Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

NÁZOR Opravdu je kouzlo bojových sportů v brutálních bitkách a la Zhang-Jedrzejczyk?

  • Napsal Antonín Vavrda

Weili vs. Joana / zdroj foto: MMAjunkieWeili vs. Joana / zdroj foto: MMAjunkiePRAHA – Celý svět se v posledních hodinách klaní dvojici Wej-Li Čang a Joanna Jedrzejczyková. A také tak trochu – především mezi fanoušky – haní následný střet mezi Israelem Adesanyou a Joelem Romerem. Zaslouženě?

Když podobné zápasy vidím a poté sleduji hodnocení nejen široké veřejnosti, ale i bojovníků, tak si říkám: „Co vlastně společnost chce?“

DALŠÍ KOMENTÁŘE NA NAŠEM WEBU:

Na jednu stranu často slýcháme slova o vymlácených mozcích, bláznech, hlupácích. A z druhé strany slova o tom, že takové bojové sporty nejsou, že to chceme změnit.

A pak všichni jako zběsilí aplaudují dvěma holkám, které po zápase vypadají jako po srážce s náklaďákem, nebo po hodně „náročné“ noční cestě z baru. Dvěma holkám, které sice ukázaly obrovské srdce válečnic, ale de facto to bylo z jejich strany střelecké cvičení bez obran.

O pár minut později vstoupili do klece Adesanya s Romerem a po třech minutách duelu se na ně začalo bučet a pískat. Proč? V očích mnohých z nich prostě a jednoduše necákala krev, protože se nemlátili hlava nehlava, ale rozehrály zápasnické šachy.

Kromě jiného jsem si vzpomněl na slova kamaráda, experta na MMA, stará dva týdny, kdy mi napsal během galavečera #WilderFury2, jak ty předzápasy byly nudné, jak je to celé roztahané, dlouhé a bla bla bla...

Stejně tak jsem si vzpomněl na slova obhájců MMA jako nejvšestrannějšího bojového sportu světa (prý), kdy lze využít mnoho zbraní jako soupeře zdolat. Proč ne? Ale obě zmíněné dámy žádné další zbraně nepředvedly, Polka neměla jediný pokus o takedown. A kopy? Ty vidíte i v kick-boxu či thajském boxu. Prostě, obhájci MMA mohou říkat, co chtějí, stejně i v kleci nejvíce baví tvrdá „ruční výměna názorů“ a pokud možno bez obran.

A stejně tak jsem si vzpomněl na slova legend v čele s Floydem Mayweatherem, Anatolijem Lomačenkem či svým trenérem, že základem boxu (a bojových sportů obecně) je obrana. Umění neinkasovat, reagovat na soupeře, přebírat. Mlátit do druhého (do pytle), to se naučí každý. Přidat něco navíc, to už je umění.

Že to na vás dříve nebo později zanechá následky, ukázal vlastně souběžný duel mezi Adamem Kownackim a Robertem Heleniem. Prvně jmenovaný Polák byl velkým favoritem, on sám už se viděl v duelu o mistra světa. Platil za boxera s tvrdou bradou, vždy jeho poslední zápas – s Chrisem Arreolou – se zapsal do historie jako ten, ve kterém padlo nejvíce úderů (přes 2000 dohromady) v těžké váze.

Mnozí tvrdili, že se kluci spíše fackovali, že to ani nemohli cítit. Jak moc to oba cítili, viděli všichni o víkendu, kdy Kownackiho bradu definitivně rozbil Helenius a slavil senzační vítězství. A nejsem jediný, kdo si myslí, že zrušení jeho kouzla přišlo už v duelu s Arreolou.

Troufám si říct, že něco podobného může čekat i čínskou šampionku UFC v slámové váze. A otázkou je, zda to opravdu chceme. Zda po tom opravdu toužíme? A zda je to správně.

Za sebe říkám, že mě více baví elegantnost a šikovnost v ringu i kleci. Kreativita. Dynamika. Navíc je rozdíl v tom, když bojujete takticky jako Adesanya s Romerem a kdy se držíte zpět protože se bojíte, jako předvedl Francis Ngannou proti Derricku Lewisovi po prohře se Stipem Miocicem...

Copyright © 2010-2021 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze