Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

VIDEO Olympijští vítězové v profiringu: Savón odmítl i miliony Dona Kinga za Tysona

  • Napsal Antonín Vavrda

Félix Savón odmítl i nabídku na duel s Mikem TysonemFélix Savón odmítl i nabídku na duel s Mikem TysonemPRAHA - Olympijský vítěz = úspěšný profesionální boxer? Tato rovnice sice celkem sedí, ale jak zjistíme v naší nové pravidelné letní rubrice, není tomu tak úplně vždy.

V průběhu následujících deseti týdnů vás seznámíme s olympijskými vítězi od olympijských her v Atlantě 1996 a ukážeme vám, jak se (ne)prosadili v profesionálním boxu. Startujeme nejtěžší váhovou divizí.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY:

Po supertěžké váze je nyní čas na té těžké...

ATLANTA 1996 a SYDNEY 2000 – FÉLIX SAVÓN (Kuba, nikdy do profesionálního ringu nezamířil)

Jedno z největších jmen amatérského boxu historie. Kromě triumfů v Atlantě a Sydney, vyhrál také v Barceloně 1992, u protinožců na konci minulého tisíciletí tak legendární Kubánec završil zlatý hattrick, což se před ním povedlo jen dvěma mužům – Maďarovi Lászlu Pappovi a dalšímu Kubánci Teofilu Stevensonovi.

S ním jej pojí ještě jedna zajímavosti – zatímco Stevenson odmítl nabídku na souboj s hvězdným Muhammadem Alim, Savóna lákal stejný promotér – Don King – na duel s Mikem Tysonem. Také on vábení obrovské dolarové výplaty odolal.

Pro mnohé škoda, v amatérském ringu totiž dokázal porazit mimo jiné také šestinásobný mistr světa budoucí světové šampiony Michaela Bentta, Raye Mercera, Shannona Briggse, Lamona Brewstera, Ruslana Čagajeva (ten jej dokázal ale také porazit) a Sultana Ibragimova.

Svoji pouť zakončil ve chvíli, kdy našel nástupce i přemožitele ve své vlasti...

ATÉNY 2004 – ODLANIER SOLIS (Kuba, 22-3, neúspěšný vyzývatel o titul mistra světa WBC v těžké váze)

...Tím přemožitelem a nástupcem byl jistý Odlanier Solis, další to talent od Pánaboha. Solis dokázal v amatérském ringu vedle Savóna zdolat taktéž Ibragimova, Davida Hayeho, Kubrata Puleva či Vjačeslava Glazkova. Ve 359 duelech našel přemožitele jen dvanáctkrát.

Mistr světa 2001 a 2003 v těžké váze pak suverénně dokráčel také k olympijskému zlatu v Aténách, kde nedal šanci ani jednomu ze svých protivníků. Poté ještě v roce 2005 ovládl světový šampionát v supertíze a zamířil do profesionálního ringu. Jak se později ukázalo, nebyla to jediná slabost (peníze) Solise oproti Savónovi.

Rodák z Havany si zamiloval na Floridě i fastfoody, což se projevilo na jeho fyzičce a postavě. Přesto se dokázal expresně probít k souboji o titul mistra světa, v březnu 2011 dostal šanci vyzvat Ukrajince Vitalije Klička. Životní formu ale Solís zúročit nedokázal mimo jiné i kvůli poraněnému kolenu z přípravy, po 180 sekundách byl konec.

Solisovu kariéru definitivně zlomily porážky s americkým veteránem Tonym Thompsonem v letech 2014 a 2015. Bijec přezdívaný „La Sombra“ následně extrémně zhubl (o více jak 15 kilogramů), pokusil se o restart, od září 2016 a dvou výhrách proti podprůměrným protivníkům ale na další šanci čeká.

PEKING 2008 – RACHIM ČACHKIJEV (Rusko, 26-3, mistr Evropy v křížové váze)

V amatérském ringu platil za nezkrotnou mašinu (ostatně to je také jeho přezdívka), mnozí v něm viděli „Ruského Tysona“, který dokázal rozbít v mezistátním duelu mimo jiné i současného šampiona těžké váhy WBC Deontaye Wildera. Pro olympijské zlato si došel mimo jiné i přes italskou legendu Clementa Russa, se kterým prohrál o rok dříve finále mistrovství světa.

Přesun mezi profesionály byl pochopitelný. Jenže Čachkijevovi jako kdyby zapomněli říct, že profesionální duely mohou trvat déle než tři, potažmo pět kol, a že je třeba pracovat občas i trochu takticky a hlavně mít nějakou tu obranu.

Dokud narážel na ty, kteří se levorukého tvrďáka báli, tak vítězil. Ve chvíli, kdy Polák Krzysztof Wlodarczyk obnažil v roce 2013 jeho slabiny, prohrál Čachkijev ještě dvakrát – pokaždé před limitem. Je otázka, zda má ve čtyřiatřiceti letech ještě dostatek morálních vlastností a taktické vyzrálosti zamířit mezi špičku této divize, na kterou svým uměním rozhodně má.

LONDÝN 2012 – ALEXANDER USYK (Ukrajina, 12-0, 10 KO, mistr světa WBO v křížové váze)

Na olympijských hrách v Pekingu tenhle ukrajinský talent ještě dokázal ve čtvrtfinále zastavit Ital Clemente Russo. O čtyři roky později ale už nikoliv, byť se o to opět pokoušel. Tentokrát ve finále, ve kterém ale znovu po čtyřech letech s tehdy úřadujícím mistrem světa prohrál.

Usyk, který si v amatérském ringu připsal skalpy mimo jiné Artura Beterbijeva, Magomedrasula Madžidova či Mihaie Nistora zamířil v roce 2013 mezi profesionály a zatím si počíná suverénně. Už v desátém duelu kariéry vybojoval titul mistra světa, který stihl zatím dvakrát obhájit. Muž, který vyrostl po boku kamaráda Vasila Lomačenka, je ve stáji K2 Promotions připravován na pozici nástupce bratří Kličků nejen na mediálním poli, ale také v supertíze, kam by měl brzo zamířit.

RIO 2016 – JEVGENIJ TIŠČENKO (Rusko, zatím v profesionálním ringu neboxoval)

Nejen supertíha, ale i těžká váha zažila loni v Riu několik kontroverzí. Dvě z nich měl na svém kontě právě Tiščenko. 196 centimetrů vysoký Rus rozhodně boxovat umí, těžko by jinak byl již dvojnásobným mistrem Evropy, mistrem světa (2015) a vicemistrem světa (2013). Jenže v Brazílii budily jeho výkony rozpaky.

Už ve čtvrtfinále – s kým jiným než Russoem – měl dle mnohých prohrát. Italská legenda opět pod pěti kruhy prohrála s mužem, kterého v předchozí kariéře na světové scéně dokázala zdolat. Ve finále s Kazachem Vasilijem Levitem byl Tiščenko jednoznačně tím slabším boxerem v ringu, s vypětím všech sil doboxoval souboj až dokonce, aby nakonec rozhodčí zvedli ruku právě jemu.

Velký zájem o Tiščenka – zasloužilého mistra sportu a policistu z Petrohradu – měl na přelomu letošního roku ruský boháč Andrej Rjabinskij ze stáje „Svět boxu“, zatím ale čahouna z Kanevskaji mezi profíky přetáhnout nedokázal. S ohledem na fakt, že Tiščenko ovládl letošní mistrovství Evropy, které je zároveň kvalifikací pro srpnové mistrovství světa, tak se dá očekávat, že ještě do konce této mise v amatérském ringu pětadvacetiletý bijec zůstane.

Copyright © 2010-2022 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze