David Haye / zdroj foto: internetPRAHA – Jedno se mu upřít nedá. Rozhodně s tím klukem není nuda. Nyní se poprvé od loňské jasné porážky od Vladimira Klička opět vrací do ringu. Otázka „kdo“ je téměř zbytečná. David Deron „Haymaker“ Haye.

„Mluvil jsem s pár klukama, co s ním byli v ringu, a říkali, že zápas s ním zrovna nevoní. Při mém vzrůstu budu mít hlavu rovnou u jeho hrudníku a nejsem nadšený z toho, že budu mít ty mastné chlupy v obličeji!“

„Kličkové se mě bojí, jen hledají cestu, jak se mi vyhnout. Jsou to zbabělci... Nejprve porazím Vladimira, pak si dám i Vitalije a potom skončím s kariérou.“

„Je pravda, že máma ze mě radost nemá. Vždy mi poté, co si poslechne nějaké interview, vynadá.“ Co je, ač se to nezdá, společným jmenovatelem těchto výroků? Ano, patří do úst britskému boxerovi Davidu Hayemu. Kdybyste si chtěl přečíst všechna jeho prohlášení, možná byste měli poslat rodákovi z Bermondsey (část Londýna) prosbu, aby z nich vydal knížku.

Ostatně i s tím má již zkušenosti, loni na podzim vyšla jeho autorizovaná biografie od britského sportovního novináře Elliota Worsella. Ten posledních osm let života zasvětil sledováním první britské těžké váhy, která měla ve své moci titul mistra světa prestižní organizace od dob Lennoxe Lewise.

Haye začal s boxerm coby batole. Prý...

On toho nakonec ale za jedenatřicet let života stihl syn jamajského otce a britské matky daleko více. Už coby malý si „udělal“ boxovací pytle z kolenou svého táty, v patnácti měsících uměl pojmenovat všechna auta, která projížděla kolem jejich londýnského bytu. Teda podle Hayeho slov.

Pravdou ale zůstává, že v deseti začal malý Haye s karate, o čtyři roky s boxem a za další čtyři roky s modelingem. „V osmnácti za mnou přišel nějaký týpek a nabídl mi 500 liber za den focení. Zeptal jsem se ho: kdy mám přijít do studia?“ popsal své začátky před fotoaparáty hvězdný boxer.

David Haye se má hodně rád/ zdroj foto: internetŽe mu pózování nejen na objektivy fotografů, ale i na televizní kamery skutečně jde, prokázal nejednou už coby profesionální boxer. Do světa hvězd šestnácti provazů odešel v roce 2002 po stříbru z amatérského světového šampionátu. Tam v semifinále vyřídil Vjačeslava Juselkova a ve finále podlehl jistému Odlanieru Solísovi.

Prvním soupeřem mu byl v létě roku 2002 Tony Booth. Dvaatřicetiletého veterána vyprovodil z ringu ve druhém kole. Podobně si vedl i v dalších devíti soubojích, než ale narazil 10. září roku 2004. Tehdy v pátém kole pro změnu také jeho poslal k zemi nepříliš známý krajan Carl Thompson.

Jak na Hayeho? Tvrdostí a knockoutovým úderem

Čtyřicetiletý veterán ukázal, jak zastavit velkohubého Hayeho. Unavit ho, mít odolnou bradu a tvrdý knockoutový úder. „Ukázal jsem, že věk není překážkou. Byl to přesně ten souboj, kdy s vámi nikdo nepočítá,“ zářil nečekaný vítěz duelu.

„Viděl jsem mu v očích neustále odhodlání, přestože jsem ho bil, pořád ho tam měl. Rád bych s ním boxoval ještě jednou,“ pronesl nezvykle pokorně „Haymaker“. K jeho cti ale slouží, že se z porážky poučil. Zapracoval na kondici, zlepšil obranu. Spolu s jeho vrozenou rychlostí kočkovité šelmy a dynamikou kovářského bucharu to byla ďábelská kombinace.

Haye postupně získal do svého držení tři světové pásy z křížové váze a začal se nudit. Přestup o patro výše byl nevyhnutelný. 15. listopadu 2008 se postavil poprvé do ringu coby supertíha proti Monte Barretovi. Sundal ho v pátém kole.

Ještě před tím stihl poprvé urazit ukrajinské bratry Kličkovy. Shodou okolností to bylo během prvního souboje Vladimira s Tonym Thompsonem, když jej RTL pozvala do svého studia. Začala tím válka, kterou profibox v těžké váze nezažil celé jedno desetiletí.

Po několika neúspěšných jednáních s ukrajinskými velikány se Haye narychlo domluvil na souboj s ještě větším pořízkem – Rusem Nikolajem Valujevem (v létě si Rus a Kličko vyměnili soupeře mimo jiné kvůli žloutence Ruslana Čagajeva, se kterým odmítl Valujev boxovat, pozn. redakce).

Překvapivě zdolal Valujeva a získal titul mistra světa

V té době osmadvacetiletý Brit se podle některým „proutíkal“ podle některých „protančil“ k nečekanému vítězství a od dob Lennoxe Lewise se stal prvním ostrovním světovým šampiónem. Přesto další dva roky protkaly nadávky a urážky na adrese Londýn-Kyjev než se boxerský svět konečně dočkal souboje Haye-Kličko.

Loni v červenci dostal v povedené bitvě od mladšího z klanu – Vladimira – naloženo a přestože Ukrajinec soka neposlal k zemi, především ve druhé polovině souboji jasně dominoval. Když poté Haye nedomluvil na duelu s Vitalijem, raději pompézně ukončil kariéru.

David Haye slaví / zdroj foto: internetJenže jak mnozí správně odhadovali, pouze čekal na ideální příležitost, jak se opět vrátit. Ta se mu naskytla letos v únoru při souboji Vitalije Klička s Dereckem Chisorou. Respektive po něm. S krajanem si vyměnili pár svižných úderů, vše doprovodili několika slovními „vyznáními lásky“.

Výsledek? Ukrajinci především nad Chisorou ohrnuli nosy, z Německa se Britové pakovali jako spráskaní psi, ale celkem podle očekávání se vzápětí domluvili na tom, že si pěstní výměnu zopakují, tentokrát ale v ringu, v rukavicích a (snad) podle pravidel.

Přestože půjde oběma o narychlo vymyšlený evropský pás WBO, především Haye bude mít v banku mnohem více. Možná i více než při souboji s Vladimirem. Pokud svého krajana spráská, je velmi pravděpodobné, že dočká svého vytouženého souboje s Vitalijem.

Ten sice nepřímo naznačil, že po duelu s Manuelem Charrem ukončí kariéru, ale kvůli Hayemu by jistě odchod do důchodu (politického) o pár měsíců odložil. Ono, poměřit se s mužem, jehož oficiální stránky „skromně“ hlásají, že je rychlý jako střední váha a silnější než tahač značky Mack, to je výzva i pro ukrajinskou „Železnou pěst“...

• < Předchozí