VIDEO Cesta olympijských vítězů profi ringem. Jak si vedly hvězdné supertíhy?

Napsal Vojtěch Šmahel

Anthony Joshua / zdroj foto: internetPRAHA - Olympijský vítěz = úspěšný profesionální boxer? Tato rovnice sice celkem sedí, ale jak zjistíme v naší nové pravidelné letní rubrice, není tomu tak úplně vždy.

V průběhu následujících deseti týdnů vás seznámíme s olympijskými vítězi od olympijských her v Atlantě 1996 a ukážeme vám, jak se (ne)prosadili v profesionálním boxu. Startujeme nejtěžší váhovou divizí.

DALŠÍ NOVINKY Z RINGU:

ATLANTA 1996 – VLADIMIR KLIČKO (Ukrajina, 64-5, 53 KO, dvojnásobný mistr světa)

V našich luzích a hájích nejznámější boxer současnosti se v profi-boxu velmi dobře prosadil a jedná se bezesporu o nejlepší těžkou váhu posledního desetiletí. Jeho doba každopádně ale již pomalu končí, což potvrzují jeho dvě poslední porážky s britskými rivaly Tysonem Furym a Anthonym Joshuou. I přesto se však výkonnostně drží v už relativně vysokému věku (41 let) stále na absolutní špičce.

SYDNEY 2000 – AUDLEY HARRISON (V. Británie, 31-7, 23 KO, mistr Evropy)

Harrison získal nálepku nejhorší olympijský vítěz v historii profesionální boxu. O tom, zda-li oprávněně se dá spekulovat. Britský čahoun ovládl hry v Sydney, kde se představil například i pozdější šampion WBC Samuel Peter s Nigérie.

Na rozdíl od něj si ale počínal u protinožců naprosto suverénně, zdolal mimo jiné také kata Kličků – Rusa Alexeje Lezina. A stejně si počínal také také v úvodu své profesionální kariéry. Jenže od roku 2005 se jeho výsledkový progres zasekl, tři své největší duely – s Davidem Hayem, Davidem Pricem a Deontayem Wilderem – navíc hodně ostudně prohrál.

ATÉNY 2004 – ALEXANDER POVĚTKIN (Rusko, 31-1, 23 KO, mistr světa)

Dnes již sedmatřicetiletý rodák z Kursku je amatérskou legendou. Po olympiádě v Aténách vstupoval také s velkými očekáváními do světa profesionálního boxu. Svůj potenciál ale nikdy naplno nerozvinul.

Ano, stal se regulérním šampionem WBA, všeobecně se ale od něj čekalo daleko více. S ohledem na jeho dopingový škraloup je jeho kariéra ve hvězdách, byť se o tomto víkendu vrací soubojem s ukrajinským tvrďákem Andrejem Ruděnkem.

PEKING 2008 – ROBERTO CAMMARELLE (Itálie, nikdy mezi profíky nestartoval)

Italský elegán je prototyp „kubánského boxera minulého století“. Zatímco ale na tomto ostrově drželi nejen boxery zkrátka a přestup do profesionálního ringu jim zakazovali, Cammarelle po něm podobně jako jeho kamarád a krajan Clemente Russo nikdy vlastně ani netoužil.

Na olympiádě v Pekingu dokázal cestou k vytouženému zlatu zdolat Marka Tomasoviče a trojici dnes velmi známých profesionálních boxerů Oscara Rivase, Davida Price a ve finále domácí naděli Čanga Č'-leje. O čtyři roky později měl na dosah obhajobu, když ve finále velmi sporně nestačil na ...

LONDÝNA 2012 – ANTHONY JOSHUA (V. Británie, 19-0, 19 KO – mistr světa)

...domácí talent, kterému rozhodčí jeho triumf doslova darovali. A nebylo to poprvé během olympijského turnaje v městě, kde Joshua vyrůstal. Tehdy dvaadvacetiletý Brit se trápil už v prvním kole s Kubáncem Erislandym Savonem, Č'-leje porazil ve čtvrtfinále 15-11 a Kazacha Ivana Dyčka v semifinále ještě těsněji 13-11.

Mezi profíky však zatím žádnou bodovou protekci rozhodčích tenhle syn jamajských rodičů nepotřeboval. Všech svých devatenáct soupeřů zničil před limitem, naposledy pak v parádním duelu před 90 tisíci diváku ve Wembley Ukrajince Vladimira Klička.

RIO DE JANEIRO 2016 – TONY YOKA (Francie, 1-0, 1 KO)

Také triumf Tonyho Yoku pod pěti olympijskými kruhy vzbudil velkou vlnu nevole, když dvoumetrový Francouz „přeboxoval“ 2-1 na body Brita Joa Joyceho. Zda si také on napraví reputaci mezi profesionály, si budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat. Debut mu ale vyšel náramně, Američana Travise Clarka (12-1, 8 KO) knockoutoval ve druhém kole. Další duel má aktuálně naplánovaný na 6. října.