Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

Bert Cooper: Poslední akční hrdina aneb Novinářova vzpomínka na legendu

  • Napsal Tris Dixon/Boxingscene.com

Bert CooperBert CooperNEW YORK – Jsou to dva týdny, co tento svět opustil Bert „Smokin“ Cooper (38-25, 31 KO), který v 53 letech podlehl rakovině slinivky břišní. Pojďme na rodák ze Sharon Hill zavzpomínat zásluhou pera Trise Dixona...

DALŠÍ NOVINKY Z RINGU:

Byl to kultovní hrdina, známý pro své fascinující a násilné bitvy s Evanderem Holyfieldem, Michaelem Moorerem a Rayem Mercerem. Jednou se mi chlubil, jak skvělou práci udělal s čelistí Raye Mercera. Když s ním skončil, účastník olympijských her z roku 1988 vypadal, že v puse drží grapefruit.

„Smokin“ Bert byl dobrý, ale zdaleka ne tak, jak mohl být. Není to jen další fráze typu „On mohl být dobrým bojovníkem“. Bert byl zatraceně dobrý bojovník. V mnoha případech to dokázal, když doopravdy chtěl, byl pravým válečníkem.

Jen byla tu jistá psychická křehkost.

V okamžiku, kdy potkal někoho skutečně tvrdého, nepokusil se projít skrz a zvítězit, ale raději odešel. Po tvrdých úderech na spodek skončil v souboji s Georgem Foremanem. Stejné rozhodnutí učinil i v duelech s Carlem Williamsem, Natem Millerem či Darrollem Wilsonem.

Možná to je pro všechny jeho fanoušky těžké číst podobné řádky, zejména když si připomeneme všechny jeho velké bitvy, ale nemůžete popřít něčí minulost, musíte vzít v potaz to dobré i to špatné. Když vzpomeneme jméno Bert Cooper, bohužel více mluvíme o tom, co neudělal, a mohl než o opaku.

A samozřejmě, Bert měl své důvody.

Byly tu chvíle, kdy nechtěl jít do práce, protože byl až příliš rozptýlený. Cooper žil spoustu příběhů, které by mohly být vyprávěny hodiny. Byly plné žen, pasáků, kokainu a drogových večírků, které probíhaly během tréninkových kempů a které musely být kvůli tomu zkráceny. Někdy se vrátil a někdy ne. Někdy zmizel do svého panského sídla, starého ghetta anebo kamkoliv, kde se mu líbilo.

Příběh Berta Coopera také jednou zahrnoval bohatství – ale jen na chvilku. Řekl mi o svém starém sídle ve Westchesteru, s tenisovým kurtem, bazénem, Porsche 944 turbo na příjezdové cestě a BMW, které koupil pro nějakou dívku.

„Rozdával jsem po ulici stodolarové bankovky,“ řekl mi jednou. „Bylo mi líto lidí a nikdy sem je neodmítl. Na tady máš, vezmi si ji a jdi. Woow děkuju,“ a odešli.

Bohužel, když Bert už nemohl dál, nebyl tu nikdo, kdo by podobně pomohl jemu. Je to velmi starý a známý příběh, jak se sport obrací zády k těm, kteří potřebují jeho pomoc nejvíce. Přestože nebyla žádná organizace, která by se starala o vysloužilé bojovníky, byla tu jedna osoba, která měla povinnost Berta udržet na vodou. Byl to on sám.

A snažil se.

Trvalo to strašně dlouho, než si uvědomil, že na to už nemá a bude muset začít nový život – daleko od ringu.

Když jsme se poprvé potkali, když měl Bert 46 let, pracoval příležitostně jako malíř a dekorátor. „Jsi v tom dobrý?” zeptal jsem se a čekal typickou odpověď boxera.

Naklonil se ke mně blíž, aby jej nemohl slyšel jeho nadřízený. „Neřekl bych dobrý,” zazubil se.

Jedl na snídani ovesné vločky, bral vitamíny a běhal každý den ráno. Trénoval také amatéry a byl členem křesťanské skupiny.

I přesto, že se to na první pohled nezdálo, zdravotně nebyl v pořádku.

„Mám předčasnou demenci. Byl jsem diagnostikován neurology ve Vegas. Symptomy jsou dobré, ale občas zapomínám, co jsem řekl, nemůžu moc přemýšlet a mám problémy s rovnováhou.”

„Jestli mám kvůli svému zdravý strach? Ne. Moje babička žila do sta let, můj otec se dožil 86 let, než jej před pár lety skolila rakovina, nepiju, nekouřím.”

„Demence vám pomalu ubírá mysl a řeč. Moje řeč je zatím dobrá, není to tak špatné. Jím dobře, jím zdravě, jím ořechy a mandle, ovesné vločky s medem nebo borůvkami, a jahodami. Víte, jak to myslím, jím teď zdravě, mám hodně vitamínů.”

Bertův život nebyl o tom, kým byl, ale kam až mohl dojít.

„Mé závislosti, za vše můžou ony,“ řekl jednou.

Zeptal jsem se, které má na mysli, ženy, alkohol nebo drogy?

„Všechny tři,“ řekl Bert před tím, než začal vyprávět další příběh o svých neřestech. Stálo ho to až příliš.

„Stovky tisíc, řekl bych až miliony.“

Představte si, jak by vypadal souboj s Holyfieldem, kdyby byl Bert čistý, plný sil. Až do konce své kariéry toužil i po dvaceti letech po odvetě.

„Doslova bych prošel skrz něj,“ usmíval se.

Všechno ale padlo v jeho závislostech.

Cooper se v roce 2007 uklidnil, naprosto otočil svůj život. Nudili ho nekonečné párty a vše kolem. O tři roky později se k boxu a začal vítězit. Pak potkal Luise Ortize, který jej doslova přejel.

V roce 2012 věděl, že už nechce boxovat. „Je konec, můj čas nastal.“

Ve stejném roce mi dlouze vyprávěl o svém zdravém stylu života. Těšil se na to, že bude stárnout jako půvabný zasloužilý bojovník. Se svými starými příbuznými se těšil na dlouhou trať, kterou měl před sebou.

Byl to hrozný šok, když jsem se dozvěděl o jeho smrti.

Loni jsem s ním měl telefonický rozhovor a pozval jej do mého podcastu Boxing Life Stories. Souhlasil, ale asi po deseti minutách si to rozmyslel. „Počkej, chci napsat knihu nebo natočit film, nemůžu ti říct všechno.“

Cooper pak hovořil o tom, jak vydělá díky svému příběhu velké bohatství, které mu vydrží, až do konce života. Slýchám to samé stále a stále dokola. Každý si myslí, že je další Jake Lamotta nebo “Hurikán” Carter, ale není to tak. Pravdou je, že spousta boxerů je hodna velkého filmu, ale jen z mála uděláte velký a lukrativní trhák.

„Nemůžu s tvými diváky sdílet veškeré podrobnosti, pak by mně nic nezbylo na později,“ řekl Bert a odmítl mou nabídku.

Rozuměl jsem mu, opravdu ano.

Před nedávnem jsem s ním mluvil. Bylo to v době, kdy strávil noc v nemocnici. Řekl, že je jen na prohlídce a že je v dobrém zdravotním stavu. Slíbil mi, že si brzy promluvíme, a tak jsem mu opět nabídl pozvánku do mého podcastu. S nadšením souhlasil.

To bylo naposled, co jsem mluvil se „Smokin“ Bertem Cooperem. Muž, jenž byl po celý život záhadou a zůstal jí až do své smrti. Byla to duše, která byla mučena drogami, boxem, alkoholem a samotnou myšlenkou, že je ztracena. Ale byla to dobrá duše, dobrý člověk.

„Je to tak, jak to je,“ ukončil náš rozhovor v roce 2012. „Naučil jsem se žít tvrdý život. Co stalo, stalo se. Nejde to vzít zpět. Musíš jít prostě dál.“

Byl to milý, upřímný člověk, který se dokázal postavit čelem svému životu a změnit jej. Typický Bert.

Bylo to však příliš málo a příliš pozdě. Jeden z posledních akčních hrdinů byl navždy pryč.

AUTOR: TRIS DIXON, BOXINGSCENE.COM

PŘEKLAD: MARTIN KOPUNEC

Copyright © 2010-2021 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze