PRAHA – Kvízová otázka: kdo je českou jedničkou ve střední váze? Anatolij Hunanyan? Ne. Štěpán Horváth? Ne. Bronislav Kubín (15-1-10)? Ano! Tenhle ranař z Lanškrouna v sobotu v noci porazil ve Veltenu regionální hvězdu Marka Schulze (32-1-7) a získal do svého držení světový pás GBU.

A přestože se nejedná o titul žádné ze čtyř hlavních organizací, katapultovalo vítězství třiatřicetiletého bijce o více jak 180 míst v žebříčku Boxrec.com až na 152. pozici. „Určitě to je pro mě životní úspěch,“ neskrýval svou radost v rozhovoru pro Profiboxing.cz mladší z bratrského boxerského klanu Kubínů (pětatřicetiletý Jindřich je totiž také profesionálním boxerem). A momentálně také ten úspěšnější.

Do zápasu jste i s ohledem na fakt, že galavečer pořádal bratr vašeho soupeře, navíc v místě jejich bydliště, rozhodně nešel coby favorit. Překvapil jste i sám sebe?

Určitě to překvapení bylo, vyhrát na body hlavní titulový zápas celého galavečera a ještě venku, to je obrovský úspěch. Ani jeden z nás navíc neboxuje tuto váhu pravidelně, oba se pohybujeme spíše v lehké střední nebo střední váze. Během zápasu jsem sice věděl, že mám bodově navrch, ale víte, jak to v boxu chodí, nikdy si nemůžete být výsledkem jisti. My ale s mým rohem, kde se o mě starali bratr Jindřich „Inek“ Kubín, Pavel „Jerry“ Géring a technicky nejzkušenější a jeden z našich nejznámějších rozhodčích Jan Teleki, zvolili skvělou taktiku. Hodně mi pomohli i tím, že mě důrazně upozorňovali na držení rukou u hlavy a dávali mi i další důležité pokyny, za což jsem jim opravdu moc vděčný.

• FOTO Takhle si došel 'Blade' z Lanškrounu pro titul GBU
• Víkend: Podle Furyho je Price idiot a buzík. Kubín má titul

A jakou taktiku vám naordinovali? O vás je známo, že jste typ rvavého boxera, že máte rád souboje na krátkou vzdálenost...

To je pravda. Jsem rvavý typ boxera, ale to on také, na což mě upozorňoval v den zápasu i Lukáš Konečný. Po dvou kolech jsem zjistil, že je v tom boji na blízko silnější, tak jsme museli přistoupit na plán B. Začal jsem více pracovat na nohou, snažil jsem se nedat mu prostor, aby mohl cokoliv dělat, vymýšlet. Vždycky jsem tam pustil dva, tři údery a zase šel pryč, prostě ho pořád průběžně otravovat. Ale tenhle plán B pro mě nebyl ničím novým. V posledních týdnech jsme ho připravovali i v tréninku, kdy jsem spároval v klubu Team Boxing Hell ve Svitavách pod dohledem Milanem a Martinem Hellovými s techničtějšími boxery Honzou Vondrou, bratrem Jindrou nebo Jindrou „Tornádem“ Veleckým.

Podle výsledku vám změna taktiky vyšla skvěle. Fungovalo to.

(Úsměv) Fungovalo, ale je pravda, že jak na tenhle styl nejsem zvyklý, tak mi v závěru odcházely síly. Ale zase na druhou stranu asi méně, než kdybych se s ním pral. Změna taktiky i trochu změna úderů, na které jsem pracoval s Michalem Břetenářem z Goldenboxing Promotions, mi opravdu hodně pomohly.

Navíc, verdikt bodových rozhodčích nebyl vůbec těsný (117:113, 118:112, 119:111, neoficiálně)...

Právě, nechci se chlubit, ale prostě mi zápas dokonale sedl. On mě asi měl načteného jako rvavého boxera, a řekl bych, že změna mojí taktiky asi dost zaskočila.

Podle videa ale porážku vzal a uznal, takže si jí byl zjevně vědom už při vyhlašování...

(Usměje se) Přesně, asi sám cítil, že více nakoupil, než rozdal.

Dá se říct, že mu váš styl nechutnal?

Nechutnal. I když kondičně byl skvěle připravený, dokázal bojovat u těla, rozdávat rány, ale můj pohyb mu dělal problémy. Mně to teda také nechutnalo, ale zase mi chutnal pohyb více než jeho údery. (směje se)

Vyhrál jste hodně výrazně na body, byl tam ale někdy okamžik, kdy jste cítil problémy, ať již vlastní nebo jeho?

Myslím, že jsem během zápasu vyloženě nehulil ani jednou. I když samozřejmě oteklou tvář a monokly mám. U něj možná jednou takový okamžik byl, ale je tak tvrdý, že se to na něm těžko poznalo. (úsměv)

Je pravda, že ze sedmi porážek, které utrpěl, bylo šest na body...

Snese vážně hodně, až jsem čuměl. Občas mu tam přistály krásné, čisté a dynamické údery a to „tele“ šlo pořád dopředu. On je doslova a do písmene v dobrém slova smyslu skutečně takové telátko...

"Telátko" na porážku, která se nekonala...

Přesně. (směje se)

A vadí vám, že jste ho nedokázal sundat, že jste nevyhrál před limitem?

Nakonec asi ne, vítězství na body si vážně hodně vážím. Všichni víme, že v Německu se proti domácímu boxerovi na body fakt nevyhrává, zvláště když má podobnou bilanci a takové jméno v místě konání zápasu. Řekl bych, že takové vítězství je cennější než kdybych ho sundal nějakým náhodným úderem.

Cenné vítězství to určitě je, povedl se vám podobný kousek jako například hvězdnému Sebastianu Zbikovi, který Schulze před čtyřmi lety přeboxoval podobným způsobem...

Na ten zápas jsem shodou okolností koukal, i když ne kvůli mojí taktice, Zbij je úplně jiný typ boxera než jsem já. Ale řeklo mi to něco o Schulzovi, že je to tank, že se bude chtít prát, že z toho budou přestřelky, jenže jak jsem říkal, po dvou kolech jsem zjistil, že je v tom silnější než já a raději jsme změnili taktiku a to rozhodlo.

Takže se dá říct, že vítězství nad Schulzem berete jako dosavadní vrchol své kariéry?

Dá se říct, že ano. Když vezmu, jak jsem výhry dosáhl, že jsem dokázal pracovat na nohou celých dvanáct kol, i když od devátého jsem cítil, že jsou nohy s prominutím v prdeli, tak jsem to dokázal vydržet až do konce. Kdybych mu zůstal stát, klidně by mě mohl sundat, což jsem nechtěl dopustit také kvůli slibu mému pětilému synovi Kristiánovi, že mu musím přivézt pás domů! Ač to zní možná absurdně, v posledních kolech mě právě myšlenka na tento slib držela na nohou v době, kdy mi odcházely síly a já zároveň věděl, že když se udržím na nohou, tak vyhraji a slib dodržím.

Navíc jste před třemi týdny boxoval v Hiltonu, tohle byl zase váš první dvanáctikolový zápas kariéry...

Máte pravdu a když tak nad tím takhle přemýšlím, tak ano, je to největší úspěch mé kariéry. Myslím, že jsem podal vážně povedený výkon.

Víte, že jste díky výhře poskočil ve světovém žebříčku o více jak 180 míst nahoru?

Jako prvním mi to volal Lukáš (Konečný) a potom i kamarádi. Určitě je to moc pěkný skok vzhůru.

Máte titul, ale ve váze, kterou pravidelně neboxujete, co dál?

Byla to výjimka, jak jsem říkal, více mi sedí ta střední váha. Přece jen v super střední už jsou ti kluci o dost vyšší, proto by jejich větší rozpětí paží nejspíše rozhodovalo v můj neprospěch. Schulzovi jsem kývnul hlavně proto, že je stejně vysoký jako já, byl výrazně výše v žebříčku, mohl jsem na zápase s ním jen získat, což se také stalo.

Takže se titulu vzdáte?

To zase ne, pokud budu muset titul obhajovat, tak ho obhajovat budu. Ale uvidíme za jakých podmínek.

Do konce roku by měly být v Česku až tři galavečery, je možnost, že ukážete titul doma?

Na tuto otázku je ještě brzo. Ale jakmile se bude obhajoba pásu chystat, určitě vám dáme vědět, rád bych takovému zápasu na domácí půdě udělal co největší reklamu a přilákal do haly co nejvíce fanoušků.

Kubín vs. Schulze / zdroj foto: Klaus FrevertNěmecké weby psaly, že to byl největší galavečer na západ od našich hranic bez účasti televizních kamer, sedí to?

Bylo tam vážně narváno (podle informací z Německa přes dva tisíce fanoušků, pozn. redakce). Navíc, co se mi na Německu líbí narozdíl od Česka, že tam chodí na box jako na kulturní zážitek, že tam chodí všechny generace lidí, u nás chodí na bojové sporty hlavně mladí, tam jsem viděl v hledišti i zasloužilé důchodce. Navíc podporují jak mohou, při jeho nástupu stáli, byl to obrovský hukot, mne naopak úplně přívětivé přivítání nepřichystali, ale to beru, to k tomu patří, i tak to byl skvělý zážitek.

Vnímal jste atmosféru v hledišti i během zápasu?

Vnímal. Bylo poznat, že když jsem ho trefoval, tak byli hodně opaření a zmlklí, až mě to překvapovalo. Naopak, když trefil on, tak se celá hala najednou probudila, snažila se ho povzbudit. Přišlo mi, že jim bylo Schulze v těch posledních kolech, když bylo jasné, že vedu na body, až trochu líto.

Před zápasem k vám nebyli přívětiví, ale co po zápase? Dokázali němečtí fanoušci sportovně uznat vaší výhru?

Určitě, v tomhle jsou také skvělí, zachovali se sportovně, uznale. Ocenili mé vítězství i výkon, zápas se jim zjevně hodně líbil. Asi k tomu pomohl i fakt, že mi už při vyhlašování zatleskal sám Schulze. Viděli, že i on uznal porážku a fanoušci ho pak následovali.

Setkali jste se po zápase, byla možnost si promluvit?

Sešli jsme se pak u sponzora celého večera, vyfotili se, popovídali, byl úplně v pohodě, asi pochopil, že tahle váha není pro něj ideální. Co si budeme povídat, ono to na něm bylo i znát, na břichu nějaké faldíky měl. Asi nečekal, že to se mnou bude mít tak těžké. (směje se) Ale jak jsem říkal, byl úplně v pohodě, nechal jsem si od něj i podepsat plakát ke gala a rukavice.

• < Předchozí
• Další >