Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

NÁZOR Podivné požadavky Crawforda. Ještě podivnější video a rozmach ženského boxu

Franco vs. MoloneyFranco vs. MoloneyPRAHA – Byl to našlapaný boxerský víkend, jen co je pravda. Pojďme si ho nyní lehce shrnout v našem pravidelném sloupku.

PŘÍPAD JMÉNEM TERENCE CRAWFORD

Ten chlap je skvělý boxer. O tom žádná. Já osobně ho sleduji od roku 2013, kdy si řekl, že zkusí štěstí v lehké váze, do které si de facto jen odskočil z lehkého velteru. Došel si pro pás mistra světa, když zničil na domácí britské půdě Rickyho Burnse. Pak ho dvakrát obhájil a šup, zpět do lehké velteru, který naprosto ovládl, aby si to namířil do velteru.

Jeho kvality podtrhuje fakt, že v titulových bojích má větší knockoutový percentil, než v řadových soubojích. Prostě, čím kvalitnější soupeř, tím lepší výkon od tohoto „Lovce“ z Omahy. Jenže...

Podívejme se na Crawforda očima pozorovatele sociálních sítí. Médií. Na Instagramu má kvalitních 620 tisíc sledujících, ale žádné speciální příběhy, něco navíc. Od chlapa s tituly ve třech vahách, který se pomalu blíží rekordu Floyda Mayweathera byste čekali více.

Problém lze možná hledat v jeho povaze. Tenhle bijec s pronikavým pohledem, který na jednu stranu působí vyděšeně, ale vy cítíte, že může kdykoliv explodovat, je jednoduše zvláštní. Mediální pozornost nevyhledává, pokud už dá rozhovor, vždy to je novinářům, kteří jsou mu nakloněni. Tento jeho podivný požadavek zveřejnili nedávno američtí novináři a o mnohém svědčí. Skoro, jako kdyby se Crawford nenarodil v Americe, ale Česku.

Šampion WBO je fenomenální boxer. Možná i jedinečný. Ovšem, aby se stal výjimečným, musí změnit ještě tuto část své osobnosti. Jinak jednou skončí kariéru a za pár let se na něj zapomene. Nebudou tu žádné mladé pušky, které by litovaly toho, že se s ním nikdy neutkaly, žádní novináři, kteří na něj budou se slzou v oku vzpomínat...

VIDEO V BOXU JE POMOCÍ, NEBO NA ŠKODU?

Ten zápas byl vše, jen ne obyčejný. Po druhém kole zkontroloval ringové lékař oko Joshuy Franka a jelikož ten nebyl schopen správné reagovat na podněty, zápas doporučil ukončit. Andrew Moloney se chvíli radoval, než mu radost zhatil ringový Russell Mora verdiktem, že ke zranění došlo po srážce hlavami.

Frustraci následně prohloubilo téměř 30minutové (!) zkoumání opakovaných záběrů, kde se ona srážka hlavami hledala. Našla. I když každý normální člověk u televize i v MGM Grand Bubble viděl, že nešlo o srážku hlavami, která oko Franka poranila. A že se tak stalo až po následném úderu (spíše škrtnutí, které je často nepříjemnější než čistý úder).

Zatímco „celé ty internety“ hledaly svoji pravdu, na které už stejně nezáleží, řešily, že vlastně výsledek „No Contest“ je spravedlivý (souhlasím), já si vzpomněl na to, jak to vypadalo s fotbalem, kdy se do něj zavedl VAR (videorozhodčí). Že jsem byl jeho zastáncem. A že jím jsem stále, ale je třeba najít tu správnou rovnováhu.

V první řadě je třeba si uvědomit, že ani videorozhodčí není všemohoucí. Že vše nespasí. Že ne každá situace se stihne na kamery zachytit, lze jimi rozklíčovat. Pro box to platí dvojnásob. A hlavně, že jak řekl poněkud expresivněji i promotér Bob Arum: video může mnohé ukázat, rozhodnutí od něj je ale pořád na lidech. Nikoliv na strojích. Nikoliv na počítačích. A lidská mysl i oko jsou faktory chybující. Ať už z jakýkoliv důvodů.

Absolutní pravda prostě a jednoduše neexistuje, pořád půjde v podobných případech jako u souboje Franco – Moloney o subjektivní pohled lidského faktoru. Buďto se s tím smíříme, nebo máme problém.

K oné rovnováze by dle mého rozhodně pro příště přispěla větší průhlednost řešení: aby rozhodčí a supervizor neodháněli kameramany, kteří jim koukali pod ruce. I rozhodčí ve fotbale a hokeji ukazují světu záběry a momenty, které zkoumají. V boxu by to mělo být stejné. A proboha – zkuste to příště rychleji. Doteď třeba nikdo nevysvětlil, proč se vše zkoumalo 26 minut a proč supervizor – Bob Bennett – místo zkoumání televizi před sebou furt někam telefonoval a na něco se vyptával...

ROZMACH ŽENSKÉHO BOXU

Tři ženské zápasy na závěr galavečera ve Wembley? Kdo by to byl před pár lety řekl, že? Pořád si myslím, že špičkový duel těžké, nebo střední váhy nabídne divákům akčnější podívanou, na druhou stranu – elitní světové boxerky začínají prokazovat své dovednosti.

Ženský box se začíná pročišťovat. V tom ohledu, že dlouhé roky v něm byly ženy a dámy, které za sebou neměly de facto žádnou amatérskou kariéru, boxovaly třeba jednou za půl roku a dle toho kvalita těchto duelů vypadala. Především od Her v Riu do profesionálního ringu vtrhly holky s kvalitním amatérským základem a hned je to jiná podívaná. Pokud tedy někdy nenarazí na ony starší veteránky a samouky...

Ale podobné duely prostě jsou třeba. Stejně tak ale je třeba, aby podobný příliv kvalitních či dokonce špičkových amatérech neustával (zde budiž důkaz o tom, že profi a amatérský box se navzájem prostě a jednoduše potřebují, že jde o spojité nádoby).

Aby nakonec nebyl ženský box o pěti, šesti holkách v různých vahách. Aby bylo kam sahat, aby se mohly tvořit nové a nové příběhy. Žen, které se věnují boxu a bojovým sportům obecně nikdy nebude tolik jako mužů (za mě je to dobře, byť mám rád ženský box, pořád si myslím, že jsou pro ně jiné činnosti než ty, kde se snaží ze sebe vymlátit duši a ničit si fasády), proto je třeba k nim dle toho přistupovat.

Dá se říct, že je to v mnoha ohledech daleko náročnější manažerská a promotérská práce než u chlapů. Když to přeženu, manažera/promotéra chlapů může dělat kdejaký blbec, občas stačí jen trochu štěstí. U žen je to o poctivé práci, autopilot by byl cestou do pekel. Zatím tato práce pány Eddieho Hearna či Boba Arumu (Dmitrije Salitu) baví. Uvidíme, jak dlouho. A hlavně, jestli se k nim přidají další, takový Golden Boy Boxing či Premier Boxing Champions zatím hodně zaostávají...

Nemáte povoleno vkládat komentáře.

Copyright © 2010-2020 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze