Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

Legenda Merchant: Zápasy sleduji bez zvuku. Co ničí box? Příliš mnoho promotérů

  • Napsal Martin Kopunec

Larry MerchantLarry MerchantNEW YORK – Málokdo zná box tak, jako Larry Merchant (narozen 11. února 1931), a ještě méně lidí ví, jak se tento sport v průběhu věků měnil, jaký je dnes a kam směřuje.

Merchant viděl poprvé boxerské klání ve 40. letech minulého století v Madison Square Garden. Poté pracoval několik dekád jako novinář ve Filadelfii a New Yorku. Mezi lety 1978 až 2012 dělal hlavního komentátora na stanici HBO. Během této doby byl přítomen u více než 1100 soubojů.

DALŠÍ NOVINKY Z RINGU:

Před pár týdny jste byl očkován novou vakcínou proti viru covid-19. Jak vypadá běžný den Larryho Merchanta v této zvláštní době?
Vzhledem k tomu, že jsem už nějakou dobu v důchodu, pandemie nijak zvlášť nenarušila můj denní rytmus. Nechodíme teď do restaurací, do kina nebo do divadla, na sportovní akce a tak dále ale předpokládám, že až se vše vrátí do normálu, budeme si toho více vážit.

Jak se cítíte krátce po 90. narozeninách?
Mám pocit, že jsem v životě musel dělat něco správně. Nejsem si jistý, co to bylo ale myslím si, že vstup do světa sportu a moje kariéra novináře mě víceméně nikdy nijak zvlášť nestresovala. Taky se celý život hodně směju. To pomáhá dlouhověkosti. Vždy jsem byl v atletické formě a snažil se dělat správné věci. Nikdy jsem nekouřil – což byla velká věc, když každý v mé době kouřil, včetně filmových hvězd a sportovců. A nikdy jsem nepil kávu. Taky jsem zdědil dobrou DNA. Všechny tyto věci se spojily v jeden koktejl mého života.

Vaše vitalita a intelekt zůstávají. Je tomu bezmála deset let, kdy jste měl dnes již legendární výstup s Floydem Mayweatherem Jr. Chybí vám práce?
Někdy mám pocit, že ano, ale většinou jsem rád jen za pozici fanouška. Mám spoustu přátel a vždy se sejdeme u televize a sledujeme box. Já do toho kibicuju a je to vlastně stejné, jako bych byl u ringu.

Vaše největší múza byl Muhammad Ali. Přivedl vás k boxu on nebo něco jiného?
Už jako dítě jsem měl rád box, byl to můj nejoblíbenější sport hned vedle baseballu. Joe Louis byl šampionem prakticky celé mé dětství a já poslouchal souboje v rádiu. Hodně jsem o boxu četl a z novinových článků nasával atmosféru boje dvou mužů v ringu. Pamatuji si, jak jsem poslouchal zápasy Henryho Armstronga či Raye Robinsona. Měl jsem strýce, který mě během druhé světové války vzal na opravdový zápas do Madison Square Garden. A bylo to. Ve Filadelfii mě naprosto pohltila místní boxerské scéna. Když mi bylo asi šestadvacet let, byl jsem na zápase Raye Robinsona a Cermane Basilia na stadionu Yankees. Kousek ode mě seděl Ernest Hemingway a Joe DiMaggio a já si říkal: „Jsem na správném místě, sem patřím.“

Když jsem byl sportovním redaktorem, pracoval jsem s Jackem McKinneyem, který byl vážně dobrý novinář. Jack se postupem času dostal do pozice, kdy měl velké jméno ve světě boxu. Jednou šel kolem stavby a viděl, jak proti sobě bojují dva zedníci. Nabídl jim účast na boxerském turnaji, který se konal o pár dní později ve filadelfském klubu Cambria. Šlo o dva neznámé muže a jeden tříkolový souboj. Jack o nich napsal dva články do novin a v ten večer, kdy se akce měla konat, museli do klubu dojet hasiči, aby usměrnili dav, který šílel potom, se dostat dovnitř a viděl jejich souboj. Zájem o jejich střetnutí naprosto předčilo hlavní zápas. Tak skvělým byl novinářem.

Samozřejmě se nás spousta promotérů snažilo podplatit, abychom o jejich borcích psali podobně.

Jsem si jistý, že jsem jejich nabídku nepřijal.
Ne. Vždy jsem jim říkal: „Takhle to pánové nefunguje.“

Jak vás to dovedlo do HBO?
Pracoval jsem pro NBC, psal jsem příběhy a trochu produkoval víkendové akce ohledně NFL. Měl jsem nějaké nápady, které byly trochu neobvyklé – myslím, že jsem pro ně byl dost avantgardní –, ale přišel průmysl s kabelovými televizemi a dostal jsem příležitost pracovat na pár Aliho zápasů. A pak mě HBO požádalo, jestli bych nechtěl živě komentovat souboj mezi Jamesem Scottem a Eddiem Mustafou. Souboj se konal ve státní věznici v New Jersey a já s pomyslel: „To vypadá skvěle.“

Zkoušeli tehdy nové věci. Box byl lehce na ústupu a HBO se stále pokoušelo najít svoji vlastní cestu. Bylo to jako otevřené pole a my jsme věděli, že s dostatkem financí bychom mohli dostat jakéhokoliv boxera. Pak přišel Hearns, Leonard, Hagler a box šel opět nahoru. Stalo se tolik věcí, než jsem si, kdy dovedl představit.

Ze všech těch bojů, a kterých jste pracoval, který je váš nejoblíbenější?
Nevím, zda můžu vybrat jen jeden. Hagler a Hearns a pak Leonard a Hearns. Hlavně pak první souboj Leonarda s Hearnsem byl jeden z těch úžasných momentů, který překoná všechny očekávání.

Který pozápasový rozhovor byl podle vás nejlepší?
Často myslím na souboj Tyson vs. Douglas. Douglas přišel do ringu několik týdnů poté, co mu zemřela matka. Emoce, které z této ztráty zaplavily jeho mysl, plus emoce ze souboje o titul v těžké váze, a ještě ke všemu s Mikem Tysonem, v něm vyvolaly výkon, který bude navždy vzpomínám jako jedno z největších překvapení v historii boxu. Buster neměl box moc rád. Jeho otec byl dobrým boxerem a měl svou tělocvičnu a jeho syn proto musel boxovat.

V rozhovoru byl tak zaplavený emocemi, že nemohl mluvit. Nedokázal ze sebe dostat ani slovo. Asi dvacet vteřin, což je ve světě živého přenosu stejná doba jako celý život, jsem jen tak držel mikrofon. Nic jsem neřekl. Nechal jsem jej, ať si to všechno sám přebere v hlavě. Nakonec to překonal a řekl všechno, co chtěl. Pro mě byl tohle nejlepší rozhovor, protože jsem slyšel sám sebe ve své hlavě říkat: „Larry, tohle je velká show, tak pro tentokrát drž hubu.“ Jen pohled na něj vyprávěl příběh, kde nebylo třeba slov. Ten večer jsem si poprvé uvědomil, že jsem opravdový profík.

Povězte mi něco o tom nechvalně známém rozhovoru s Floydem Mayweatherem po jeho kontroverzním vítězství nad Victorem Ortizem. Mayweather vám dal nejprve ruku kolem ramen a poté to šlo s rozhovorem z kopce. Vyčetl vám, že jsem mu nikdy férově a upřímně ani nepotřásl rukou a vy jste odpověděl: „Přál bych si být o 50 let mladší abych ti mohl nakopat prdel.” Kde se ve vás vzala taková vlna emocí vůči němu? (smích) Myslím, že tam bylo negativní tření už v minulosti. V té době se Floyd vyhýbal těm nejlepším soupeřům a myslím, že nejsem jediný, kdo to viděl podobně. Mysleli si to všichni, ale já bych zrovna živě v televizi, a tak moji reakci viděli všichni živě.

Viděli jsme vysoce kontroverzní konec velkého souboje. Přestože to, co udělal bylo legální a nijak to neporušovalo pravidla boxu, z pohledu diváků i z pohledu rozumného člověka, udeřil svého soupeře jako nějaký srab. Je velmi chytrý a moc dobře věděl, že se ho na to zeptám. Měl připravenou odpověď a hned na mě zaútočil: „O boxu nic nevíš, řeknu HBO ať tě vyhodí.“

Instinktivně jsem udeřil větou, kterou zná dnes celý svět. Víte, svým způsobem to bylo neprofesionální. Při rozhovoru v ringu nejde o vás ale o událost, která se práv stala. Celý život jsem věnoval kvalitní žurnalistice a najednou jsem vyrazil do boje. A bylo to osobní. Posléze jsem o tom přemýšlel a bylo to hodně přes hranu. Přes hranu pro hlasatele, novináře, profesionála. Tohle byla obyčejné lidská reakce a z tohoto pohledu je to v pořádku. Sakra, byla to jediná slabá chvilka v mé kariéře a pořád to musím obhajovat.

Mnoho z nás novinářů se dostalo do situace, kdy je naše mužnost testována až na hranu.
Nemohl jsem se na jeho reakci připravit. Nemohl jsem si připravit odpověď. V zápalu diskuse to bylo intuitivní. V tu chvíli jsem nechápal, proč na mě útočí kvůli tomu, aby odvrátil pozornost od toho, co se stalo v zápase. Pokusil se změnit téma, což se mu povedlo.

Floyd se ti nakonec omluvil. Potvrdil své slova, a kontaktoval HBO ohledně tvého vyhazovu?
Ne, nikdy jsem o ničem takovém neslyšel. Omluvil se. Měli jsme nového vedoucího na HBO, Kena Hershmana. A já se takhle předvedl na kameře v živém přenosu. Po zápase mi jen řekl, ať to nikde nekomentuju. Zajímavostí je, že ještě před samotným zápasem se mnou měl řeč a řekl mi, ať nejsem na Mayweathera nijak tvrdý, protože jeho účast znamená pro HBO mnoho milionů. Jednali s ním o podpisu na několik zápasů, ale Mayweather stejně nakonec odešel o necelé dva roky později k Showtime.

To bylo poprvé a naposled, co mi HBO říkalo, o čem mám mluvit.

Kdo jsou v současnosti vaši oblíbení bojovníci?
Těžké váhy žijí odjakživa ve vlastním světě. Moc rád bych viděl souboj Tyson Fury vs. Anthony Joshua. Chci vidět návrat Deontaye Wildera. Chci vědět, jestli se dokáže Andy Ruiz Jr. vrátit na špici. Má hodně co nabídnout a má ty schopnosti, ale nevím, jestli to doopravdy chce. Cokoliv, co dělá Canelo, mě zajímá. Chtěl bych vidět Jermalla Charla, jak s ním boxuje.

Velterová váha mluví sama za sebe. Všichni chtěli vidět souboj Spence vs. Crawford, ale oni by spíš chtěli zápas s Pacquiaem. Mohou porazit legendu a vydělat velký balík. To stejné si ale myslel také Keith Thurman, a jak to dopadlo.

Je tady Teofimo Lopez a Ryan Garcia. Miluju Garciu. Myslím, že je to úžasný mladý muž. Přitahuje spoustu nových fanoušků k boxu. Je zajímavý jak v ringu, tak mimo něj. Chci ho vidět bojovat se špičkovými soupeři. Možná je to brzo, stejně jako když se Canelo střetl s Mayweatherem. Canelo prohrál, ale no a co?

Sleduji všechny tyto skvělé souboje a mám u toho většinou vypnutý zvuk. Možná je to můj způsob, jak si užít pořádný zápas.

Co vás nejvíce štve na dnešním boxu?
Máme daleko více promotérů, než tomu bylo před lety a jak je známo, v jejich zájmu je chránit boxery, díky kterým vydělávají spoustu peněz. Byly časy, kdy nejlepší bojovali s nejlepšími a když prohráli, nic se nestalo, nebyl to konec jejich kariéry. Skutečnost, že z finančních důvod nelze domluvit ty největší souboje, je pro mě zklamáním. Do tohoto sportu to přináší pocit stagnace. Měli bychom dělat nejlepší zápasy a těšit se, že brzy bude další. Ne čekat jednou do roku na něco velkolepého.

Copyright © 2010-2021 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze