Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

Eschner: Jdu si pro třešničku na dortu. Andrýsek: Jsem zpět. Jako železná čelist!

Eschner vs. Andrýsek / autor: Jiří PrůšaEschner vs. Andrýsek / autor: Jiří PrůšaPRAHA/KLADNO – Dva a půl roku nemohl boxovat kvůli zranění. Nyní je bývalý skvělý český amatér Marek Andrýsek (3-0, 3 KO) zpět a s novou přezdívkou „Iron Jaw“ se postaví v sobotu večer v kladenské Sportovní hale zkušeného českému profesionálovi Stanislavu Eschnerovi (12-13-1, 6 KO). Ve hře bude domácí mistrovský titul v super střední váze.

Na jedné straně třicetiletý „Bejk“, na straně druhé o šest let mladší „Železná čelist“. Kdo bude slavit? To zjistíme zítra v podvečer na Kladně – vstupenky stále k zakoupení ZDE –, o své pocity se s námi ale oba ochotně podělili ještě před dnešním vážení v OC Oáza Kladno.

DALŠÍ NOVINKY K BOXING LIVE NA KLADNĚ:

Jak jsi připraven na duel o domácí titul?

Troufnu si říct, že jsem připravený, jako nikdy předtím. Boxovat o titul byl vždy můj sen. Když opravdu něco chceš a miluješ, tak není co řešit a tuhle přípravu jsem nepodcenil v ničem.

Půjde o tvůj dosud životní duel?

ANO, dalo by se to tak říct, že je to můj životní duel. I když asi ne výkonnostně, co se týče soupeře, ale tím, že je to můj největší sportovní úspěch pro sebe samotného, zaboxovat si před domácím publikem o domácí titul. Ať zápas dopadne jakkoliv, svůj sen u sebe v hlavě můžu odškrtnout za splněný a nastavit si další a vyšší cíle. Vyšší, pokud zápas dopadne dobře pro mě, samozřejmě. (smích) Když nedopadne, tak naberu další zkušenosti, které je důležité si zapamatovat a poučit se z nich. I když jde o největší den mého života, tak je důležitý si věřit, a hlavně se z toho neposrat.

Napadlo by tě před lety po tom všem, co sis prožil, že si jednou zaboxuješ o domácí profesionální titul?

(Úsměv) Popravdě, jsem veliký snílek, a jak jsem říkal, možná tak ve snu. Od té doby, co boxuju a trénuju u Lukáše (Konečného), tak si v tom, co dělám, víc věřím a vím, že na to mám! Před pár lety bych do toho zápasu klidně taky šel, ale hlava by mi nedovolila tolik, co mi dovolí dnes, a věřím, že to zvládnu. Postupem času, co jsem se přestěhoval do Ústí a začal trénovat u Lukyho, tak si ve spoustě věcí víc věřím a celkově se vyvíjím tím správným směrem. Ve sportovním i osobním životě.

MAREK ANDRÝSEK
Jak dlouho se chystáš na zápas? Jak dlouho o něm víš?

Připravuji se již delší dobu, ale intenzivněji od doby, co jsem se o tomto zápasu dozvěděl. To znamená ve dvou až třífázovém tréninku jsem asi cca měsíc a půl.

Lukáš říkal, že jsi o něj hodně stál. Je to pravda? A chtěls právě Stanley?

Já jsem velmi stál o pás mistra České republiky. A jen jsem čekal, koho mi vybere Lukáš Konečný. Jestli Stanleyho, nebo Matúše Babiaka. Oba soupeři byli pro mne velká výzva a už při prvních debatách jsem se na zápas těšil víc a víc.

Ty jsi byl hodně úspěšný a šikovný amatér, ale před přechodem k profi ses trochu vytratil. Proč? Zranění, nebo jiné zájmy jako třeba politika?

Ano, celkem dost se po mě slehla zem, a to proto, že den před extraligovým zápasem se mi stalo zranění, a to dvakrát zlomená čelist, jelikož jsem při pořadatelské činnosti na tuningové akci v Milovicích dostal železným boxerem zezadu na bradu. Takže to byla taková nucená dvou a půl letá přestávka. A to vysvětluje mou přezdívku „IRON JAW“ (Železná čelist), kterou mi vymyslel sám doktor, který mě operoval. Mám čelist spojenou velkým šroubem a dvěma železnými destičkami.

Je něco, v čem tě politika změnila, pomohla? A pohybuješ se v ní stále?

Říkal jsem to i se školou a budu to říkat i s politikou. Buď člověk dělá dobře jednu věc, nebo dělá dvě věci průměrně, a proto jsem musel svou politickou angažovanost pozastavit. Dal jsem přednost škole a potom samozřejmě boxerské přípravě.

Pokud byste se Stanleym potkali před lety (kdyby to bylo kvůli váze možné), nikdo by o tvé výhře nepochyboval. Stanley ale v profi hodně vyrostl, zlepšil. Vnímáš to stejně?

Beru to jako každý jiný zápas. Jediný rozdíl je, že budu boxovat ne na tři kola, ale na kol deset. Je to jiný způsob boxu. Už to není sprint, ale maraton pro rozložení sil do 10 kol.

Bereš ho za kvalitního soupeře hodného titulové bitvy?

Každého soupeře beru vždy jako kvalitního protivníka nebo extra blázna, že dokáže jít se mnou do ringu. (smích) Stanleyho beru jako velmi zkušenějšího soupeře, jelikož má větší zkušenosti v profi boxu, a to se zápasy na více kol. Ale nemyslím si, že by mě to mělo nějak zaskočit nebo oslabit.

Co dle tebe na něj bude platit?

Ani kouzelník neprozrazuje své kouzla. (úsměv)

Pokud zvítězíš, jaké jsou tvé další boxerské plány? Stále ti je teprve 24 let...

To v této situaci nechci předbíhat, ale rozhodně se chci ve své kariéře profesionálního boxera dostat co nejdále a nejvýš.

Dá se tedy říct, že jsi pod Lukášem dozrál? Lidsky, sportovně? Protože já si pamatuji Stanleyho jako trochu neřízenou střelu ještě z amatérských časů...

Jooo, ty časy si taky dobře pamatuji. (smích) Nelituji ničeho, co jsem kdy udělal a zažil. Byl jsem trochu živější, to je pravda, ale co se dá čekat od Pražáka, který strávil pubertu a vyrůstal v Anglii, kde jsem byl šet let. Tam mě život naučil hodně, a kdybych tady měl vyprávět, co všechno jsem tam zažil, tak mi neuvěříte. K Lukášovi chovám určitý druh respektu, který nemám snad k nikomu jinému, než ke svému otci a určitě mě Luky drží zkrátka. (úsměv)

Mimochodem, co vás dva spojilo? Jak ses vlastně stal profíkem a svěřencem Lukáše Konečného?

Tuhle otázku začnu tím, že si člověk musí uvědomit, co doopravdy chce a čím chce být. Rodiče mě do sportu hnali už od mala a boxovat jsem začal už v šesti letech u Rosti Osičky. Taky jsem nějakou dobu zkoušel karate a později i hokej, u kterého jsem zůstal celých 13 let. V hokeji je to trochu složitější se prosadit jako jednotlivec, protože je to kolektivní sport. I když jsem u něj zůstal takovou dobu, tak jsem skoro polovinu hokejové kariery strávil na trestné lavici a prostě jsem do všeho šel po hlavě jako bejk. Ničeho se jen tak nezaleknul a takový jsem dodnes. Ve 21 letech jsem ze dne na den skončil s hokejem a druhý den už jsem boxoval v tělocvičně do pytle. Cca dalších pět let jsem boxoval u Rosti a po pár letech jsem vnitřně cítil, že to nebylo to, co jsem od toho očekával a zjistil jsem, že se nikam neposouvám a stojím na místě. Vůbec nic ve zlém proti Rostovi, ale potřeboval jsem víc pozornosti, větší kontrolu nad tím, co dělám a vedle sebe někoho, koho budu respektovat. To je u mě veliký problém, respektuji málokoho. Někdy se v životě stane, že člověk sám na sobě pozná, že potřebuje něco jiného, nějakou změnu, aby dosáhnul toho, čeho chce. U Lukáše vím, co chci a už nejsem takový ten hajzlík jako kdysi, když mi bylo v podstatě všechno jedno. Proto jsem se taky odstěhoval do Ústí a snažil se zapadnout. Časem jsem zapadl do super kolektivu, ale nějakou dobu to trvalo. Jsem za to vděčný, jak mě v Ústí přijali a už je to přes čtyři roky co tu bydlím a bude se sem stěhovat i moje nastávající. (úsměv)

Doma jsi ještě mezi profíky neprohrál. Jak je pro tebe důležité tento status obhájit i proti Markovi?

Je mi jedno, kdo se proti mně postaví do ringu. Já jsem připravený, a když to chce, ať si pro to jde, ale nebude to mít vůbec jednoduchý. Doma si samozřejmě chci udržet svoji neporazitelnost. A budu za ni bojovat jako bejk. Marka osobně neznám a nemám k němu proto co říct. Pro mě je další boxer, který mi stojí v cestě směrem vzhůru. Je to pro mě důležité a já udělám maximum možného pro úspěch.

A vnímáš ho na domácí scéně za zatím nejtěžšího soupeře? Protože je to velmi zkušený boxer, v amatérském ringu byl daleko úspěšnější než ty.

Jeho kvality budu vnímat dle výsledku zápasu. Moje amatérská kariéra se nedá brát jako kariéra. Předtím jsem nebyl žádný boxer, ale pouliční rváč, který se rád pere, a proto jsem taky v amatérech nic nedokázal. Nikdo mi neukázal a neřekl co box doopravdy je a co všechno obnáší.

Zásnuby, očekávání potomka, teď duel o český titul. Pokud zvítězíš, budeš s rokem 2019 spokojený? Budeš ho považovat třeba za jeden z nejlepších v životě?

(Úsměv) Jo, tenhle rok bylo celkem dost radostných příhod a vyhrát titul pro mě bude už jen ta třešnička na dortu, protože to, co mě čeká s mojí snoubenkou je snad to nejlepší, co vás v životě může potkat, a proto tady na tom světě jsme. Narodit se, zažít hezká léta mládí a dospívání a zplodit potomka, který po vás všechno zdědí a převezme. Prostě přirozený koloběh života. Vyhraju titul a ano, budu rok 2019 považovat za jeden z mých nejúspěšnějších a nezapomenutelných.

Co je k tomu třeba? Abys Marka porazil?

Nevím, co přesně je k tomu třeba, jak jsem psal, neznám ho, ale rozhodně to nebude žádný ořezávátko. Ale když mám Lukáše v rohu, tak slyším každou jeho radu a věřím mu. Takže doufám, že něco vymyslí a dohromady s ním to zvládnu.

Nemáte povoleno vkládat komentáře.

Copyright © 2010-2019 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze