Pavel Hynek (uprostřed) v akci / zdroj foto: ArchivPRAHA – V osmatřiceti letech platí v českých boxerských luzích a hájích za úspěšného rozhodčího a v posledních letech také funkcionáře. Pavel Hynek ale toho pro tento sport dělá díky svým manažerským a jazykovým schopnostem daleko více.

Společně s parťáky z pražského klubu BC BigBoard Praha stojí za tím, že 11. listopadu přijede do české metropole elitní tým kubánské reprezentace, které se v souboji Evropa vs. Kuba postaví nejlepší boxeři starého kontinentu včetně českých bijců.

VÍCE Z AMATÉRSKÉHO RINGU:

• Dr. Wu první povstání přežil. Amatérský box se ale zmítá před MS ve velkých potížích
• Nejúspěšnější český sudí Gašpar: Věřím, že se podívám na MS a za tři roky také na OH
• AIBA v problémech. Její sídlo v Lausanne zažilo vzpouru, zaměstnanci dostali volno
• Po pekle boxovali Britové a Italové v Londýně 24 hodin po teroristickém útoku
• Kubánské boxerky také chtějí rovnoprávnost se svými mužskými kolegy. Dočkají se už?

Stojíš za tím, že se před třemi lety vrátil špičkový box do Prahy? Jak projekt BC BigBoard vlastně vznikl?

Asi někde u piva v hlavách Ládi Kutila a Míti Soukupa. Vzpomínali na staré doby, když boxovali za Uhelné sklady Prahy a na tréningu se Láďa o tom začal bavit s Dušanem Palcrem a Míťa se mnou. Dušan Palcr, úspěšný finančník a milovník boxu, to celé zainvestoval a já to zastřešil po stránce sportovního managementu. Fungujeme super, protože to máme dobře rozhozené a nikdo z nás to nedělá pro peníze, ale z lásky k boxu. Láďa Kutil je tou hnací silou a celé to vede. Míťa Soukup je trenérské eso a umí stmelit tým boxerů nejen z mateřského Pražského rohovníku. Díky Dušanovi Palcrovi dokážeme naplnit klubový rozpočet a uspořádat akce evropského formátu. A já dělám de facto matchmakera, což v pojetí AIBA znamená vybírat a domlouvat zahraniční posily, detaily zápasů se soupeři a vlastně celkové fungování v souladu s regulemi AIBA.

Jak důležité pro český box bylo, že se tento klub loni zúčastnil německé Bundesligy?

Z mého pohledu zásadní. A to z několika rovin. Prospělo to určitě lepšímu vnímání českého boxu v zahraničí a rozvoji partnerství, ze kterého český box benefituje i po skončení Bundesligy. A našim trenérům a boxerům to nastavilo zrcadlo. Ukázalo to, že opravdu evropskou konkurenci snese jen hrstka boxerů. Že se nesmíme smířit s úspěchy na národní úrovni, ale musíme pro naše boxery zajistit mezinárodní konfrontaci, aby se mohli rozvíjet.

Často tvrdíš, že máš amatérský/olympijský box radši než profesionální. Proč?

Odpovím ti otázkou: Jak mi vysvětlíš, že nevozíme medaile z evropských natož světových šampionátů amatérů a máme tu držitele všemožných titulových profi pásů?

Dle mě, je to dané formátem soutěží. Pokud máš jako profiboxer za sebou silného promotéra, můžeš si stavět zápasy tak, jak ti vyhovují. Proto je mnoho galavečerů, kdy dopředu většina odborníků natipuje výsledky a ty zápasy mají s boxem pramálo společného. To v amatérském boxu, když pojedeš na velký mezinárodní turnaj nebo dokonce šampionát, nevíš, koho ti los přiřkne. Já si myslím, že v České republice si boxeři, kteří odešli do profi vybrali tu lehčí cestu. Neříkám, že všichni. Do profi máš dle mě odcházet v určité fázi tvé sportovní kariéry. Pro mě jsou ti praví profíci Lukáš Konečný a Ruda Kraj. Boxeři, kteří udělali mezinárodní úspěch v amatérech a hned podepsali opravu profesionální smlouvy, které jim zajistily to, že se mohli jen věnovat boxu a snesli konkurenci se světovou špičkou. Chápu to i v případě Štěpána Horváta, Pepého Zahradníka z Qwert Boxing, nebo dalšího Plzeňáka Pavla Šoura, špičkových českých boxerů, kteří se v amatérech dostali na svůj vrchol a kvalitně dlouho dobu reprezentovali Českou republiku a asi potřebovali nový impuls. Navíc jak je v jejich případě vidět, jejich volba nese ovoce. A samozřejmě to stoprocentně chápu u fighterů, jako jsou Vasil Ducár, Václav Pejsar, Matúš Juráček či Tolja Hunanyan, kteří díky nesmyslnému zákazu AIBA týkající se provozování ostatních bojových sportů, chtějí i boxovat. Já ale profibox nehaním. Já bych byl nejraději, aby byl jeden box. Amatérský box, který bude spolufinancován profiboxem a bude hledat a vychovávat talenty pro velké profi zápasy.

Rozumím, každopádně také amatérský box se potýká s hodně neduhy a problémy. Jak vnímáš momentálně hodně vyostřený boj mezi čelními představiteli AIBA?

Je to každopádně negativní věc pro náš sport. Problémy se mají řešit u stolu, a ne přes média nebo dokonce u soudu. Situaci bedlivě sledujeme a v současnosti se snažíme získat co nejvíce informací, které si analyzujeme a konfrontujeme je se stanovami AIBA, aby zástupci ČBA na listopadový mimořádný kongres jeli kvalitně připraveni.

V uplynulé sezoně BigBoard v Bundeslize nestartoval, ale povedl se vám jiný husarský kousek. Jak to vypadá s duelem Výběru Evropy vs. Kuba?

Bohužel vše jsme měli připravené a domluvené s vedením německého svazu, ale německé kluby si těsně před losováním odhlasovaly, že nechtějí zahraniční účastníky. Tak jsme se z ničeho nic ocitli s připraveným oddílem bez soutěže. Domluvili jsme se proto, že pomůžeme českému boxu tím, že podpoříme reprezentaci. Spolupodíleli jsme se na organizace memoriálu Julia Tormy, což je největší český mezinárodní turnaj mládeže, a uspořádali mezistátní utkání ČR vs. Rakousko. To byl vlastně takový test před akcí roku, kterou vymyslel u kafe s Láďou Kutilem a Dušanem Palcrem jeden ze zakladatelů skupiny BigBoard Richard Fuxa.

Přijede Kuba v nejsilnější možné sestavě, tedy i s olympijskými šampiony z Ria, případně s účastníky blížícího se MS v Hamburku?

Máme oficiálně dopisem od prezidenta kubánské federace pana Alberto Puiga potvrzeno, že 11. listopadu 2017 přijede do Prahy A tým kubánské reprezentace. Přesná jména zatím neznáme, ale blížící se mistrovství světa hodně napoví o sestavě.

O jakých boxerech uvažujete do evropského týmu? Z jakých zemí?

Nemá smyls dělat zápas ČR vs. Kuba. Bohužel na to nemáme takovou sportovní kvalitu. Mohli jsme přivézt nějaké céčkové Kubánce a tvářit se, že je to reprezentace Kuby, ale to by nikomu nepomohlo. Jdeme opačným směrem. Pro nejlepší tým světa se pokusíme postavit nejlepší boxery z Evropy. Myslíme si, že v současnosti jen pár českých boxerů snese konfrontaci s těmi nejlepšími. Mám už určitou představu o kádru, ale ta se bude utvářet hlavně po návštěvě mistrovství světa Hamburku. Kromě jednání ohledně současné situace ve vedení AIBA se tam chci zaměřit na sledování výkonů boxerů z Evropy, které se chystáme oslovit s nabídkou za zápas. Stručně: 11. listopadu bude v Lucerně osm nejlepších boxerů Evropy proti osm nejlepším Kubáncům. Plus kvalitní předzápasy české boxerské špičky.

Jak byla ta jednání náročná? A jak drahý tento projekt bude?

Příprava takovéhoto utkání znamená minimálně půl roku příprav a práce. Ono je to obrovský úspěch, že se vám podaří dostat do Prahy kubánský A tým. To už není ani o penězích. Například v Německu o Kubu stály mnohokrát a podobný zápas se nepodařilo domluvit. Na druhou stranu asi každému je jasné, že tady se bavíme o miliónech a ne statisících. Tím, že se do projektu aktivně zapojí i spoluzakladatel BigBoardu Robert Fuxa, který například stojí za velmi úspěšnými výstavami plakátů Alfonse Muchy nebo právě probíhající výstavě o Karlovi Gottovi – GOTT, MY LIFE – bude znamenat, že tahle akce bude mít odpovídající kvalitu, a hlavně přesah i mimo boxerskou komunitu.

Je tohle cesta, jak zpopularizovat český amatérský box?

Kdybychom si to nemysleli, tak to neděláme. Každému sportu pomáhají buď sportovní úspěchy nebo velké prestižní akce. Bohužel, sportovní úspěchy z velkých akcí typu olympijské hry nám chybějí, tak doufáme, že podobné mega-akce přilákají pozornost a třeba i nové boxery. Mezinárodní úspěchy se rodí v malých sokolovnách a tělocvičnách, ale ti mladí kluci, kteří tam dennodenně dřou potřebují vidět, že se mohou dostat do vyprodané Lucerny před kamery televizních štábů.

A co je ještě třeba, aby se dostal na výslunní?

Členskou základnu a peníze. Musíme přilákat mládež do tělocvičen a pak je ve zlomových letech, kdy končí školu a potřebují začít vydělávat na živobytí, udržet a ukázat jim, že se boxem mohou uživit. A proto nejsem odpůrcem profiboxu, i když tvrdím, že amatérský box alespoň u nás má až na pár výjimek vyšší sportovní kvalitu. Jsem opravdu rád za to, co nové vedení ČUBP v čele s lidmi okolo QWERTu dělá pro box jako takový. Například popularita kolem našich profi-boxerek, které sice na můj vkus odešly z amatérů příliš brzy, je pro tento sport k nezaplacení. To je opravdu skvělá práce, která pomáhá i amatérskému boxu, přestože jejich odchod ho naopak po sportovní stránce poškodil. Prostě je tu jeden sport – box. A pokud bude skvěle fungovat amatérský i profi, a budou spolupracovat, bude to dobře pro všechny.

Je dle tebe pozitivní, že přibývá čistě boxerských odpolední/gala – v Táboře, Karlových Varech, Retro v Praze, v Plzni, Mělník atd.?

Jsem rád za každou podobnou akci. Sám podobné akce spoluorganizuji a vím, co za tím stojí práce a peněz, které se vám většinou nevrátí. O profi akcích typu Karlovy Vary nebo BOX LIVE v pražské Královce se nemá smysl bavit. To je opravdu návrat ke kvalitě OK-KO, tedy top galavečerech v pražském Hiltonu z 90. let, a to jak po stránce sportovní, tak i organizační. Na druhou stranu já jsem zastáncem i galavečerů, které jsou průřezem více bojových sportů, jako je třeba Heroes Gate, který je dle mého tím nejlepším, co se tady dělá. Proč? Protože ukazujeme krásy amatérského boxu fanouškům jiných sportů a tyhle „fighterské“ komunity se potkávají a box tam slaví většinou úspěch.

Musíš mít shovívavé zaměstnavatele kvůli soudcování a práci pro český box?

To není na úkor mojí práce. Já mám dva koníčky, práci a box. Box jde bohužel na úkor mého volného času, rodiny a spánku. Ti nejbližší, na které díky tomu mám míň času, ví, že většinu věcí dělám po večerech a víkendech. Takže jsem šťastný za to, že mám skvělou shovívavou a milující manželku!

Jaké je vlastně tvoje civilní zaměstnání?

Téměř dvacet let se pohybuji v managementu firem obchodujících se sportovní módou a vybavením. Aktuálně mám za úkol rozjezd nového distributora značky Under Armour v ČR.

Jak se úspěšný manažer dostal k boxu a stal také uznávaným rozhodčím?

Na tréninku boxu v SK Boxing Praha. Zajímalo mě, jak se box rozhoduje a chtěl to poznat, a tak jsem se přes Marka Šimáka dostal k Jardovi Novotnému, který se mě ujal. Vydržel jsem ty relativně nezábavné začátky, kdy si boduješ sám pro sebe a prosedíš několik oblastních kol na bodech. Pak jsem začal nabírat zkušenosti při zápasech přípravky a mládeže, až jsem si udělal kurz rozhodčího 3. třídy. Ta následná cesta k mezinárodní licenci a rozhodování na mistrovství Evropy byla fakt dlouhá.

Boxoval jsi v mládí?

Bohužel jsem to nestihl. Jako dítě jsme se věnoval šermu a pak judu. Na vysoké škole jsem zkusil kickbox, ale pak přišlo komplikované zranění, a tím ambice na sportovní kariéru skončily. Nemohl jsem kopat, tak jsem se zaměřil na ruce, ale už jen kondičně. Když si teď jdu zaspárovat, tak jen s ortézou. Když teda nepočítám ty roky, co jsem během studií na vysoké školen odboxoval na dveřích jako vyhazovač. (smích)

Že máš manažerské dovednosti dokazuje, že se v boxu neangažuješ jen coby rozhodčí. Kam tě to táhne více? Protože hodně lidí tě vnímá daleko více jako funkcionáře...

Já se cítím rozhodčím, a tam se chci rozvíjet. Do té bafuňařiny jsem byl vlastně dotlačen. Když tu chceš zorganizovat utkání na určité úrovni, prostě se do dění ve svazu zapojit musíš. Pro mezinárodní utkání musíš mít podporu svazu. Jiná kapitola jsou překlady mezinárodních pravidel. Já umím skvěle anglicky, ale chci pomoct ostatním, kteří neumějí, a proto už několik let pravidelně zadarmo překládám pravidla. V amatérském sportu musí přece každý nějak přispět, aby se ten tvůj milovaný sport posouval dál.

A zrovna teď se snažím prosadit relativně revoluční změny v soutěžním řádu. Protože box se vyvíjí, mezinárodní pravidla se mění a soutěžní řád se každoročně pouze lehce upravuje a dle mého v něm zůstávají už přežité pasáže, a naopak v něm není ošetřena spoustu věcí, která přichází s vývojem boxu. Například začlenění profiboxerů do soutěží AIBA a ČBA.

Proč není někdo s tvými manažerskými schopnostmi ve Výkonném výboru ČBA?

Nemám ambice být funkcionářem. Jsem zvyklý na fungování v privátním sektoru. Bohužel nemám čas na to přesvědčovat měsíce zbytek výkonného výboru, aby se udělala nějaká změna, protože mezitím mě přejde chuť ty změny udělat. Ono to všechno děláš zadarmo a akorát si děláš nepřátele. Já upřímně obdivuji současné členy VV. Být členem VV znamená vzít si každoročně minimálně 10 dní dovolené jen na každoměsíční jednání, a to nemluvím o čase, který věnují plnění úkolů a přípravou na zasedání VV. Když bych do toho šel musel bych mít jinou práci, která by mi umožňovala věnovat boxu více času. Nemá smysl něco dělat napůl.

A navíc, měl bych konflikt zájmů, protože mezinárodní rozhodčí nesmí zastávat funkci ve výkonném výboru národní federace. Na druhou stranu razím teorii, že když chceš mít právo na to, něco kritizovat, měl by ses zapojit. Proto se snažím pro svaz pracovat formou konzultací týkajících se zejména mezinárodních záležitostí vůči EUBC a AIBA a také v oblasti pravidel, řízení a výchovy rozhodčích. Ono to částečně vyplývá i z mojí pozice předsedy dozorčí rady ČBA, kdy změny dělat nemůžeme, ale kontrolujeme hospodaření a můžeme pouze Výkonnému výboru dát doporučení.

• < Předchozí
• Další >