Alexander PovětkinMOSKVA – Stejně jako Ukrajinec Vladimir Kličko (64-4, 53 KO), také jeho bývalý soupeř – Rus Alexander Povětkin (30-1, 22 KO) – není z těch, kteří by dávali jeden rozhovor za druhým. Naopak.

Když se proto na přelomu roku objevilo s olympijským vítězem z roku 2004 obsáhlé interview na ukrajinském sportovním webu Championat.com, neváhali jsme a ve spolupráci s Boxingmalacky.717.cz jsme jej pro vás přeložili. Zde je přepis hodně zajímavých a často i neobvyklých odpovědí „Ruského Vítěze“.

DALŠÍ NOVINKY Z RINGU:

• Mocný Rjabinskij: K čemu Kličko? Odvetu s ním nyní Povětkin nepotřebuje!
• VIDEO+FOTO Zbourá další americký mrakodrap? Szpilka zaútočil na Wildera
• SROVNÁNÍ Glazkov vs. Martin: Cara vyzve Princ. Kdo usedne nakonec na trůn?
• Konečný: Bytyqi i Sedláčkovou čekají titulové zápasy. A už hodně brzo
• SROVNÁNÍ Wilder vs. Szpilka: Další snadné sousto protěžovaného krále?

Od vašeho zápasu s Mariuszem Wachem uplynuly už dva měsíce. Co nyní děláte, v jakém režimu probíhají vaše tréninky?

Už opět trénuji, udržuji se ve fyzické formě. Běhám, skáču, zdvihám činky, jezdím na turnaje, setkávám se s dětmi. Hodně jsem toho nyní nacestoval, prakticky každý víkend někam vyrážím. Baví mě to, už mám naplánované další cesty.

Přesto je období mezi zápasy asi to nejpříjemnější pro vaši rodinu, protože jste častěji doma...

...Jak se to vezme. Jak už jsem říkal, hodně cestuji. (úsměv) Snažím se pochopitelně věnovat ženě a dceři co nejvíce, ale moc se mi to nedaří. Letos poprvé jsem s dcerou po nějakých čtyřech, pěti letech oslavil její narozeniny, dal jsem ji elektronické hodinky propojené s telefonem. Byla velmi šťastná, stejně jako já, protože děti jsou v životě člověk nejdůležitější.

Na čem stavíte výchovu ve vaší rodině? Jste spíše pro knihy, nebo internet?

Já myslím, že internet není pro děti dobrou formou vzdělání. Je na něm hodně špatného, negativního, moje dcera na něm skoro vůbec není. Pěstuje květy, ráda vaří. Nedávno mi upekla dort. Je fantastická. K tomu navíc sportuje, dělá šerm. Díky tomu je dobře vedená, má úctu ke stáří a lásku ke své vlasti.

Pojďme k vám. Myslíte si, že jste prodělal od porážky s Vladimirem Kličkem výkonností zlepšení?

Ano. Sám cítím, že se zlepšuji. Jdu na tréninky s chutí a ne s tím, abych si to co nejrychleji odbyl a mohl být ve sprše. Mezi trenérem a žákem musí být chemie, pochopení se navzájem. Pracoval jsem se skvělými trenéra – Valerijem Bělovem, Teddym Atlasem, Kostyou Tszyem. Všichni jsou skvělí, všichni toho hodně vědí. Chtěl jsem s nimi ale také hodně mluvil, protože i já myslím už něco vím, něco znám. Chtěl jsem, aby mi naslouchali, ale to nedělali. S Vaňou (Ivan Kirpa) si povídáme neustále. Radíme se. Pokud se mnou nesouhlasí, předloží mi pádné názory, proč tomu tak je.

Nekazí se během spolupráce vaše přátelství?

Není problémem to, že je ti tvůj přítel trenérem. Když začínáme pracovat, víme, co je třeba. Můžeme se spolu zasmát, zajít na oběd, podívat se na film, ale na tréninku je on trenér a já žák. Tam není místo na srandu, nebo povídání o ženách. Věnujete se jen práci.

Hodně často zní v tělocvičnách hudba. Co posloucháte vy?

Ruské vojenské a národní písničky. Ale jen ve chvíli, kdy se rozcvičuji.

Odkud se ve vás vzalo tak silné národní cítění?

To kvůli naší zemi. Narodil jsem se jako Rus a dostalo se to do mě mateřským mlékem. Vždy jsem se zajímal o historii Ruska. Nesledoval jsem jen Tysona, nebo Holyfielda, ale sledoval jsem také naše boxery. Lásku ke sportu u mě vypěstoval otec. Vždycky mi říkal, že muž musí být bojovníkem, který je schopný ochránit sebe, svoji ženu, rodinu a vlast. Nyní je tomu často tak, že kluky chrání jejich děvčata. Nechápu, proč někoho, kdo se považuje za Rusa přirovnávají k fašistovi, nebo nacionalistovi. Pokud to dělá někdo jiný, jiné národnosti, je to v pořádku? Často o mě v tomto ohledu psali nesmysly.

Kdysi v Sauerlandu jste ale chtěl změnit svoji přezdívku...

...To je pravda. V Německu mi navrhli, abych si změnil alias „Ruský Rytíř“ na „Bílého lva“. Dokonce jsem se už nafotil s lvíčátkem. Se svým současným pohledem na svět bych se o tom s nimi vůbec nebavil, neuvažoval o tom. Jsem rád, že k tomu nedošlo.

Míváte noční můry?

Ani ne. Nemám problém s usínáním a ani spánkem jako takovým.

Máte jiný spánkový režim v tréninku a mimo něj?

V obou případech se snažím jít do postele nejpozději o půlnoci. Moje zápasy bývají pozdě, proto se na to snažím zvyknout. Později se mi ale už spát nechce. Na všech akcích se držím zdravého životního stylu, vůbec nepiji, takže je těžké zůstávat na různých akcích takto pozdě vzhůru s lidmi, kteří už mají upito. Hodně často to skončí hádkami a nadávkami.

Kdy jste naposledy pil?

Tak před pěti lety.

Měli jste přísného otce?

Dost přísného. Byl to silný, čestný člověk, který mi vštěpoval, že mám vždy zůstat spravedlivým a dle toho také konat.

Proč jste tak náhle skončil spolupráci s Kostyou Tszyuom?

Navzájem jsme si to nestihli vysvětlit, ale myslím, že to skončilo jednoduše proto, protože byli všichni proti. Možná proto, že nevyšel zápas Lebeděva s Jonesem. Snažil jsme se mu dovolat, ale nepodařilo. Bylo mojí chybou, že jsem se nechal přesvědčit, aby mě na Klička trénovali Američané.

Co udělali tak špatně?

Všechno. Byl to jeden velký chaos, nepochopili jsme se, komunikovali skrze tlumočníka. Měl jsme se připravovat s Kosťou. Je to dobrý trenér. Bohužel, každý má své mouchy, proto si nesedl s lidmi kolem mě a také s mým promotérem.

Proč podle vás prohrál Vladimir Kličko s Tysonem Furym?

Těžko říct. V podstatě mu v tom zápase nevyšlo vůbec nic. Fury je silný, vysoký chlapík. Těžko říct, na tohle by měl spíše odpovědět Vladimir. Musel vědět, že mu jeho finty proti Furymu nevyjdou. Oba jsou to dobří boxeři a jejich odveta ukáže, jak se umí Vladimir poučit ze svých chyb.

Jak byste zhodnotil svého potencionálního soupeře Deontaye Wildera?

Silný, seriózní bijec s dobrým úderem. Každopádně říkat můžeš cokoliv, je třeba se ale poctivě připravit a dát do zápasu maximum. S Andrejem Rjabinskim letíme do Ameriky na jeho zápas s Arturem Szpilkou a poté se začnou jednání o našem duelu.

Nakolik je to seriózní soupeř?

Hodně, jinak by nebyl šampionem. Je to vysoký a silný chlap.

Snese srovnání s Vladimirem Kličkem?

Vladimir je legenda. Obhajoval svůj titul devět let. Pokud ten mladý kluk z Ameriky zvládne něco takového, bude možné ho postavit na stejnou úroveň. Zatím si ale myslím, že Vladimir je číslem jedna.

Zatím není jasné, kde se s Wilderem utkáte. Byl byste raději pro duel na domácí půdě?

Mě se paradoxně boxuje v Rusku hůře, než na půdě soupeře. Doma je na mě extrémní tlak. Nevím, kde k zápasu dojde, ale jsem připravený cestovat do Ameriky.

Wildera čeká zmíněný Szpilka. Nakolik je to kvalitní protivník? Nebo je dle vás jen udržovací duel?

Nemyslím si, že na takové úrovni lze nějaký zápas takto označit. Každý borec tu může rozhodnout duel jediným úderem. Je to těžké váha. Nemyslím si, že je to snadný protivník. Uvidíme, jak ten zápas dopadne, pak budeme moudřejší.

Kolik času budete potřebovat na přípravu na Wildera?

Minimálně tři měsíce.

Co si myslíte o tom, že Mariusz Wach neprošel po vašem souboji dopingovou zkouškou?

Myslím, že je potřeba být připravený tak, aby soupeři žádný doping nemohl pomoct. Samozřejmě, že různé preparáty přidají sílu, zvýší sebejistotu. Wach dokonce tvrdil, že dopuji já. Směšné. Porušil pravidla a nyní bude pykat. Možná se jeho slova dají pochopit, protože jsme na tom nyní kondičně skvěle, ale to je změnou mého životního stylu. Chodím včas spát, jím tak, jak mi řeknou, nejím nic tučného, snížil jsem procento podkožního tuku a díky novým cvikům jsem zesílil.

Když jsem trénoval s Teddym Atlasem, říkal jsem mu, že chci ještě spárovat, on mi ale odsekl tím stylem, že pokud jsem trenér, tak ať se vedu sám. Vážím si ho jako člověk, ale on vidí jen svoji pravdu a nic jiného jej nezajímá. S Vaňou Kirpou makáme tvrdě a různorodě na všem.

Svého času jste hodně neochotně jezdil trénovat mimo vlast. Nyní, pokud dojde na zápas s Wilderem, budete muset vyrazit za oceán.

Už to neřeším. Pokud to bude třeba, pojedu do Ameriky i trénovat. Byl jsem tam, častokrát jsem se tam připravoval, byl jsem tam dva, tři měsíce, ale doma se mi holt líbí více. Každému to jeho. Pokud bude zápas za oceánem, pojedu tam trénovat. Někteří tam zůstávají hodně dlouho, já ale rád trénuji doma, mám tu kvalitní zázemí. V Americe je box profesionální už hodně dlouho, to ale neznamená, že tu máme horší trenéry. Je to stejný bonbón, jen jinak zabalený. Až se naučíme dělat stejné obaly jako oni, budou se všichni divit.

Názor každého na svět se mění a formuje. Co jej změnilo v posledních letech u vás?

Smrt otce. Když umřel, vzal jsem si k srdci jeho rady o chování a zdravém životním stylu. V tu dobu jsem se hodně vnitřně změnil.

A ještě něco?

Dříve jsem nerad četl, nyní čtu rád a hodně. Hlavně historickou literaturu. Dali mi přečíst Vladimira Michajloviče Bechtereva: Hypnóza. Ovlivnění. Telepatie. To je zlatá kniha ruské medicíny. Je tam hodně zajímavých věci. Nevím, proč mnozí považují boxery za omezené hlupáky. Není to tak. Podívejte se na Nikolaje Valujeva, který je vzdělaným člověkem se silným intelektem. Měl jsem v týmu spoustu chytrých lidí. A tak je to i v normálním životě. Jasně, každá rodina má svoji černou ovci, ale není nic špatného na tom, když dáte dítě na bojový sport. Ruský muž by měl být silný, ne jako dříve alkoholik. Není pravda, že bychom celý život pili. Když mi někdo říká, že Rusové celý život pijí, tak jim odpovídám: A od koho to máte? Nemáte nic jiného na práci? Běž, trénuj, vychovávej děti a dělej něco pro vlast.

Přemýšleli jste nad politickou kariérou?

Ne. Pro vlast toho mohu udělat více jinak. Otevíráme tělocvičny pro děti na vesnicích, kde mladí, kromě pití, nemají co dělat. Otevřeli jsme tělocvičnu v Kurské oblasti a místní šéf Alexander Verjovkim tam do ní začal tahat místní chlapy. Jejich ženy mu nyní neustále děkují, dokonce mu nosí i dary. Je příjemné, pokud se vám povede pomoct dobré věci. I tak můžete pomoct své vlasti. Je třeba zamést si nejdříve před vlastním prahem. Tak jak to po mě chtěl můj otec.

Hodně mluvíte o dětech. Plánuje další?

Samozřejmě. Chtěl bych nejméně tři. A pochopitelně i syna, následovníka rodu.

Jaké máte vztahy se svým bratrem Vladimirem?

Po smrti otce jsem začal vést boxerský svaz v Kurské oblasti. Vladimir je mým zástupcem, který dělá všechnu každodenní práci, věnuje se boxu, dětem. Před mým posledním zápasem zemřel můj první trenér Alexander Ragozin. Miloval děti i box. Stejně jako Zimin či Bělov byl výrazným zástupcem staré školy. Jsou to lidi, kteří svoji práci milují, proto také v ní zemřel, během místního šampionátu. Několikrát jsem ho prosil, aby šel za doktory a ty jej prohlédli, ale neměl na to čas. Odešel dva týdny před zápasem.

Bylo to těžké po psychické stránce?

Samozřejmě. Ale poté jsem se právě přípravou snažil zbavit smutku. Takový je prostě život.

Čím se snažíte během připrav na zápas odreagovat?

Těžko říct. Prostě se snažím omezit společnost, být jen s blízkými lidmi. Vypínám telefony. Je hodně lidí, kterým se nelíbím. Říkají věci, které se zase nelíbí mě. Dokáže mě rozzuřit, co někteří idioti občas vypustí z pusy. Pokud mi někdo chce něco říct, ať přijde. Proto také během kempů nechodím na počítač.

Máte nějakou z kempu nějakou zajímavost?

Mám takový tréninkový proces, že není čas na srandičky. Spáruji deset, dvanáct kol s dvěma, třemi různými soupeři. Ale pokud mám něco říct, tak toto: Mám po sparinzích a trenéři na mě, že musím ještě udělat fyzičku, tři, čtyři opakovaní s výskoky a kliky s tlesknutím. V duchu jsem si řekl, jestli se nezbláznili. Oni se obrátili na mého pomocníka Igora, aby to se mnou domluvil. I když jsem se cukal, poslechnul jsem. Ten, kdo do toho vidí, pochopí. (úsměv) Myslím, že jsem na tom nyní kondičně skvěle. Ale pořád je na čem pracovat. Na tom jsme se shodli s trenéry i po zápase s Wachem. A nyní na odstranění chyb budeme pracovat.

Když už jsme u tréninku, jaký máte vztah s lidmi ze svého týmu?

Bratr Vladimir je se mnou od dětství. Známe se skvěle a máme myslím naprosto upřímný vztah. Dokáže mě naladit, dodat mi energii.

S Ivanem Kirpou jsme dokázali hodně rychle najít společnou řeč. Chtěl jsem ho, přišel, popovídali jsme si, dali kontrolní trénink. Řekli mu, že jsem složitý člověk, že se se mnou špatně pracuje. Ptal jsem se ho, kdo to říkal. A ukázalo se, že lidi, co se mnou nikdy nepracovali. Vždy jsem dělal to, co se mi řeklo. Vyptával jsem se, ale poslouchal. To jsem řekl i Ivanovi: Nemám problém dělat to, co mi řekneš. Ale nebude to tak, že si na mě sedneš, budu říkat i svůj názor.

V tréninku jsme našli společnou řeč na spoustu věcí, dokázal vždy zodpovědět všechny moje otázky. Doplňujeme se a jsem rád, že mě dokáže utahat fyzicky, ale ne morálně. Když jsem se připravoval na Klička, tak mě právě morálně zničili. Tehdy jsem si říkal, že už jsem utahaný, zničený, myslel jen na to, až budu mít ten zápas za sebou.

Igor Nestěrov je můj přítel. Známe se spolu spoustu let, je to asistent trenéra, pomáhá mu ve chvíli, kdy mě potřebuje k něčemu přesvědčit. Máme přátelský tým. Vzpomínám si na tým ještě z amatérů, kdy jsem díky partě dokázali ovládnout evropské šampionáty 2002 a 2004 a také skvěle reprezentovali v Aténách na olympiádě. Když je v týmu přátelství, jde všechno.

Alexander Paramonov – červený baret – je náš silový a kondiční úder. Vypracoval vlastní metodiku pro zvýšení síly úderu a jeho rychlosti. Už jsem to sám poznal. Ruce držím neustále vysoko, nepadají mi a jsou neustále připravené pracovat. Přináší hodně zajímavého, veselého, rád dělá vtípky a vnáší do našeho týmu pozitivní náladu.

• < Předchozí
• Další >