Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

VIDEO Olympijští vítězové v profi-ringu: Jak přemožitel Konečného i Cotta tvrdě narazil

  • Napsal Vojtěch Šmahel

Cotto vs. Abdullajev v profesionálním ringuPRAHA – Olympijský vítěz = úspěšný profesionální boxer? Tato rovnice sice celkem sedí, ale jak zjistíme v naší nové pravidelné letní rubrice, není tomu tak úplně vždy.

V průběhu letních deseti týdnů vás seznamujeme s olympijskými vítězi od her v Atlantě 1996 a ukazujeme vám, jak se (ne)prosadili v profesionálním boxu. Nyní je řada na lehké velterové váze.

PŘEDCHOZÍ VÁHY OLYMPIJSKÉHO SERIÁLU:

ATLANTA 1996 – HECTOR VINENT (Kuba, nikdy do profesionálního ringu nezamířil)

Další z dlouhé řady kubánských amatérských legend. Vinent ovládl už olympiádu před čtyřmi lety v Barceloně a ve věku 23 let měl našlápnuto překonat i takové legendy jako Félix Sávon, Teófilo Stevenson, či Giullermo Rigondeaux. Bohužel se tak nestalo.

Muž, který v Atlantě zdeptal všechny své soupeře rozdílem ne třídy, ale dvou tříd, musel následně svoji kariéru kvůli údajným vážným problémům s očima ukončit (do roku 1998 ještě boxoval na národní úrovni). Vinenta zařadili v roce 2012 experti na páté místo mezi nejlepšími boxery pod pěti olympijskými kruhy všech dob.

Nyní pětačtyřicetiletý rodák ze Santiaga de Cuba, který trénuje v Havaně pravděpodobně nejznámější kubánské „tělocvičně“ Rafael Trejo mládež a své následovník, na vrcholné akci prohrál jediný duel a mezi jeho skalpy patří šest budoucích mistrů světa v profesionálním ringu v čele se Shanem Mosleym a pět olympijských šampionů.

SYDNEY 2000 – MUHAMMAD ABDULLAJEV (Uzbekistán, neúspěšný vyzývatel o titul mistra světa)

Olympiádu v Sydney už bez Vinenta ovládl uzbecký boxer, který o rok dříve vyhrál také světový šampionát v Houstonu, kde v semifinále zdolal 12-2 na body Čecha Lukáše Konečného. Po olympijském zlatu ze Sydney zamířil Abdullajev okamžitě mezi profesionály, ale ač byl považován za velký talent, díru do světa příliš neudělal.

Ač se mu předvídala velká budoucnost, tak díru do světa příliš neudělal. Během desetileté kariéry vyhrál 21 z 25 profesionální duelů (14 KO), a pouze jednou si zaboxoval o titul mistra světa. Psalo se datum 11. června 2005, když vyzval šampiona WBO v lehkém velteru Miguela Cotta.

Toho Cotta, kterého v amatérském ringu dvakrát zdolal včetně prvního kola na hrách v Sydney. Dnes již legendární Portoričan mu vše vrátil i s úroky a Uzbeka během devíti kol doslova zřídil k nepoznání.

ATÉNY 2004 – MANUS BOONJUMNONG (Thajsko, v profesionálním ringu odboxoval šest duelů)

Další významná osobnost amatérského ringu, která se nespokojila jen s jednou olympijskou medailí. Bronzový muž z domácího MS 2003 v Bangkoku dokázal v Aténách zničit nejprve domácího bijce, aby si následně ve finále vyšlápl také na úřadujícího světového šampiona Yudela Johnsona z Kuby. O čtyři roky později dokráčel Boomjumnong v Pekingu až do finále, kde nestačil na Dominikánce Félixe Diaze.

Do profesionálního ringu ale muž, který má pochopitelně také vztah k thajskému boxu, až v roce 2015 a jeho kariéra měla doslova jepičí život. Odboxoval všehovšudy šest duelů, když v tom posledním prohrál s Kanaďanem Ryanem Fordem technických KO v pátém kole, což pro něj byla definitivní rozlučka s klasickým boxem.

PEKING 2008 – FÉLIX DÍAZ (Dominikánská republika, neúspěšný vyzývatel o titul mistra světa)

Jak již bylo zmíněno, olympiádu v Pekingu ovládl v této váze Dominikánec Félix Diaz, který měl ale už ve druhém kole namále, když Ira Johna Joa Joyceho porazil po výsledku 11-11 až na pomocné body. Díaz, pro kterého byl olympijský triumf největším v kariéře, když se navíc do Pekingu kvalifikoval doslova s odřenýma ušima a mezi favority rozhodně nepatřil, okamžitě zamířil mezi profesionály, kde si ostudu rozhodně neudělal.

Levorukého tvrďáka zdolal před dvěma lety v hodně těsném a kontroverzním duelu Američan Lamont Peterson a letos v květnu jeho krajan Terence Crawford, současný král lehkého velteru. S ohledem na Díazův věk (33 let) je otázkou, zda to nebyla – co se týče velkých titulových duelů – jeho labutí píseň.

LONDÝN 2012 – RONIEL IGLESIAS SOTOLONGO (Kuba, do profesionálního ringu nezamířil)

S trochou nadsázky se dá říct, že si Roniel Iglesias Sotolongo vydřel svoje olympijské zlato díky své trpělivosti a zarputilosti. Sotolongo, který platil za výjimečný talent – vždyť při neúčasti olympijského vítěze Yuriorkise Gamboy (kvůli zranění) už v šestnácti letech ovládl v roce 2005 kubánský šampionát v muší váze, vybojoval v Pekingu bronz.

V roce 2012 se ale již radoval coby úřadující vítěz Grand Prix v Ústí nad Labem, kde ve strhujícím finále přetlačil dalšího olympionika Zdeňka Chládka. V cestě za vysněným zlatem (z Pekingu měl bronz) si dokázal poradit se všemi nástrahami celkem s přehledem, a to včetně finálového soupeře – skvělého Ukrajince Denise Berinčika.

Sotolongo – mistr světa z roku 2009 – se představil také v Riu, už ve velterové váze, ovšem na své třetí olympiádě třetí cenný kov nevybojoval, když skončil ve čtvrtfinále. Nyní osmadvacetiletý bijec předvádí skvělé výkony v poloprofesionální WSB a vypadá to, že stejně jako řada jeho kolegů se do profesionálního ringu příliš nehrne (nebo nemůže).

RIO DE JANEIRO 2016 – FAZLIDDIN GAJBNAZAROV (Uzbekistán, v profesionálním ringu debutoval letos)

Jestliže první dva souboje v Riu ovládl skvělý dynamicky vybavený levoruký Uzbek Fazliddin Gajbnazarov s přehledem, v těch dalších měl mnohdy namále a minimálně Američan Gary Antuanne Russell z velkého a známého klanu Russellů se musel cítit být po souboji s ním poškozený.

Vicemistr světa z roku 2015 okamžitě po brazilských hrách zamířil do profesionálního ringu, kde pod hlavičkou stáje Top Rank oba své dosavadní duely vyhrál, byť byl hned v tom prvním počítán. Až čas nám tak ukáže, zda šestadvacetiletý talent mezi profíky zazáří, nebo postupně vyhasne.

Copyright © 2010-2022 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze