Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

VIDEO Covidový rok 2020: skvělý López, fantastický Tyson i žádné úmrtí v ringu

  • Napsal Antonín Vavrda

Lopez vs. LomačenkoLopez vs. LomačenkoPRAHA – Předchozích dvanáct měsíců bylo podivných, box nevyjímaje. Proto jsme vám také nenabídli tradiční ankety, vyjma té, kde hledáme knockout roku 2020. Přesto, na následujících řádcích najdete vítěze covidových měsíců dle šéf-editora Profiboxing.cz.

BOXER ROKU:

1. Téofimo LOPÉZ (USA, 16-0, 12 KO): Nebyl jsem jediný, kdo mu nevěřil. Ukrajinec Vasyl Lomačenko působil neporazitelně, přestože mu poslední souboj s Britem Lukem Campbellem příliš nevyšel. Pořád si myslím, že Ukrajinec si prohrál sám. A že udělal podruhé v profesionální kariéře chybu, tentokrát tu, že šel do váhy, která už je na něj příliš velká.

Přesto platí – pokud by nebyl třiadvacetiletý Lopéz perfektně připravený, ani by neměl šanci vyhrát. A on na svůj největší zápas kariéry perfektně připravený byl. Navíc na dosud jednoznačně nejkvalitnějšího protivníka profesionální kariéry.

2. Tyson FURY (V. Británie, 30-0-1, 21 KO): Deontay Wilder může hledat chyby všude kolem sebe. V těžkém obleku, podivných rukavicích protivníka, neloajálním kouči, špatném ringovém. V první řadě mu ale únorový šlágr těžké váhy prohrál špatný výkon, který pramenil ze skvělého představení jeho soupeře. Fury si šel od začátku za svým. A Wilder může být prostě a jednoduše rád za to, že Marc Breland vhodil v sedmém kole do ringu ručník. I díky němu totiž pořád může snít o návratu...

3. Canelo ALVAREZ (Mexiko, 54-1-2, 36 KO): Můžete mu pořád předhazovat, že Gennadije Golovkina neporazil. Že si pro titul v polotěžké váze vybral „raněného“ koně jménem Sergej Kovaljov. Jenže je tu celá řádka dalších výkonů, před kterými je třeba smeknout. Stejně tak před jeho silnou psychikou. Na Alvarezovi doslova visí pohledy celého více než stamilionového Mexika, on ale pořád dokola ukazuje, že ani bohatství a sláva mu nesebraly chuť neustále na sobě pracovat a dřít.

KNOCKOUT ROKU:

1. Alexander POVĚTKIN vs. Dillian Whyte: Sice sami ještě můžete hlasovat o svém favoritovi, já mám jasno. Vlastně od chvíle, kdy jsem tento zápas komentoval. A nezviklaly ani doslova desítky shlédnutých (a odkomentovaných) zápasů poté. To, co předvedl Povětkin proti Whytemu, po předchozím kole, z pozice outsidera a v tu chvíli i otloukánka, bylo jedním slovem famózní. Výjimečné. Nezapomenutelné.

2. Jose ZEPEDA vs. Ivan Barančyk: V mých očích zápas, na který budeme jednou vzpomínat tak, jako nyní vzpomínáme na Abdusalamova (jeho prohru), Gattiho, Tysona, Aliho, Foremana, LaMottu, Marciana, Louise, Langforda a další legendy v jejich slavných bitvách. Osm počítání (plus jedno, které ringový označil za uklouznutí) v pěti kolech, po čtyřech na obou stranách, završené drtivým K.O. Zepeda prostě nemůže chybět.

3. Gervonta DAVIS vs Leo Santa Cruz: Očekávaný souboj, který se rozhodl v šestém kole tak, jak nikdo nečekal. Hodně drsným K.O. Americká hvězdička lehké váhy, tentokrát ještě v super pérové váze, si vítězný zvedák chystala nejen celý zápas, ale vlastně od začátku přípravného kempu. Vyšel mu parádně, jeden z nejlepším (a nejméně doceněných) boxerů nižších vah zažil druhou prohru kariéry, která pro něj možná znamená i definitivní odchod do důchodu.

ZÁPAS ROKU:

1. Jose ZEPEDA vs. Ivan Barančyk: Opravdu může v této kategorii letos vládnout někdo jiný? Pět kol, která byla zábavnější než mnohdy celé galavečery.

2. Carlos GONGORA vs. Ali Achmedov: Duel dvou neporažených super středních vah, které obě mají ty nejvyšší ambice. Achmedov byl na akci svého krajana Gennadije Golovkina jasným favoritem. Ze začátku ji dokázal naplňovat, ale ve druhé polovině souboje začal dominovat soupeř, který následně duel působivě ukončil – knockoutem ve 12. kole, zhruba minutu před závěrečným gongem, kdy hrozilo, že by na body slavil Kazach.

3. Darragh FOLEY vs. Ty Telford: Ano, i tentokrát dostává přednost duel, který nebyl hlavním na svém galavečeru. Ve kterém nenastoupily velké hvězdy boxerského ringu. Přesto dvojice Foley – Telford předvedla fanouškům u protinožců i u televizních obrazovek strhující podívanou, kterou nakonec v očích bodových vyhrál těsně 2-1 prvně jmenovaný. Fanoušci na Bankwest Stadium ale vyprovázeli bouřlivým potleskem z ringu oba.

NEZAPOMENUTELNÉ MOMENTY:

1. Mike TYSON vs. Roy JONES JR.: Říkejte si, co chcete, ale akcí roku, byť promotérsky (co se zákulisí týče) ne tak povedenou, byla jednoznačně exhibice dvou legend, které už oslavily 50. narozeniny. Že to není fér vůči současným hvězdám? To ale není jejich problém. Navíc oba předvedli hodně zajímavou podívanou, která hlavně v případě Mika Tysona mnoha fanouškům i expertům dostala do hlavy myšlenku: sakra, chtělo by to ještě jeden opravdový, oficiální zápas.

2. JOE JOYCE vs. Daniel Dubois: Joyce má doma bronz z ME, je britským amatérským šampionem, vítězem Her Commonwealthu, bronzovým z MS, vítězem Evropských her a kontroverzně stříbrným (měl vyhrát) z OH 2016. Přesto šel do souboje s třiadvacetiletým Duboisem v jeho šestnáctém profesionálním duelu kariéry coby absolutní outsider.

Dění v ringu? V úvodních kolech to vypadalo na problémy. Na brzký konec. Jenže brada Joyceho nápor „DDD“ vydržela a zápas se začal vyvíjet přesně dle jeho slov, že pokud přežije prvních pět, šest kol, začne se situace otáčet. Postupně rozbil levé oko mladého dravce natolik, že jej donutil v desátém kole pokleknout a nechat se odpočítat. Joyce si jednoznačně a nezpochybnitelně řekl o velkou titulovou šanci v roce 2021.

3. ŽÁDNÉ ÚMRTÍ V RINGU: Bylo to velkým tématem roku 2019. Několik úmrtí přímo v ringu (nebo na následky zápasů) strhlo velkou bouři ohledně ochrany boxerů. Koronavirová krize tuto diskusi řádně utlumila. A nejen ta, ale i skutečnost, že během posledních dvanácti měsíců nepřibyl na seznam žádný podobně křiklavý případ. Dlužno dodat, že by to ono téma nemělo upozadit. Osobně si totiž myslím, že za touto pozitivní zprávou nestojí jen menší počet uskutečněných zápasů a galavečerů.

Po restartu bojové scény totiž až titulové bitvy povětšinou vyrovnaných soupeřů zažil box až uragán zápasů v tzv. „catchweigt“, tedy soubojích mimo oficiální váhové kategorie. Boxeři totiž často po více jak ročních pauzách odmítali (i kvůli nižším výdělkům) drasticky shazovat do svých obvyklých vah. A byť ne každý se mnou souhlasí, statistiky jasně dokazují, že většina úmrtí v ringu je mimo těžkou či křížovou váhu, kde boxeři shazování kil pro vážení řešit nemusí.

Copyright © 2010-2021 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze