem, tak do toho jdu. Lidé to chtějí vidět, tak to dostanou.

Zase na druhou stranu je tvůj zápas na Heroes Gate důkazem, že nějaké jméno v tomto sportu už máš...

Nejspíše ano. Dlouho jsem o tom psal, dlouho jsem fotil, nyní mám svůj gym, tak si chtějí všichni ověřit, jestli to umím. Na druhou stranu, jestli jsem kvalitní, nebo špatný trenér by mělo být poznat podle mých svěřenců, ne podle toho, jak zabojuji v ringu já. Důležitější než fakt, jestli umím já prostě je, jestli umí kluci. Ale ok, proč ne. Nějak mne to nestresuje.

Opravdu? Takže tvoje osobní ego „ukázat, že boxovat umíš“ v akci nebude?

V původním plánu roli nehrálo. Teď už trochu ano. Protože mám pocit, že hodně lidí se přijde podívat jen kvůli tomu, jestli to nepodělám. A já jim nechci udělat radost.

A nebojíš se, že právě tyto myšlenky tě budou svazovat? Z osobní zkušenosti z premiéry v ringu vím, že právě podobné myšlenky mě osobně v posledních minutách před zápasem psychicky semlely?

Zatím to v ní nemám. Ale přiznávám, že v podobné fázi před zápasem je tak očekávám také. Ale ze zkušenosti ze zápasů v polo-kontaktu ví, že jsem byl velký stresátor, byl nervózní třeba i týden předem a teď jsou dva dny do duelu (rozhovor vznikal ve středu, pozn. redakce) a jsem v klidu. Možná to je tím, že mám nyní za sebou hodně zápasů, které jsem odkoučoval a přijde mi, že při nich jsem byl nervóznější, než když jsem tam stál sám. Tak uvidíme, zda to bude platit také v pátek, jestli jsem se naučil se stresem pracovat. Ale myslím, že to v pátek „najede“. (smích)

Heroes Gate 15S ohledem na to všechno mne napadá otázka: Proč ses rozhodl pro klasický box, když ty sám trénuješ thajský box a kick-box?

To má také své důvody: První byl ten, že jsem měl boxovat v tom srpnu a že jsem na těžkou váhu v thajském boxu hrozně malý. Vím, že bych dostatečně nezhubl a v tomto sportu nechci boxovat těžkou váhu. Zároveň se hůře shání soupeř v této váze, který by měl podobné zkušenosti, jako já. Prostě by to bylo náročnější a původní časové plány byly trochu jiné. Pokud ale vlezu do ringu ještě jednou, tak už ve váze do 91 kg. Ale říkám, vím, že podle původního plánu bych do této divize nezhubl, v dubnu jsem měl 130 kilogramů. A druhým důvodem je fakt, že jsem si chtěl zlepšit práci a techniku rukou.

Zmínil jsi, že s bojovými sporty už zkušenosti máš z dřívějška, ovšem ne v plném kontaktu. Tak jaká je tedy minulost Lukáše Jirkovského coby bojovníka?

Začal jsem s karate v patnácti, ale to mne moc nebavilo. V sedmnácti jsem se dostal k Petrovi Macháčkovi do Prahy, začal jsem trénovat thajský box, ale na profi zápasy jsem si netroufal a amatérské tady nebyly. Tak jsem jen trénoval. Posléze jsem začal trénovat taekwon-do s Honzou Vlasákem, kde se to vyvinulo tak, že jsme všichni začali objíždět závody, takže mám několik zápasů v taekwon-du i v polovičním kontaktu v kick-boxu. Mám asi třicet zápasů, většinu jsem vyhrál, ale moc velkou váhu jsem tomu nepřikládal. Postupně jsem u Honzy začal trénovat kluky v thajském boxu a vyvinulo se to tak, že on skončil a já v jeho práci pokračoval. Trénování se věnuji zhruba od pětadvaceti let, vážněji tak těch posledních osm let.

A jaké to je, když je nyní trenér svěřencem? Posloucháš?

Zatím ještě ano, snad budu i v pátek. Je to spíše otázka na Míru Peka, ale myslím, že jsem mu už na začátku řekl, že co mi řeknou, to udělám. Netvrdím, že se mi všechno líbí, ale plním trenérovy rozkazy. Poslouchám, alespoň si to myslím.

Jak moc tréninky s Mírou Pekem bolí? Říkal jsi, že spolu spárujete, pár kol máš i s Václavem Pejsarem...

No, bolí dost. I když poslední tři týdny jsme již hodně zvolnili, byl jsem hodně rozbitý, kluci ode mne nejspíše neboxují špatně. Navíc jak jsem shodil, tak některé návyky už nefungují tak, jako dříve, třeba spodky jsem si několikrát hodně vyžral. (smích) Měl jsem nalomená žebra, bubínek rozbitý, stejně jako nos. Teď už je to v pohodě, ale v září byly sparingy opravdu výživné, Míra se do toho umí opřít. Nevím, jestli razí teorii, že když vydržím údery od něj, tak už vydržím všechno, ale občas mi přišlo, že to tak nastavené má. (směje se)

Sám jsi fotograf, jak se těšíš na fotky sama sebe v ringu ze zápasu?

Jsem na to sám zvědavý, jak se budu tvářit, co budu dělat. Když fotím kluky, které znám, dokážu odhadnout další okamžiky a proto se mi občas povedou tak dobré snímky. Ale nezávidím nikomu, kdo bude fotit mne, protože já sám nevím, co budu dělat. Už jsem si dělal srandu, že všechny moje snímky budou rozmazané, protože tak rychlého frajera ještě na Heroes Gate neviděli. (smích)

Koho budeš mít ve svém rohu?

Určitě Míru Peka, chtěl jsem tam Vláďu Říhu, nebo Jirku Apeltauera, ale ti se budou chystat na svoje zápasy. Takže nejspíše druhým do party bude Honza Holec a toho třetího uvidím až na místě. Zájemců je hodně, stejně tak těch, co by si to zasloužili, ale zatím nevím.

Co ti na nápad boxovat řekla přítelkyně?

Přišla na to hodně pozdě. Všimla si jedné fotky, tak se mě ptala, proč tam píšou, že se připravuješ na zápas? Já na to, že se jedná o nějaký šum, čemuž evidentně uvěřila, ale nakonec pochopila, takže jsem byl za magora. Ale je tolerantní, celý život se mnou se pohybuje kolem bojových sportů, takže tohle už ji nemůže rozhodit. Je pravdou, že na nějakých závodech dlouho nebyla a v pátek přijde, takže ji to očividně zajímá. (úsměv)

Na závěr ještě mimo tvůj zápas. V čem tkví kouzlo tvého X-Gymu, který se v posledních měsících, roce a půl začíná více a více prosazovat na české bojové scéně?

Těžko říct. Možná proto, že tomu dávám fakt hodně času a kluci to vidí a cítí. Takže mají na sobě tlak, aby byli co nejlepší. Mohl jsem si vydělávat jinak a myslím, že hodně dobře, místo toho jsem ale de facto od rána do večera zavřený v tělocvičně s nimi. Nevím, jestli to hraje roli, ale věřím, že ano. Také jsme se začali hodně zlepšovat ve chvíli, kdy jsme začali spolupracovat s Mírou Pekem, protože jsme získali zkušenosti z boxu i jeho manažerské zkušenosti. Hodně lidí ho nemusí mít rádo, ale on tohle prostě umí. Vzal náš gym za vlastní, za což jsme rádi. Já se mohu soustředit na trénování, Míra jim sežene slušné zápasy, které dávají smysl. Soupeři nejsou vyloženě slabí, ani extra silní, takže kluci dostávají to, co potřebují. Řekl bych, že je to kombinace toho všeho.

Na rovinu, nemyslím si, že bych byl nějak špičkový trenér, ale myslím si, že nejsem líný, jsem schopen se klukům věnovat nad rámec to, co je nutné, a to se nám vrací. I když nyní je to stále náročnější, protože máme více a více bojovníků. Ale snažím se to stíhat. Každopádně na výsledcích to začíná být vidět, což je motivace pokračovat. Proč by člověk přestával, když se daří.

Připravujete zhruba deset profesionálních bojovníků. Je X-Gym jen o nich, nebo k vám může přijít kdokoliv z ulice?

Jasně. Naopak si myslím, že v tomto ohledu je to v pohodě. Pro začátečníky máme tréninky každý všední den od půl šesté večer, poté pro pokročilé. Ale ani tam nejsou jen závodníci, chodí tam i kluci, co jsou šikovní, ale zápasit nechtějí. Já to striktně neselektuji, dávám šanci všem, kdo přijde a chce makat, má dveře otevřené. Mám takové lidi rád, protože z nich pak většinou něco vyroste, něco dokážou. Kdo chce, tak přijde, nejsou žádné nábory, nikdo na nikoho nekouká z patra. Řekl bych, že je to podobné, jako všude jinde po Praze.

Na odlehčení na závěr: věřím, že i po pátku budou chtít lidé chodit do tvého klubu?

Já doufám, že ano. Doufám, že něco předvedu. Zároveň se ale budu opakovat a tvrdím, že není ani tak důležité, co předvedu já, ale jak se ukáží moji svěřenci. Protože když ke mně přijde někdo nový, tak chce vědět, jak já ho naučím boxovat, ne to, jak umím boxovat já sám. Ale samozřejmě by to chtělo, aby můj výkon nějak vypadal. Dal jsem tomu maximum, kondici mám, s technikou to je horší, ale snad mne také úplně nezklame. Teď o víkendu jsem viděl v akci Golovkina, tak už jsem Mírovi říkal, že na Podvinném mlýně uvidí jeho staršího a většího bráchu. (smích)

• < Předchozí
• Další >