Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

NÁZOR McGregor je furt špička, do starého železa nepatří. Výjimečný ale už není

  • Napsal Martin Kopunec

Conor McGregorConor McGregorPRAHA – Slavná UFC má za sebou první číslovaný turnaj roku 2021. Jeho vrchol obstarali Dustin Poirier a Conor McGregor. Fanoušci se rozhodně nebavili, jen výsledek byl opačný, než se obecně čekalo. Favorizovaný Ir padl, poprvé v kariéře v kleci verdiktem K.O. A především fanoušci si na něm následně smlsli. Zaslouženě?

Conor McGregor byl zdemolován, už patří do starého železa. Je to kuře, které pokaždé odklepe a teď dokonce prohrál technickým knockoutem. Je k ničemu a v kleci nemá už co dělat. Má skleněnou bradu a nic nevydrží.

DALŠÍ KOMENTÁŘE:

S obrovskou vlnou popularity, kterou si svět bojových sportů získal u česko-slovenské veřejnosti, se zároveň rozmohl takový nešvar. Ze dne na den už není většina populace samozvanými odborníky jen na fotbal a hokej, ale také na MMA, kdy ten jejich názor je zaručeně jediný správný.

Chápu, že podobně můžete vy brát mé následující řádky, přestože tento sport sleduji již od dob, kdy to ještě nebylo módní.

A dle mého má Conor Mcgregor stále co nabídnout. Pokud ale bude sám chtít.

Po jeho posledním vystoupení je již jasné, že ten „starý dobrý“ irský bouřlivák je nenávratně pryč. Současná aura, kterou Mcgregor vyzařuje, je jen slabým odvarem její síly v minulosti.

V boxerské světě s něčím podobným chodil do ringu Mike Tyson, který děsil své soupeře jen svojí přítomností. Legendy o jeho síle jej dalece předcházely a on se stal díky tomu historicky nesmrtelným.

McGregor dokázal rozebrat rivala nejprve na tiskové konferenci, kde mu nejprve sebral nejsilnější zbraň – sebevědomí –, aby jej v kleci dorazil. Nechápejte mě špatně, odchovanec dublinského Straight Blast Gymu je fenomenální atlet a jeden z nejlepších postojářů UFC, ale jeho hlavní zbraní byla právě hlava. Tam jej nikdo porazit nedokázal, ale...

...Podobně jako v případě Tysona, také jemu se stala největší přednost momentálně největším nepřítelem.

Dokud měl před sebou cíl v podobě ať už peněz, slávy či titulů, byl nezastavitelný. Motivace byla jeho přirozený motor, který se ale po fenomenální výhře nad Josem Aldem a zisku pásu v pérové váze poprvé zadrhl.

Conor a jeho týmConor a jeho tým

Zlí jazykové dodnes tvrdí, že první souboj s Natem Diazem mu vzal duši bojovníka. Poprvé v UFC poznal, že není neporazitelný a dle mého názoru měl již tehdy začít se změnami v přípravě.

První věc, která mě napadla už v roce 2018, kdy prohrál s Chabibem Nurmagomedovem, byla, jestli by mu neprospěla změna týmu. Od jisté doby se začal obklopovat lidmi, kteří jej neustále chválí, poklepávají po ramenou, a namísto chyb, mu dokola podsouvají, jak je jeho výkon bezchybný. Údajně jej při tréninku ostatní bojovníci šetří a kouč John Kavanagh tomu jen přihlíží.

Důkazem budiž souboj s Chabibem, kdy mu Kavanagh neustále v přestávkách opakoval, jak skvělou práci předvádí. Samozřejmě si uvědomuji, že je potřeba svého svěřence patřičně motivovat, ale pokud vidím chyby, kterých se dokola dopouští, je na místě na ně poukázat.

Kavanagh je jistě zcela výjimečný trenér, ale mám tak trošku pocit, že mu jeho nejslavnější odchovanec přerost přes hlavu a jemu nezbývá nic jiného, než zpívat píseň svého „chlebodárce“, pokud se nechce z týmu pakovat. Prostě už dávno není šéfem v přípravě on, ale Conor sám.

Přitom platí, že i například neporazitelný Floyd Mayweather měl ve svých trenérech – otci a strýci – vždy oponenturu, autoritu. Ač byl sebeslavnější a sebebohatší, jakmile nastoupil do kempu, poslouchal na slovo. Podobně to měl Chabib se svým otcem Abdulmanapem než loni náhle zemřel.

Možná i proto ruský „Orel“ v neděli pronesl: „Tohle se stane, když změníš tým a opustíš své tréninkové partnery, kteří ti pomohli k tomu, aby ses stal šampionem, a místo toho měříš síly s malými dětmi, které jsou daleko od reality.“

S jeho slovy nelze než souhlasit. A irská hvězda by se nad nimi měla dlouze zamyslet, pokud teda chce ještě něčeho velkého dosáhnout (a nemluvím o přísunu dolarů na bankovní účet).

Conor McGregor nikdy nebyl typickým válečníkem, který bez boje nedokáže žít a stůj co stůj, i za cenu zničení svého odkazu – nebo ještě hůře zdraví –, bude dál a dál bojovat.

Ne, našel cestu, změnil svět bojových umění, vybudoval si věhlas a chytře investoval. Dokázal přesně to, co si od mládí přál a o co usiloval. Peníze, sláva, tituly, nesmrtelnost. Dokázal, co chtěl, a i kdyby teď opravdu skončil, nikdo nemůže říct ani slovo. Nemám problém tvrdit, že nikdo nedokázal v tomto sportu tolik, co on. A že zcela jistě žádný bojovník neudělal pro MMA tolik co on.

Pokud snad o tom pochybujete. Pokud pochybujete o tom, že je stále špičkovým zápasníkem, pusťte si na Youtube jeho zápasy s Maxem Hollowayem, Dustinem Poirierem (první), Eddiem Alvarezem a především s Josem Aldem. A pozorně sledujte, jak dokázal obyčejný kluk z Irska dominovat nad nejlepšími bojovníky své doby. A to měl jen pár dolarů v kapse, bydlel s přítelkyní u rodičů a pro sociální podporu si jezdil ve vypůjčeném autě.

Zároveň právě z toho pohledu – ač mi ta věta tak trochu láme srdce fanouška MMA i Conora – už nevěřím, že ještě někdy uvidíme Conora McGregora na vrcholu lehké nebo jiné váhy. Konkurence je příliš vysoká a on už nemá světu ani sobě co dokazovat. Kam se posouvat, kam stoupat.

Nemá tu motivaci, ten správný motor. Nebo ještě jednou ukáže, že je skutečným „Magic Manem“? Nic by mi neudělalo větší radost, coby zápasník totiž ještě do starého železa rozhodně nenáleží...

Copyright © 2010-2021 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze