Cus D'Amato a Mike TysonPRAHA – Je zde pondělní večer a s ním další díl našeho mini-seriálu, který se věnuje boxerským trenérům. Dnes je řada o tom, který vychoval nejmladšího šampiona těžké váhy v historii, Cuse D'Amata.

Box v celé své historii poznal mnoho skvělých trenérů. Jedno jméno však výrazně vyčnívá díky způsobu trénování a také přístupu ke svěřencům. Američan Cus D'Amato nebyl jako většina velkých jmen ve světě boxu. Zde je druhá část jeho životního příběhu...

VÍCE Z RUBRIKY:

• Cus D'Amato I.: legenda, která bojovala proti rasismu a nebála se trénovat černocha
• Beristain: 'Knírek', který vyzrál na Pacquiaa a ze 23 boxerů vychoval 21 šampionů
• F. Roach: šťastná trenérská celebrita, která zaplatila za odolnost vlastním zdravím
• A. Dundee: od uklízeče a kbelíku s hadrem k trénování Aliho, Foremana a Leonarda
• Rob McCracken: Ten, co udělal z Frocha multi-šampiona. Zvládne to i s Joshuou?

FLOYD PATTERSON (55-8-1, 40 KO)

Patterson byl prvním esem v kariéře rodáka z Bronxu. D'Amato jej dovedl už k olympijskému zlatu ve střední váze z her v Helsinkách v roce 1952. Oba ale chtěli více, chtěli do profesionálního ringu. Společně pak vymýšleli plán, jak zdolal neporaženého šampiona v těžké váze Rockyho Marciana. Ten ale nikdy nevyšel, ten totiž ukončil kariéru už tři roky pro Pattersonově debutu mezi profíky.

Dohromady jim to ale fungovalo skvěle. Jejich společné tažení mezi profesionály vygradovalo 30. listopadu 1956, kdy Patterson nastoupil v boji o titul proti legendárnímu Archiemu Moorovi, kterého zničil v 5 kolech.

Stal se tak nejmladším šampionem v těžké váze všech dob. Bylo mu 21 let a 10 měsíců. D'Amato byl šťastný, že jeho svěřenec dokázal přesně to, oč usilovali. Patterson se následně utkal také dvakrát se Sonnym Listonem a Muhammadem Alim.

Ve všech čtyřech případech bohužel prohrál, ale svoji hvězdnou kariéru ukončil s bilancí 55 vítězství, 8 proher a jedna remíza. Není bez zajímavosti, že v těchto duelech už neměl D'Amata ve svém rohu. Ten totiž s těmito souboji, respektive prvním soubojem s Listonem nesouhlasil, a ve chvíli, kdy k němu nechtěl dát souhlas, Patterson od něj odešel.

JOSÉ TORRES (41-3-1, 29 KO)

D'Amatovým druhým světovým šampionem byl Portoričan José Torres, který vybojoval stříbro v lehké střední váze na olympijských hrách v Melbourne 1956 (startoval pod americkou vlajkou).

O devět let později ve slavné Madison Square Garden porazil člena Mezinárodní síně slávy Willieho Pastrana a stal se absolutním šampionem v polotěžké váze. Tímto soubojem se také do historie zapsal jako teprve třetí boxer z Portorika, který získal mistrovský titul a prvním, kterému se to povedlo v třetí nejtěžší váhové divizi.

MIKE TYSON (50-6, 44 KO)

D'Amato viděl v mladém problematickém chlapci daleko více než všichni ostatní. Od prvního setkání se rozhodl, že Tyson bude nejmladším mistrem světa v těžké váze, že bude nahánět soupeřům strach ještě před samotným soubojem, že vytvoří zvíře, které bude jedinečné.

Jeho finální dílo bylo jako neotesaný kus balvanu, ale D'Amato přesně věděl, co s ním.

Vůbec první věcí, kterou musel udělat, aby zkrotil a napravil chlapce, který veškerý svůj život strávil na ulicích při krádežích, bylo změnit jeho mysl. Aby měl Mika stále pod dohledem, nastěhoval si ho domů a dokonce jej později adoptoval.

Tyson již odmala trpěl nízkým sebevědomím, což D'Amato změnil. Od rána do večera, během tréninku i během oběda mu neustále opakoval, že může být čímkoliv chce. Hercem, který získá Oskara, automobilovým závodníkem ... nebo boxerem. Vtloukal klukovi z ulice, který si nemyslel, že by se mohl dožít dvacítky, naději na lepší a dokonalý život.

„Všechno, co budeme chtít, spolu dokážeme, ale musíš mě poslouchat a každý den dřít víc než ostatní. Budeš nejlepším boxerem všech dob,“ opakoval starý muž neustále dokola. Tyson mu uvěřil a rozhodl se, že nechce toho starého a v jeho očích trochu bláznivého muže zklamat.

Všechno klapalo podle plánu. Tyson se stal dvakrát šampionem na juniorské olympiádě a budil hrůzu všech protivníků. Rodiče hromadně odhlašovali své děti z turnajů poté, co se dozvěděli, že bude boxovat i on. Po kontroverzním neúspěchu v kvalifikaci na olympijské hry 1984 v Los Angeles se D'Amato rozhodl poslat svého svěřence k profesionálům. Plánoval, že společně pokoří rekord Floyda Pettersona a Tyson se tak stane novým nejmladším šampionem těžké váhy.

Tyson ničil jednoho protivníka za druhým, bohužel stejně důsledný jako vůči němu, nebyl stárnoucí kouč k sobě. Respektive, jeho nedůvěru ve všechny ostatní zahrnovala také lékaře. Na vše používal alternativní léčbu.

Psal se datum 1. listopadu 1985, kdy mladý Tyson zničil za 54 vteřin Sterlinga Benjamina. Hned po svém 11. profesionálním triumfu se dozvěděl, že jeho milovaný mentor umírá na zánět plic.

D'Amato v tu dobu už věděl, že neuvidí svého životního boxera, jak se stává slavným, ale věděl, že k tomu dojít musí.

„Miku, svět tě musí vidět, jak budeš nejlepším boxerem všech dob,“ zněla jedna z jeho posledních vět směrem k Tysonovi.

Tyson nechtěl bez svého milovaného kouče pokračovat, ale věděl, že musí.

Cus D'Amato zemřel dne 4. listopadu 1985 ve věku 77 let. Tyson stál v ringu už devět dní poté, Eddieho Richardsona zbil za 77 vteřin. Téměř přesně rok poté – 22. listopadu 1986 knockoutuje ve druhém kole Trevora Berbicka a ve věku 20 let, 4 měsíců a 22 dní se stává nejmladším šampionem těžké váhy historie. Tyson tak naplnil odkaz svého trenéra, mentora a „otce“. Dokázal to, co mu vštěpoval do hlavy.

Tento rekord mu patří dosud. Asi ještě holt nenarodil nový Cus D'Amato...

• < Předchozí
• Další >