Profiboxing.cz



KOMENTÁŘ Geniální Lomačenko, pokořený 'BamBam' a prostořeký Fury

  • Zveřejněno 12. 11. 2015 14:01
  • Napsal Antonín Vavrda
  • Zobrazeno: 5828

Vasil Lomačenko / zdroj foto: Sports YahooVasil Lomačenko / zdroj foto: Sports YahooPRAHA – Poslední víkend se toho událo ve světě profesionálního boxu skutečně hodně. Proto nemůže chybět ani náš tradiční sloupek, které shrne ty nejzajímavější události. Pojďme na to...

Geniální Ukrajinec Vasil Lomačenko

Vím, že se opakuji, ale v mých očích je tento fenomenální levoruký bijec budoucnost profesionálního boxu. Momentálně existují pouze tři důvody, které mu mohou zabránit strhat všechny rekordy Floyda Mayweathera, tedy myslím ty finanční, čistý zápasový rejstřík už bohužel (nebo bohudík) totiž nemá:

1. Ještě potřebuje čas se vyzápasit
2. Válka mezi jeho manažerem Bobem Arumem a Alem Haymonem
3. Chybějící americká vlaječka u jména a působivý americký příběh (ten se ale dá postupně vytvořit)

Pozitivní je, že na prvních dvou se dá pracovat a mohou se změnit. Negativní, že s tím posledním Lomačenko a spol. prostě nehnou. Stejně jako na tom, že „Hi-Tech“ není výstřední floutek, který je schopen se ukazovat na různých akcích a pourážet kde koho.

Že to nikoho nezajímá a jde hlavně o výkony v ringu? Dva příklady za všechny, že to v komerčním světě není tak úplně pravda: Manny Pacquiao nebyl nikdy výrazně horším boxerem, než Floyd. A přestože také není žádný chuďas, zisků svého konkurenta nikdy nedosáhl. Přitom – ruku na srdce – jeho zápasy byly často zábavnější (pro širší veřejnost), než ty Američana.

A druhý? Muhammad Ali a Joe Frazier/George Foreman. „Smokin Joe“ i „Big George“ byli pro některé dokonce lepšími boxery, než Ali, jeho slávě a penízům se nikdy ani nepřiblížili. Přitom především Frazier, který pomáhal Alimu v těžkých dobách klatby, by si rozhodně více respektu a uznání zasloužil.

Lomačenko je geniální, de facto dokonalý, nemá slabinu v obraně, ani ofenzivě, má skvělou techniku i psychiku. A je neskutečně rychlý. Je amatérskou legendou, mužem s nejlepším rekordem v historii. Bohužel, za velkou louží na to příliš nedbají. Tenhle příběh davy neokouzlí. Nestrhne je k tomu, aby po sto tisících nakupovali PPV (placené zápasy).

S trochou nadsázky si troufám říct, že daleko větší šance má Floydův žák Gervonta Davis, přestože pokud by se třeba jednou s Lomačenkem v ringu potkal, tvrdě by narazil. A možná největší pak má dle mého jiné jméno: Tyson Fury! Stačí mu maličkost – porazit Vladimira Klička. Pokud to dokáže, brány do velkého byznysu nejen v Evropě, ale i Americe bude mít dokořán. Protože on má z marketingového hlediska skutečně všechno! A vo vo vo tom to je...

Brandon Rios poprvé na zemi

Možná jsem byl jediný, ale spíše si myslím, že nikoliv. Když v devátém kole souboje Timothy Bradley vs. Brandon Rios druhý jmenovaný poklekl na koleno a nechal se počítat, nějak jsem tomu nemohl uvěřit. Podobně jako v zápase Viktor Postol vs. Lucas Martin Matthysse.

Viděl jsem od roku 2012 všechny Riosovy duely a pouze dvakrát jsem jej viděl lehce zaváhat, v prvních dvou bitvách s Mikem Alvaradem. Jinak? Nic! Plechovka, která inkasuje tvrdou kombinaci na hlavu i tělo, jen se usměje, ušklíbne a jde dál.

Po pádu Kevina Johnsona, byl pro mě jednoduše Rios vedle pánů Olivera McCalla a Jamese Toneyho nejodolnějším boxerem napříč vahami (pokud nepočítám Gennadije Golovkina). Bradley ale ukázal, že i boxer s nepříliš slušnou knockoutovou bilancí, může „plechovku“ sundat, pokud se uvolní, začne trefovat protivníka tvrději, než byl zvyklý a pokud ten navíc ztratí hlad.

Byl to paradox: Bradley před soubojem mluvil o tom, že si je sám vědom toho, že aby sundal Riose, potřeboval by nejspíše baseballovou pálku. „BamBam“ pak mluvil o tom, že je pořád hladový po úspěchu a chce více a více.

Na konci souboje ale byly obě tvrzení postavena na hlavu. Což je na jednu stranu škoda, Rios rozhodně není tuctový boxer, přestože techniky moc nepobral. Na druhou stranu ale skvělá zpráva, Bradley konečně bez jakýkoliv pochybností vyhrál. A vyhrál nad silným a tvrdým soupeřem, proti kterému dokázal udržet svoji horkou hlavu na uzdě. I díky novému trenérovi Teddymu Atlasovi. A já osobně jsem velmi zvědavý na to, jak dlouho toto spojení bude fungovat a kdo jej otestuje příště.

Tyson Fury opět pustil svoji pusu na špacír

Už jednou tu jméno manchesterského obra zaznělo. A s výše napsaným se dají spojit také následující řádky. Fury o víkendu pro Daily Mail předvedl hodně otevřenou zpověď. Takovou, že někteří volají i po tom, aby byl zápas s Kličkem zrušený, že jej není hoden.

Dle mého je stejně přehnaná reakce, jakou předvedl manažer Ukrajince, který poslal Fury s takto extrémními názory na Blízký Východ. Co vlastně Fury řekl špatného? Nic. Jen ukázal, že stojí za hodnotami, které mu byly vštěpovány do hlavy od dětství. Nikoho nenutí, aby měl stejné, jen je veřejně přednesl.

Osobně si také myslím, že válek a konfliktů kvůli vlastně ničemu je v posledních několika měsících po světě až extrémně moc. A k ničemu dobrému podobné věci nesměřují. Že je proti homosexualitě? Pokud za to nikoho netrestá, nebije, nikomu to nenutí, proč by to mělo vadit? V dnešním pokryteckém a rádoby-demokratickém světě je jeden z mála, co se za svůj názor nestydí.

A co se týče pedofilie a potratů? První snad každý chápe a vnímá stejně, co se týče toho druhého, na to je tolik rozdílných názorů, že určitě v tomto není sám. Podle mne je správně, že mají lidé v tomto svobodnou volbu a že i když třeba s potraty člověk nesouhlasí, jsou chvíle (znásilnění, nezletilost, duševní nemoci), kdy je skutečně na zvážení, jestli není tou lepší variantou.

Sečteno, podtrženo: Fury možná vzbudil pořádnou bouři, ale tentokrát si troufám říct, že daleko více zásluhou ostrovních médií a odsuzujícími titulky, než čistě tím, co vlastně řekl.