Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

5846 dní. 'Ruský Vítěz' končí, ne úplně. Povětkina čeká Don King a exhibice

  • Napsal Antonín Vavrda

Alexander PovětkinAlexander PovětkinPRAHA – Šestnáct let a dva dny trvala oficiálně profesionální kariéra Alexandra Povětkina (36-3-1, 25 KO). V neděli 13. června 2021 oficiálně skončila. Tak, nějak tradičně. „Ruský Vítěz“ poslal krátké prohlášení Ruské tiskové agentuře TASS, následně jeho konec zveřejnila stáje „Svět boxu“ Andreje Rjabinského.

„Nebylo to snadné rozhodnutí. Samozřejmě vždy chcete více, proto ostatně děláte sport. Ale roky si vybírají svoji daň. Už mi není dvacet. Rozhodl jsem se ukončit, na tréninku jsem byl divný, jako by opilí, koronavirus mě bohužel ovlivnil,“ nese se v prohlášení jednačtyřicetiletého bohatýra.

VÍCE K ALEXANDRU POVĚTKINOVI:

„Vše nejlepší do konce kariéry jedné z nejlepších těžkých vah moderní éry a skvělého šampiona. Bůh vám žehnej, užijte si další kapitolu svého života a děkuji za dva skvělé zápasy,“ vyťukal krátce po oznámení Povětkina na Instagram Dillian Whyte, zároveň přidal fotku svého soupeře s pásem WBA.

Byl to jeden ze dvou, který v profesionální kariéře vybojoval. Paradoxně, ani jedna jeho vláda nebyla ta top, ta úplně největší. Vždy byl v závětří. Ostatně, jak symbolické.

Po celém světě chodí totiž jen jedenáct mužů, kteří mohou říct, že Alexandra Povětkina porazili: ruská legenda Alexej Lezin, jeho krajané Alexej Mazikin (v profesionálech ho porazil třeba i Ondřej Pála), Jevgenij Archipov (prohru mu na dalším ruském šampionátu Povětkin vrátil), Nenad Licina, Maxim Golovižnin, Lee Halett a Zoltan Kiss v amatérech, v profi pak Vladimir Kličko, Anthony Joshua a právě Whyte.

Mimochodem, čtyři tyto prohry zapsal Povětkin ještě se statusem juniora. Ta první přišla v roce 1995, kdy se boxu věnoval teprve tři roky, přesto už startoval na ME kadetů. Aby bylo jasno – v Rusku vede cesta na domácí celonárodní šampionát s 16 až 32 účastníky ve váze přes šampionáty desítek oblastí přidružených k velkým městům.

Po prohře na juniorském evropském šampionátu v roce 1997 se rozhodl na chvíli věnovat kickboxu, potřeboval nabrat znovu motivaci ke klasickému boxu. A vedl si znamenitě, vyhrál všechny turnaje, kterých se zúčastnil. Po návratu mezi boxery vyhrál mimo jiné i Procházkův Memoriál v Ostravě, ale o rok později narazil na domácím šampionátu, aby jej následně v olympijském roce sice vyhrál, jenže o Sydney jej připravilo zranění.

Do Austrálie odletěl, coby hlavní sparing Sultana Ibragimova (stříbrný) si pak odboxoval turnaj v Brisbane, který vyhrál. A v triumfech pokračoval i dál, v následujícím olympijském cyklu jej dokázal porazit pouze Alexej Lezin, amatérská legenda, která má za opaskem skalp i bratří Kličků.

Mezi profesionály tak 11. června 2005 proti Muhammadu Alimu Durmazovi debutoval olympijský šampion, mistr světa a dvojnásobný mistr Evropy s bilancí 125-8. Vyhrál ve dvou kolech. O dva roky později knockoutoval Chrise Byrda, následně si poradil s Eddiem Chambersem a potvrdil pozici vyzývatele IBF, tedy jistého Vladimira Klička.

Na jejich zápas ale v té době nedošlo. V srpnu 2011 přišla cena útěchy. Začátek zhůvěřilosti federace WBA. Poté, co se v sjednocujícím souboji utkali Kličko s Davidem Hayem (šampion WBA), stal se ukrajinský král tzv. „Super-šampionem“ a vznikl pás „regulérního šampiona“. Jako první se o něj utkali Povětkin s Čagajevem. Těsně a sporně vyhrál Rus. Stejně jako o necelý půlrok později, kdy zdolal 2-0 na body Marka Hucka.

Na velkolepý souboj s Kličkem došlo až v říjnu 2013 v Moskvě. Povětkin duel neustál psychicky, vstupoval do něj po problémech uvnitř svého týmu, přesto ukázal obrovské. Jako několikrát předtím a také poté. „Řadu svých zápasů vyhrál i díky své nezměrné vůli,“ píšou ostatně v posledních dnech opakovaně ruská média, pro které je ukončení jeho kariéry koncem velké ruské boxerské éry v profesionálním ringu a v těžké váze zvlášť.

S Kličkem prohrál drtivě na body, kde, kdo jej začal odepisovat, jenže on se sérií osmi drtivých výher propracoval až k souboji s Anthonym Joshuou. „Můj největší zápas. Asi s Carlosem Takamem, to byla úžasná bitva,“ odpověděl Povětkin možná poněkud překvapivě v neděli na dotaz, který souboj se mu vryl do paměti nejvíce. S Kameruncem se utkal právě v této osmizápasové sérii a v Moskvě ho knockoutoval v desátém kole.

I díky svým zkušenostem a vůli dokázal potrápit v září 2018 také Joshuu, než padl v kole sedm. Porazil o rok později pro řadu lidí překvapivě jasně Hughieho Furyho, přežil mizerný vstup do souboje s Michaelem Hunterem, který se štěstím dotlačil k remíze. A porazil v prvním setkání Whyta, jeho K.O. z pátého kola po dvou vlastních počítáních je už nyní legendární.

Přípravu na odvetu o prozatímní titul WBC (ano, opět byl „skutečný“ šampion někdo jiný, v tomto případě Tyson Fury) ovlivnil prodělaný koronavirus, Povětkin měl být dle ruských médiích tři týdny dokonce hospitalizován. A letos v březnu to prostě nebyl ten „starý, dobrý“ Saša, kterému po každém duelu skáče do náruče dcera Arina z prvního manželství, stejně jako pak telefonuje prezident Ruska Vladimir Putin.

„Co budu dělat dál? Nevím, opravdu nevím, asi se věnovat mladým talentům. Podnikat? S čím proboha? Jaký já jsem podnikatel,“ pousmál se „Ruský Vítěz“ při dotazu na to, co jej čeká dál, po konci profesionální kariéry. I když konci...

Už v neděli se svým promotérem a přítelem Andrejem Rjabinskim odletěl do Lausanne, aby tam u Mezinárodního sportovního tribunálu řešil pětimilionový sport s Donem Kingem. Důvod? Poté, co dopingový škraloup sebral jemu střet s Deontayem Wilderem, následný opakovaný problém s meldoniem stopnul na poslední chvíli střet s Bermanem Stivernem, kterého tak 17. prosince 2016 zastoupil v Jekatěrinburgu Francouz Johann Duhaupas.

„Uvidíme, co bude. Nejdříve se chci dát dohromady, vše si promyslet. Kdo ví, třeba se za pět, sedm let vrátím. Nikdy nevíš. Rozhodně ale mám v hlavě nějakou exhibici, chtěl bych se rozloučit v ringu. Něco důstojného, určitě ne Youtuber anebo tak,“ dodal po 5846 dnech profesionální kariéry „Ruský Vítěz“ Alexander Povětkin, který posledních sedmnáct let vyznává tzv. Rodnověří, které se hlásí ke slovanskému předkřesťanskému náboženství.

„A proč vlastně ta přezdívka? Je to jednoduché, protože jsem Rus, a protože jsem zvyklý vyhrávat!“

Schválně, bude už navždy jeho posledním vítězstvím opravdu to ze srpna loňského roku nad Whytem?

Copyright © 2010-2021 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze