KOMENTÁŘ Golovkin i Gonzalez jsou králi zaslouženě. A Fonfara princem

Napsal Antonín Vavrda

Golovkin vs. Lemieux / zdroj foto: The RingPRAHA – Hodně našlapaný byl poslední boxerský víkend nejen ve světovém, ale také tuzemském ringu. Proto nemůže chybět naše tradiční glosa toho nejzajímavějšího, co se událo. Tentokrát se podíváme také mezi amatérské provazy...

Memoriál Julia Tormy? Důstojný hold památce legendy

Hotel Olšanka si od minulého čtvrtka do neděle rezervoval box a jen box. Nejprve se uskutečnil tradiční Pohár o město Žižkova, kde viděli fanoušci během desátého ročníku deset kvalitních amatérských zápasů. Kvalitních především po stránce bojovnosti a tvrdosti, nejvyspělejší techniku mohla našlapaná hala vidět především v soubojích Daniela Táborského s Pavlem Šourem a poté ještě v duelu ještě nedávno juniorů Jakuba Korbela s Milošem Bartlem.

A právě junioři se poté sešli od pátku do neděle v Olšance na zmíněném Memoriálu. Velká škoda, že nedorazila plná hala alespoň na finále, stejně jako předtím na „žižkovský pohár“. Nevím, jaká byla úroveň zápasů loni, ale letos měly semifinále i finálové souboje skutečně špičkové parametry.

Neztratili se ani Češi, když titul v nejtěžší váhové divizi získal domácí Tomáš Šálek. Ten předvedl kvalitní výkony, z tuzemských boxerů se mně ale ještě o fous více líbili jeho jmenovec Špičák (váha do 60 kg, získal stříbro) a především Jirka Havel (váha do 91 kg, bronz), kteří ukázali na tuzemské poměry špičkovou techniku i pohyb.

Především druhý jmenovaný boxující v obráceném gardu roste v kvalitní těžkou váhu nejen na české poměry. Je ale třeba zapracovat ještě na kondici a výdrži, pokud ale Havel zvládne za rok vždy složitý přechod k mužům (a také nezačne létat v oblacích, což ale věřím nedopustí Míťa Soukup z Pražského rohovníku, kde Havel trénuje), ještě o něm uslyšíme.

Stejně jako o jeho semifinálovém soupeři Alexandarovi Mraovičovi. Už jsem to zmiňoval i na sociálních sítích, ale tenhle kluk na mne osobně udělal největší dojem ze všech zúčastněných a pokud by se vyhlašovala cena pro „Boxera turnaje“, musela by ji získat právě tato rakouská mlátička.

Ano, i on musí odstranit chyby, pořád má na čem pracovat, co mě ale uchvátilo, je jeho bojovnost, zarputilost, psychická vyzrálost, prostě a jednoduše povaha válečníka. Přestože se boxu věnuje pouze tři roky, už startoval na evropském i světovém juniorském šampionátu a z toho prvního přivezl bronz.

V Olšance pak dokázal postupně zvyšovaným tempem, neustálým tlakem a tvrdostí uštvat jak Havla, tak finálového soupeře Macieja Zurakowského. A ač v obou zápasech první kola prohrál, na něm (i jeho trenérech) byste ani na okamžik neviděli, že by pochybovali o tom, že nakonec přece jen zvítězí. Že je jejich taktika správná.

Pokud mu jeho dravost (po svém finálovém zápase strávil finálový duel supertíhy a čekání na vyhlášení výsledků stínováním a sledováním duelu) a zdravé sebevědomí vydrží i do dalších let, nebojím se říct, že z něj roste špičkový evropský boxer.

Fonfara s Cleverlym? Neskutečná řežba!

Celý boxerský svět čekal na sobotní šlágry z Madison Square Garden. Kdo si ale udělal čas na sledování boxu také z pátku na sobotu a zaměřil svoji pozornost na bitvu Andrzeje Fonfary s Nathanem Cleverlym, rozhodně neprohloupil.

Obě stále ještě mladé a nadějné polotěžké váhy (27 a 28 let) totiž ukázali, že box a la motorové myši ve styl amatérského boxu, lze praktikovat také mezi profíky a to neskutečných dvanáct kol. Upřímně, nedovedu si představit, že by podobné tempo vydržel někdo z českých i zahraničních boxerů amatérského ringu byť jen ty tři zmíněná kola, natož dvanáct.

Právě proto, že vím, jak je těžké natrénovat kondici na 540 vteřin boje, zůstává mi hlava stát nad tím, co předvedli tito dva během 2160 sekund bitvy, kdy dohromady vyslali přes 2500 úderů!!! To znamená, že fanoušci viděli úder v průměrném intervalu 0,85 sekund. Dlužno dodat, že u boxerů polotěžké váhy do 79,4 kg, nikoliv u „prcků“ jako jsou Lomačenko a jemu podobní.

Prostě a jednoduše těžko uvěřitelná záležitost, nad kterou kroutili hlavou všichni, kteří tento souboj viděli. Je třeba dodat, že oba borci v něm dokázali svoji příslušnost ke světové špičce této divize a vítězný „Polský princ“ pak fakt, že je momentálně asi jediná polotěžká váha, která může konkurovat trojlístku Sergej Kovaljov, Adonis Stevenson a Artur Beterbijev.

Golovkin a Gonzalez? Budoucnost boxu!

Potvrzeno, jasno. Gennadij Golovkin a Román Gonzalez jsou novými králi světového boxu. Věta, kterou neopakuji poprvé a ani naposledy. Jsem hodně zvědavý na čísla HBO o prodeji PPV na tento galavečer, přesto si troufám tvrdit, že ani jedna strana nebude zklamaná. A že HBO může začít oba nasazovat zvlášť, i když pro nejbližší duely si to nejspíše ještě netroufne.

Oba své soupeře – Davida Lemieuxe a Briana Viloriu – předčili ve všech boxerských dovednostech, které se projevily ve výsledcích v podobě konce před limitem i statistikách. Přesnost Golovkina přes 50 procent trefených úderů a u Gonzaleze přes 40 procent, to je neskutečné číslo. A to oba vyslali více úderů, než jejich soupeři, ne jako v zápasech defenzivně laděného Floyda Mayweathera.

Někoho sice mohlo zklamat, že GGG si to nerozdal s Lemieuxem v pouliční bitce ve středu ringu, pravda je ale taková, že není důvod, aby to dělal. A hlavně do této otevřené hry se zjevně nechtělo ani jeho soupeři.

Upřímně? Nedivím se mu! V polovině zápasu Golovkina trefil dvěma přesnými háky na bradu, ovšem od něj nepřišel ani náznak slabosti. A když došlo dvakrát na střet předních vstřícných háků, vždy vzal jako první zpátečku Lemieux, nikoliv Golovkin.

Bude zajímavé sledovat další dění kolem obou hvězd. Prosazovat Gonzaleze bude s ohledem na nepříliš známé protivníky o něco složitější, nereálné to ale není. Golovkin má budoucnost namalovanou jasně: Tureano Johnson, Cotto vs. Alvarez, André Ward, Lee vs. Saunders. Ať se postaví komukoliv z těchto bojovníků, bude to stát za to a fanoušci si lístky i PPV koupí.

Osobně si každopádně myslím, že především dohoda s vítězem souboje Cotto vs. Alvarez bude nejsložitější. Golovkin totiž už správně naznačil, že absolutně nevidí jediný důvod přistoupit na meziváhu, jelikož držitelem většiny titulů je on a fakt, že jsou oba jeho potencionální soupeři „menší“, je jejich problém, nikoliv jeho.

Navíc v případě Alvareze, který je považován přece jen za mírného favorita této bitvy a mluví se o něm daleko více ve spojení s GGG, lze brát náznaky na meziváhu jen jako psychologický fakt. Mexičan v posledních třech zápasech už stejně lehkou střední neboxuje, v den duelu s Angulem vážil téměř 78 kg! Golovkin ač střední váha, tak pár hodin před soubojem s Lemieuxem jen 76,4 kg!

Meziváha pro tento souboj by tak byla čirým nesmyslem a pouze manévrem Alvareze, potažmo Golden Boy Promotions, jak oslabit shazováním rivala. Ostatně sami tuto taktiku okusili z druhé strany ve šlágru s Floydem Mayweatherem. Problémem budiž ale fakt, že i v tomto případě nepůjdou do vyjednávání v pozici té silnější strany.

Tak, či onak – už nyní se máme s výhledem na rok 2016 nač těšit!