Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

'Vražedný Hank' Henry Armstrong: boxerské Perpetuum mobile

Henry Armstrong s Fritziem ZivicemPRAHA – Minulý týden v úterý uplynulo přesně 25 let od smrti jednoho z nejlepších boxerů historie Henryho Armstronga (150-10-21). Pro obnovení rubriky „Legendy ringu", kterou vám nyní budeme zatím přinášet jednou měsíčně, jsme si jen stěží mohli vybrat lepší jméno...

„Vražedný Hank" či „Kladivo Hank". Tato bojová jména byla Henry Armstrongovi v předválečných médiích přidělována. Ve skutečnosti se však jmenoval spíše poeticky: Henry Melody Jackson Junior.

DALŠÍ NOVINKY Z RINGU:

Za svoji profesionální kariéru prohrál celkem 21 zápasů a deset zremizoval. To na první pohled nevypadá jako údaj hoden jedné z největších legend světového ringu. Jenže k těmto údajům chybí ještě jeden. Armstrong totiž odboxoval mezi profíky neskutečných 181 zápasů a zbylých 150 tak vyhrál. Jako jeden z mála boxerů historie se může pyšnit tím, že má na kontě 101 triumfů před limitem.

Henry ArmstrongArmstrong se narodil 12. 12. 1912 jako jedenácté z patnácti dětí na pochopitelně chudinském, černošském Jihu v Columbusu. Jeho otec měl propachtován kus zemědělské půdy, na které hospodařil a jeho matka byla Indiánka. Když mu byly čtyři roky, přestěhovala se rodina do St. Louis, kde jeho matka o dva roky později zemřela a o malého Henryho se spolu s dalšími dětmi starala babička.

Na škole patřil k těm menším a často šikanovaným žákům s dobrými známkami. Byl dokonce zvolen „prezidentem třídy" a vybrán za školního básníka. Za celý ročník četl rozlučkovou báseň při promoci. Při častých rvačkách ale v sobě objevil i další, méně poetický zájem – box. Pro ten měl skvělý atletický základ, když často běhával do školy, kterou měl od domova vzdálenou osm kilometrů. Ve volných chvílích si přivydělával jako „pinboy" (stavěč kuželek) při bowlingu a zde také získal své první zkušenosti s boxem. Vyhrál totiž boxerský turnaj mezi ostatními „pinboys".

V době, kdy Armstrong v sedmnácti letech absolvoval střední školu ochromila celou Ameriku Velká hospodářská krize. Jeho otec navíc v té době onemocněl a Henry se tak musel začít starat o celou rodinu. Zalhal o svém skutečném věku, když se vydával za jednadvacetiletého a díky tomu získal práci na železnici Missouri Pacifik. Byl si dobře vědom, že jeho příjem mu nikdy neumožní studovat plánovanou vysokou školu.

Vše se však změnilo v den, kdy si ve sportovní rubrice jedněch novin přečetl, že boxer s bojovým jménem „Kid Chocolate" obdržel 75 tisíc dolarů za jeden zápas. Armstrong dal rychlé sbohem železnici a začal se věnovat své boxerské kariéře. Potkal se se jmenovcem Harrym Armstrongem, bývalým boxerem, který se následně stal jeho rádcem, trenérem a velkým přítelem.

Henry Armstrong v akciJeště pod jménem Melody Jackson pak Henry vyhrál v roce 1929 svůj první amatérský boj, když v St. Louis Koloseu knockoutoval svého soupeře ve druhém kole. Po dalších amatérských zápasech se přestěhoval do Pittsburghu a začal tak naplno svoji výjimečnou profesionální kariéru.

Špatně připravený a podvyživený ale na 27. července 1931 debutoval prohrou, když podlehl Alu Lovinovi ve třetím kole KO. Už za čtyři dny ale vyhrává po šesti kolech svůj další zápas na body, i přesto se vrací znechucený zpět do St. Louis.

Ještě téhož roku ale společně s Harrym skočili do vlaku směr Los Angeles, aby se znovu vrátili mezi amatéry. Po setkání s manažerem Tomem Coxem v místní tělocvičně se Melody Jackson představil jako bratr Harryho Armstronga a „zadělal" si na své nové jméno Henry Armstrong.

S Coxem následně podepsal smlouvu a vybojoval téměř 100 amatérských zápasů. Více než polovinu z nich vyhrál před limitem. Když Cox prodal v roce 1932 (amatérský rekord získal během 12 měsíců!) jeho smlouvu Wirtu Rossovi za na tehdejší dobu skvělých 250 dolarů, vstoupil již coby Henry Armstrong podruhé do profesionálního boxu a již v něm zůstal.

Henry Armstrong s Fritziem ZivicemArmstrong opět naskočil do pérové divize a opět se mu na úvod příliš nedařilo, když v LA prohrál oba úvodní duely. Jenže i přesto se stával známým pro jschopnost kombinovat neustálý vířivý pohyb s knockoutovými údery. Vysloužil si tak řadu nových přezdívek: „Perpetuum mobile" či „Hurikán Henry". Vzhledem k tomu, že výdělky nebyly bůhvíjaké boxoval Armstrong i více jak jednou měsíčně.

I tak stihl ale také stihl osobní záležitosti a v roce 1934 se poprvé oženil, když si vzal Willu Mae Shonyovou, se kterou měli dceru Lanettu. Poté, co že manželství skončilo rozvodem, slyšel Armstrong svatební zvony ještě několikrát.

Největší vzestup profesionální kariéry pak zaznamenal v roce 1937. Hned na Nový rok poráží v Mexico City Rodolpha Casanovu ve třetím kole, čímž odstartuje sérii 46 výher v řadě, z toho 39 před limitem. V tomto období se například v březnu roku 1938 utkal s podprůměrným Eddiem Zivicem, který zakončil kariéru s bilancí 39-6-40.

Henry ArmstrongHenry ArmstrongNa tom by nebylo nic tak zajímavého, pokud by se Armstrong o dva roky později neutkal dvakrát s jeho bratrem Fritziem, se kterým oba duely prohrál. Třetí duel v roce 1942 ale „Vražedný Hank" jasně opanoval na body. Jeho vítěznou sérii ale ještě před Zivicem ukončil 22. srpna Lou Ambers, který Armstronga porazil v boji o titul mistra světa v lehké váze na starém Yankee Stadium v New Yorku 3:0 na body (7-8, 3-11, 7-8).

Tehdejší New York Times k zápasu uvedl: „Byl to boj plný vzrušení od prvního zaznění gongu až po to poslední. Pravidla byla tentokrát prosazována přísněji než v jakémkoliv jiném boji o mistrovský titul. Rozhodčí Donovan potrestal Armstronga v pěti kolech za údery pod pás. Čtyři z těchto kol přitom Armstrong bez pochyby vyhrál a stal se tak obětí nespravedlnosti."

Dodávat, že Ambers byl běloch, je asi zbytečné. Pro Armstronga mohlo být alespoň částečnou satisfakcí, že z celkového zápasového přijmu 138 tisíc dolarů vyinkasoval 41 tisíc, zatímco jeho přemožitel „jen" 23 tisíc. Poté se Armstrong opět vrátil zpět do velterové divize, kde ještě několikrát vybojoval pás světového šampiona, druhý duel s výše zmíněným Zivicem ale byl jeho posledním mistrovským.

Henry Armstrong s rodinouDerniéru v ringu si pak odbyl o další čtyři roky později, když se v desetikolovém souboji utkal 14. února 1945 s Chesterem Sliderem a v odvetě za nerozhodný výsledek z ledna téhož roku tentokrát prohrál.

Pro zajímavost si vezměme na pomoc dobový tisk, tentokrát Oakland Tribune: „Slider byl sražen na zem ve 3. kole. Když byl na konci zápasu dotázán rozhodčí Billy Burke na výsledek tak prohlásil, že ztratil svoji původní bodovací kartu a vymyslel si tak přidělení bodů z paměti. Dav jej vypískal za jeho rozhodnutí a Armstrongův manažer byl velmi rozrušený."

Ani tyto křivdy v jeho kariéře ale nic nemění na tom, že Armstrong se stal jak dle odborníků, tak i fanoušků jedním z největších bojovníků tohoto sportu historie. Magazín The Ring jej například v roce 2007 zařadil na druhé místo v seznamu nejlepších boxerů od roku 1927.

Armstrong je například doposud jediným boxerem, který držel současně tři mistrovské pásy v různých váhových kategoriích najednou. V roce 1937 získal titul v pérové váze, když porazil KO Peteje Sarrona v 6. kole. Druhý pás – tentokrát ve velterové divizi – si přehodil přes ramena 31. května 1938 po vítězství nad Barneym Rossem. Svůj husarský kousek završil 17. srpna téhož roku, kdy porazil v prvním vzájemném měření sil Loue Amberse v boji o mistorvský pás v lehké váze.

Henry Armstrong v akciPo konci čtrnáctileté kariéry začal Armstrong hodně cestovat, když navštívil Čínu, Barmu a Indii. Stal se součástí skupiny George Rafta a navštívil s ní řadu posádek, kde vystupoval pro pobavení vojáků. Na čas se stal i boxerským manažerem. Kvůli své rostoucí lásce k alkoholu se ale ocitl také za mřížemi. V roce 1949 se tak Armstrong obrátil na Baptistickou víru a byl dokonce vysvěcen na kněze. Jeho kázání dokázalo přitáhnout do kostela značné množství věřících.

Pomáhal i ohrožené mládeži. V Los Angeles založil Henry Armstrong Youth Foundation a financoval ji ze zisku dvou knih, které napsal. Ta z roku 1956 se jmenovala příznačně: „Rukavice, Sláva a Bůh". V důchodovém věku se vrátil v roce 1972 zpět do St. Louis, kde se v roce 1972 stal ředitelem „Herbert Hoover Boys Club" a i nadále pokračoval ve své službě Bohu v roli asistenta pastora Baptistické církve.

V roce 1978 se vrátil zpět na Západní pobřeží do Los Angeles, kde o deset let později 22. října zemřel ve věku nedožitých 76 let stářím – na selhání srdce. Zde je také na hřbitově Rosedale pochován.

Copyright © 2010-2022 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze