Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

PĚT NEJLEPŠÍCH BOXERŮ ROKU 2016 dle experta Profiboxing.cz. Souhlasíte?

  • Napsal Tomáš Janča

Carl Frampton slavíCarl Frampton slavíPRAHA – Letošní rok ve světě boxu neměl velké vrcholy roku předchozího. Floyd Mayweather se zatím k návratu přemluvit nenechal, Tyson Fury místo se soupeři zápasil spíše sám se sebou. Vladimir Kličko neboxoval vůbec a Canelo Alvarez, největší aktuální hvězda světového boxu, se spokojil s nakládačkami, které uštědřil výrazně menšímu Amiru Khanovi a také slabšímu Liamu Smithovi.

I tak se v profiringu děly zajímavé věci. Podobně jako v jeho zákulisí. Megalomanský projekt Al Haymona Premier Boxing Champions se citelně zadrhnul, protože nebyl s to chrlit zajímavé zápasy a spokojeni se svou neaktivitou nebyli ani samotní boxeři z jeho stáje.

ANKETY NA PROFIBOXING.CZ:

Naopak pokračuje renesance boxu ve Velké Británii, kde vodu nadále nejvíc čeří Eddie Hearn a jeho Matchroom Boxing podporovaný kontraktem s bohatou Sky TV. Koncem roku se zadařilo i dalšímu gigantovi ostrovního boxu, když Frank Warren a jeho Box Nation podepsali smlouvu s další velkou kabelovkou BT Sport.

Na britských ostrovech je aktuálně v boxu dost peněz a také dost kvalitních boxerů, což je optimální kombinace. Připočteme k tomu ještě megastar, jakou je pro Brity i Evropu nyní Anthony Joshua, a můžeme se těšit na další nabitý rok (mj. jeho s Vladimirem Kličkem).

Kteří boxeři si ale zaslouží nominaci na boxera roku pomalu končícího?

Následovat bude samostatný článek, ve kterém budete moct hlasovat v anketě o boxera roku 2016 i vy, naši čtenáři.

5. MÍSTO – TERENCE CRAWFORD (USA, 29 let, 30-0, 21 KO – lehká velterová váha)

V roce 2014 jsme na našem webu Profiboxing.cz vyhlásili za nejlepšího boxera roku, loni se do top 5 nedostal. Letos je zpátky a zcela po zásluze. Tři duely, tři vítězství nad třemi různými typy boxerů. A byla to vítězství ve velkém stylu, všichni jeho rivalové dostali pořádnou nakládačku.

Henry Lundy, kdysi považovaný za velký talent z philadelphské líhně, patří k těm technickým. Crawford jej vyřídil TKO v 5. kole. John Molina Jr. nikdy žádný technik nebyl – s Crawfordem sice vydržel o tři kola déle než Lundy, ale o to více byl bit. Jednostranná záležitost.

Nejlepším skalpem „Lovce“ Crawforda je samozřejmě Viktor Postol (výhry nad Mathyssem, Aydinem či právě Lundym), který byl před vzájemným soubojem taktéž neporaženým bijcem. Postol byl dvakrát na podlaze ringu, nakonec ale vydržel bití až do konce. Problémy mu však dělala Crawfordova rychlost, zejména nebyl schopen eliminovat jeho zadní direkt z obráceného gardu. Úhrnná bilance všech tří Crawfordových skalpů je solidních 83-11-1.

Crawford se v posledních letech etabloval mezi absolutně nejlepší boxery planety a – co se týká jeho boxerských dovedností – tak není absolutních pochyb o jeho dokonalosti. Jeho boxerská inteligence je nemalá, umí skvěle přečíst a rozebrat soupeře. Když na to přijde, nebojí se chodit do přestřelek.

Mimo ring je situace opačná. Crawford je hodně konfliktní a kvůli jeho incidentu z autoservisu si před pár dny dokonce vysloužil trest odnětí svobody o délce 90 dnů, což minimálně na chvíli zabrzdí jeho kariéru a možný duel s Manny Pacquiaem, který už byl na spadnutí letos.

4. MÍSTO – MANNY PACQUIAO (Filipíny, 38 let, 58-6-2, 38 KO – velterová váha)

A je to právě poslanec filipínského parlamentu, který dominuje nejen o váhu výš, ale také se dostal před Crawforda v našem žebříčku. Pacquiao se především kvůli zranění a porážce s Floydem Mayweatherem na chvíli odmlčel, ale netrvalo to ani rok a už byl zpátky, aby v rámci své politické kampaně ukončil trilogii s Timothy Bradleym. Byl to více méně jednostranný duel (Bradley na zemi v 7. kole). Filipínec ukázal, že je to pořád PAN BOXER.

To potvrdil také v zápase s Jessiem Vargasem, který do té doby prohrál jen právě s Bradleym. Jednoznačné vítězství okořeněné knockdownem Vargase ve druhém kole. Dva velmi dobré skalpy s celkovou bilancí 54-2-1.

Co dál? Veltr nabízí řadu zajímavých jmen (Keith Thurman, Danny García, Errol Spence, Kell Brook, Shawn Porter či Amir Khan). Stoprocentně nelze (bohužel?) vyloučit ani odvetu s Mayweatherem, který přišel osobně shlédnout Pacquiaův duel s Vargasem.

3. MÍSTO – ROMAN GONZALEZ (Nikaragua, 29 let, 46-0, 38 KO – super muší váha)

„El Chocolatito“ nemá za sebou jednoduchý rok. V ringu se mu nicméně dařilo a vrátil se zpět do pětky nejlepších boxerů roku. V dubnu nejprve poměrně jednoznačně přejel McWilliamse Arroya (16-2). V září se rozhodl posunout o váhu výš a svedl poměrně těžkou bitvu s Mexičanem Cuadrasem. Ten byl do jejich setkání neporažen a z 35 duelů jich 27 vyhrál před limitem. Gonzalez duel nakonec zvládnul, ale rychlý a tvrdý Cuadras mu nedal ani sekundu zadarmo.

Horší zprávou pro Gonzaleze je však úmrtí jeho trenéra Arnulfa Obanda, který v listopadu upadl do kómatu, ze kterého se již neprobral. V současné době není znám jeho nástupce, stejně jako nic nevíme o návratu skvělého Nikaragujce do ringu.

2. MÍSTO – VASIL LOMAČENKO (Ukrajina, 28 let, 7-1, 5 KO – super pérová váha)

Ukrajinská hvězda je ozdobená mimořádnou bilancí z amatérského ringu s dvěma olympijskými zlaty. Lomačenko a jeho tým si nedělali starosti s nějakým budováním životopisu v profiringu a od prvního zápasu boxují jen o tituly. Aktuálně drží Lomačenko rekord v minimálním počtu zápasů na získání mistrovského pásu ve dvou různých váhových kategoriích.

V červnu nastoupil proti velezkušenému Románu Martínezovi z Portorika a „Rockymu“ nedal žádnou šanci. Duel ukončil drtivým knockoutem v pátém kole. Ještě působivější však byl jeho výkon proti neporaženému a nebezpečnému Nicholasu Waltersovi z Jamajky.

Způsob, jakým Lomačenko svého soupeře přejel, překvapil i Ukrajincovy skalní fanoušky. Walters jednoduše nevěděl, co má dělat. Ukrajinec si s ním dělal doslova, co chtěl a Walters po sedmém kole zápas jednoduše vzdal. Naprosto dominantní výkon, kterým se Lomačenko definitivně katapultoval mezi absolutně nejlepší bojovníky této planety s jedinečnou boxerskou technikou.

1. MÍSTO – CARL FRAMPTON (23-0, 14 KO – pérová váha)

Rodák z Belfastu se v našem pořadí objevuje úplně poprvé a hned na prvním místě. Proč? Je to jednoduché. Zdolal dva špičkové neporažené boxery na jejich domácí půdě.

Nutno dodat, že to vůbec nebyly pro Framptona lehké zápasy. Únorový duel se Scottem Quiggem byl velmi očekávaný a zejména britští fanoušci po něm volali už léta. Souboj rozhodl Frampton v první půli, kdy jeho soupeř zrovna nehýřil velkou aktivitou, mimo jiné kvůli své zlomené čelisti. Ke konci duelu byl méně technický (ale o to tvrdší) Quigg o něco lepší, ale na výhru to stačit nemohlo.

Druhý duel s Leo Santa Cruzem nabídnul mimořádnou bitvu, která určitě bude aspirovat na titul zápasu roku. Oba dva boxeři se vrátí do ringu na konci ledna, kdy si dají odvetu, tentokrát v Las Vegas.

Trenérem Framptona je Shane McGuigan, kterému je sice teprve 28 let, ale kromě „Šakala“ patří mezi jeho svěřence také David Haye a George Groves. Manažersky se o Framptona dříve staral Matchroom Promotions charismatického Eddieho Hearna, ale poté, co se rozhádali, přešel kompletně pod křídla rodiny McGuiganových a je tam naprosto spokojen.

Shane McGuigan je progresivní trenér, který se nebojí bořit některé mýty ohledně boxerského tréninku a snaží se přebírat a aplikovat moderní tréninkové postupy, zejména pokud jde o fyzickou přípravu.

V roce 2016 ale bylo samozřejmě vidět mnohem více boxerů, kteří vystoupili z davu, a slušelo by se je speciálně zmínit. Podmínkou pro jejich zařazení byly alespoň dvě významnější vítězství v roce 2016. Tady jsou:

JOE SMITH (USA, 27 let, 23-1, 19 KO – polotěžká váha)

Jedna z největších senzací letošního roku. Boxer, kterého ještě na jeho začátku neznali ani skalní fanoušci tohoto sportu, poslal v prvním kole drtivým pravým crossem na podlahu zkušeného Andrzeje Fonfaru (mj. přemožitel Cleverlyho a Cháveze Jr.). Fonfara sice ještě vstal, ale znovu několikrát tvrdě inkasoval, poroučel se k zemi a rozhodčí duel ukončil.

Vděčné televizní záběry nabídnul Smith také ve svém druhém duelu, kdy měl tu čest nastoupit v rozlučce Bernarda Hopkinse. Smith v ní doslova vystřelil Hopkinse z ringu. Celková bilance jeho soupeřů byla 83-10-2. Aktuálně to vypadá, že jeho dalším soupeřem bude lokální rival a dosud neporažený Američan s irskými kořeny Sean Monaghan (28-0, 17 KO).

ALEXANDER USYK (Ukrajina, 29 let, 11-0, 10 KO – křížová váha)

Na rozdíl od Smithe byl Usyk známým boxerem dávno před vstupem do profiringu. Skvělá amatérská kariéra korunovaná olympijským zlatem z Londýna přitahovala pozornost a Usyk svůj potenciál zatím bezezbytku potvrdil. V desátém duelu své profikariéry zdolal na jeho domácí půdě do té doby neporaženého a tvrdého Poláka Krzysztofa Glowackého a překonal tím rekord Evandera Holyfielda co se týče nejrychlejší cesty ke světovému titulu v této divizi.

Ve druhém duelu pak v polovině prosince vyřídil v osmi kolech Jihoafričana Thabisa Mchunua (mj. přemožitel Eddieho Chamberse). Bilance těchto dvou soupeřů? Skvělých 43-2. Další zápas bude mít v březnu v rámci večera s vrcholem Golovkin vs. Jacobs.

GENNADIJ GOLOVKIN (Kazachstán, 34 let, 36-0, 33 KO – střední váha)

Právě „Triple G“ byl doposud stálicí nejlepší pětky – v obou předchozích hodnoceních se umístil na pátém místě. Letos je poprvé pod čarou. Není to kvůli tomu, že by měl slabý rok. Poradil si s neporaženým Dominikem Wadem, ale ten spíš vyplňoval prostor místo jiných, kterým se do ringu s fenomenálním Kazachem nechtělo.

Jeho druhý zápas byl znatelně významnější, když nastoupil v Anglii proti neporažené domácí hvězdě Kellu Brookovi. To je špičkový boxer, ale jde o přirozený velter, a soupeřem Golovkina se stal podobně jako Wade poté, co si setkání s „GGG“ rozmyslel Eubank Jr., resp. Eubank Sr. Přesto Brook rozhodně nezklamal, udělal dobrý duel a proti Golovkinovi bojoval, dokud mu síly stačily.

Loni jsem psal, že konečně dojde na zápas s Canelem Alvarezem. Nedošlo a aktuálně se k tomu ani úplně neschyluje. Naopak dojde k něčemu, k čemu u Golovkina v roce 2016 nedošlo. Tím je souboj s regulérní a relativně nebezpečnou střední váhou, a to Danielem Jacobsem. Oba se utkají 18. března v Madison Square Garden. Jacobs má na kontě jedinou a více než šest let starou porážku s tehdy fantastickým Rusem Dmitrijem Pirogem.

TONY BELLEW (Velká Británie, 34 let, 28-2-1, 18 KO – křížová váha)

Pro „Bombéra“ z Liverpoolu byl uplynulý rok neskutečný. Splnil si sen boxovat v Goodison Parku, stadionu svého milovaného Evertonu, kde také získal titul šampiona v křížové váze v duelu proti nebezpečnému Afričanovi Makabu Ilungovi. V prvním kole vstal Bellew z podlahy a hned ve třetím zápas ukončil. Ještě v ringu se pak pustil slovně do Davida Haye.

Ve druhém zápase pak porazil spíše průměrného BJ Florese a zakončil rok s bilancí svých skalpů 51-3-1. Okamžitě po své výhře vyrazil opět na pokec za Davidem Hayem, který si na galavečeru plnil své komentátorské povinnosti.

Bylo jasné, že k jejich setkání už dojít muselo. Koncem roku byl vzájemný duel potvrzen, a tak začátkem března bude londýnská O2 Arena svědkem mimořádně vyhroceného zápasu, který v rámci proma už zaznamenal i fyzickou potyčku, při které Bellew inkasoval od Haye první úder. Proti „Haymakerovi“ je však Bellew jasným outsiderem.

JERMALL CHARLO (USA, 26 let, 25-0, 19 KO – lehká střední váha)

Úspěšnější z bratrské dvojice může být s rokem 2016 spokojený. V květnu porazil na body zkušeného Austina Trouta, mj. přemožitele Miguela Cotta. V prosinci pak v pátém kole knockoutoval a celkově přejel svého neporaženého povinného vyzývatele Juliana Williamse, který byl třikrát na podlaze. Bilance skalpů 52-2-1 je vynikající.

Čestné zmínky:

Pak je tu ještě skupina boxerů, kteří udělali v roce 2016 zajímavý výsledek, ale nepodařilo se jim na něj navázat. Je to kupříkladu Gilberto Ramirez, který s neuvěřitelným přehledem přeboxoval Arthura Abrahama. Velký triumf zaznamenal na cizí půdě v Manchesteru Jorge Linares, který obhájil titul proti výbornému Anthony Crollovi. Speciální zmínku zaslouží Dereck Chisora a Dillian Whyte, kteří v prosinci svedli neuvěřitelnou bitvu, kterou jsme v supertíze už dlouho neviděli.

Úplně stranou ještě ponechme Sergeje Kovaljova. Ten nejprve zničil v odvetě podruhé Jeana Pascala, pak zrovna nenadchnul proti nebezpečnému Isaaku Chilembovi a nakonec nastoupil k velmi očekávanému zápasu s André Wardem. Napsalo se o tom už hodně, ale s jedním knockdownem a při konzervativním hodnocení jednotlivých kol je Wardovo vítězství lehko zpochybnitelné. Proto se Kovaljov, ani Ward (nepřesvědčivý v duelu s Alexandrem Brandem) nedostali do výběru nejlepších boxerů roku 2016. Doufejme, že dojde v tom následujícím k jejich odvetě.

Rekapitulace jednotlivých ročníků:

2016: 1. Carl Frampton, 2. Vasil Lomačenko, 3. Roman Gonzalez, 4. Manny Pacquiao, 5. Terence Crawford
2015: 2. Floyd Mayweather, 2. Canelo Alvarez, 3. Tyson Fury, 4. James DeGale, 5. Gennadij Golovkin
2014: 1. Terence Crawford, 2. Sergej Kovaljov, 3. Roman Gonzalez, 4. Manny Pacquiao, 5. Gennadij Golovkin

Copyright © 2010-2022 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze