Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

POHLED Český box přešlapuje na místě. Prázdná Lucerna budiž nechtěným důkazem

  • Napsal Antonín Vavrda

Pejsar a Ducár / zdroj foto: Bartáková LenkaPejsar a Ducár / zdroj foto: Bartáková LenkaPRAHA – Rok se s rokem sešel, tak nějak tradičně. Nechme proto patosu a pojďme se podívat na to, co přinesl a co by nás mohlo čekat v tom, který právě startuje.

Psát o podivném roce 2020 je zbytečné, protože už se toho napsalo spousty. Často od lidí, kteří vlastně vědí prd, ale protože chtějí být zajímaví, něco plácnou. Nebo si chtějí urvat trochu slávy, peněz pro sebe.

Tak nějak to bohužel funguje v celém českém sportu, box nevyjímaje. Strašně rád bych chtěl být pozitivní, ohlížet se za parádními věcmi, vyhlížet k ještě lepším. Jenže...

O Profiboxing.cz se starám už skoro osm celých let. Co se za tu dobu povedlo?

DALŠÍ KOMENTÁŘE:

Lukáš Konečný se stal mistrem světa. Fabianě Bytyqi se to povedlo jako první ženě. Sem tam předvedl český, nebo slovenský boxer výborný výkon v zahraničí. Ale buďto jej o triumf připravili rozhodčí, nebo na něj následně nedokázal navázat.

Totéž platí o amatérském ringu. Jsou tu dílčí úspěchy. Ale, vždy jen jednotlivců, které často překryje daleko více toho nepovedeného. Toho, co se děje v zákulisí, co otráví spoustu lidí, kteří se boxu a bojovým sportům věnují.

Plané kecy zahořklého novináře, jak mě jednou nazval nejmenovaný kolega z nejmenovaného deníku patřícího Danielu Křetínskému, který předtím za mnou lezl pro rady a zkušenosti?

Je to možné, nikdo nejsme bez viny a vševědoucí. Rozhodně nevím vše a vše neumím. A na rozdíl od jiných – momentálně ve světě MMA plovoucím na mráčku (se stále většími dírami) popularity – si to o sobě ani nemyslím.

Krásným důkazem budiž poslední Lucerna.

Ne, nebudu kritizovat Matouše Rajmonta a jeho tým za matchmaking, prodej PPV (placený televizní přenos), protože by to nebylo fér. Matouš udělal maximum pro to, aby se letošní Lucerna uskutečnila. Zajistil nám hodně zajímavou sestavu zápasů, jenže on je především promotérem této jednoroční akce, tradičního to zakončení roku u nás už od roku 2009.

Není – a ani se tak nestylizuje – tím, kdo by chtěl měnit poměry na domácí scéně. Lucernu dělá skvěle, vždyť třeba zápas Martin Parlagi vs Edwin Palomares byl světový. Zápas, po kterém by bez přehánění sáhli promotéři také v zámoří, nebo na britských ostrovech. Špička. Podobní kluci v zahraničí boxují o lokální pásy, s trochou štěstí se mohou dostat do duelu o titul mistra světa.

Jenže, kdo o tom ví? A kdo se to v úterý dozvěděl?

Matouš Rajmont nechce čísla z prodeje PPV zveřejňovat, byť já bych se toho nebál, protože naopak by se ukázalo, kolik práce jeho tým udělal a kolik práce je před tímto sportem. Olympijským sportem. Olympijským sportem s více jak stoletou tradicí, který Česku, potažmo Československu přinesl sedm medailí z pod pěti kruhů (osmý nejúspěšnější sport), 4 cenné kovy z MS (boxuje se až od roku 1974) a dokonce 34 z evropského šampionátu – počítám seniorském (mužské i ženské).

Ta čísla jsou o jeden řád nižší, než jaké vykazuje současný fenomén jménem MMA.

Důvody pro růst smíšeného bojového umění řešit nebudu, to sem nepatří. Důvody propadu boxu? Jednoduché:

Chybí alespoň určitá jednota a chuť se vydat na dlouhou trať. Každý, kdo se kolem boxu pohybuje, vám řekne: stojí velké peníze, které se vám hned tak nevrátí. Toť jeden z rozdílů proti MMA, které prostě tak nákladné není.

Velké řadě lidí v boxu jde o to, v první řadě urvat z toho malého koláče co největší kus pro sebe. Pokud možno hned, nebo co nejdříve. Ale pořádné plánování s jasným financováním chybí (když třeba s touto vizí přišel zmíněný Konečný, postavil se mu do cesty soupeř jménem covid-19). A ti, kterým jde o sport, buď nemají sílu a moc něco změnit, nebo na toto už dávno rezignovali.

Budu se opakovat. Je potřeba lídra. Který se obklopí lidmi, kterým bude moct věřit. Kteří buďto budou mít investora, nebo se pokusí shánět peníze, a budou stavět základy. Ne velké, pompézní akce, k těm potřebujete i tu druhou stranu – boxery. A ti chybí. Při vší úctě, byť lídři by tu byli – mezi profíky rozhodně Vasil Ducár, k ruce by mu mohlo být i další trio z Lucerny – Pejsar, Šour, Řezníček.

Bylo by i kam sáhnout v olympijské boxu, jenže tam je třeba volit chytře, dát klukům (či holkám) i nějaké ty záruky, zároveň formou něco za něco, vytvořit na ně tlak, postupně budovat konkurenční prostředí. Mít trpělivost s neúspěchy, umět se z nich poučit, a budovat domeček od základů třeba s tří, či pětiletým plánem.

A uvědomit si, že ten domeček nelze budovat bez marketingu, bez těch „blbostí kolem“, která především starší škole nevoní. Nemluvím jen o trash-talku, špíně a podobně, mluvím o příbězích, o lidech, kteří budou mít sílu na nich pracovat, sami je psát, případně je rozesílat (nabízet) do médií.

Protože ony tu jsou, to jsem za tu jednu dekádu poznal sám. A ano je i moje chyba, že se z nich nevytěžilo více. Pokusy byly, leč bohužel vždy zůstalo o prvních vlaštovkách, na které se nepovedlo navázat...

V opačném případě uběhne dalších 365 dní, sem tam někdo udělá úspěch, ale to bude asi tak vše.

Copyright © 2010-2021 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze