Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

KOMENTÁŘ Kurbanov vs. Horváth aneb Jak umí Češi až příliš snadno všechno vzdávat

  • Napsal Antonín Vavrda

Horváth vs. Kurbanov / zdroj foto: RCC BoxingHorváth vs. Kurbanov / zdroj foto: RCC BoxingPRAHA – V sobotu odpoledne se pokusil Štěpán Horváth (18-6, 8 KO) udělat rozhodující krok k tomu, aby si v roce 2018 zaboxoval o titul mistra světa v lehké střední váze. S Rusem Magomedem Kurbanovem (12-0, 9 KO) ale na jeho půdě v Čeljabinsku ale prohrál a šanci na životní zápas nejspíše ztratil. Skutečně ale odešel z tohoto souboje coby poražený?

VÍCE K ZÁPASU HORVÁTH VS. KURBANOV:

Být v české kotlině profesionálním bojovníkem není rozhodně nic snadného. Kromě překonávání sama sebe musí často překonávat také fakt, že jeho soupeři mají prostě a jednoduše lepší zázemí. A ještě častěji pak také českou malost, která se na tuto skutečnost mnohdy odkazuje ještě dříve, než je k tomu důvod.

Jen málo českých bojovníků se s těmito všemi nástrahami dokázalo popasovat. Namátkou mě napadají jména jako Ruda Kraj, Lukáš Konečný, Luboš Šuda, Ondra Hutník, Viktor Pešta, Jirka Procházka. Určitě jsem na některá jména zapomněl, za což se omlouvám, Karlose Vémolu pak nejmenuji úmyslně, ten cestu za svým snem nastartoval až v zahraničí.

V sobotu večer se o přiřazení k těmto jménům pokusil Štěpán Horváth. Jako jeden z mála s čistě českým zázemím, kterému mu vytvořila plzeňská formace Qwert Boxing. I díky tomu, že jsem byl informován o tom, kolik souboji v Rusku obětoval jak Horváth, tak jeho čeští promotéři, kteří se snažili využít svých zahraničních kontaktů, jsem věřil, že ruská mise není ta z těch nemožných a že Kurbanov nezačíná každé kolo už s náskokem 10-9.

Jistě, nebyli si rovni, ale jednoduše jsem si říkal, že jsou si rovnější než jiní čeští boxeři se svými zahraničními soupeři.

S tímto vědomím jsem také duel sledoval a komentoval. S tímto vědomím jsem s čistým srdcem věřil, že Horváth vyhraje, protože v zápase byl lepší. O to větší šok pro mě výsledek zápasu byl.

A ještě větším rozčarováním pro mě byly některé reakce lidí, kteří koukali na stejnou televizi, na totéž, co já.

„V Rusku se s takovým výkonem vyhrát nedalo. To je přece jasné,“ znělo odevšad.

Náhle jako kdyby byl každý expertem na ruské prostředí a fungování profesionálního boxu.

Budiž, ale mě pak napadají tyto otázky:

1. Udělal Kurbanov skutečně dost pro to, aby vyhrál tento zápas?
2. Není zvláštní, že jej domácí fanoušci vypískají, zatímco jeho rivala odmění potleskem?
3. Je toto důvod se s výsledkem smířit, nechat ho být?

Moje odpověď na tyto otázky jsou celkem jasné: 1. Ne. 2. Ano. 3. Ne.

Při tom všem přemýšlení o tomto duelu mi okamžitě vyskočil na mysl souboj jistého Arthura Abrahama s Paulem Smithem zhruba tři roky zpět. Abrahamovi v jeho duelech bodoví mnohdy skutečně pomohli. A to tak, že výrazně. I to byl jeden z důvodů, proč jej tak úplně nemám v oblibě.

27. září 2014 tomu ale tak nebylo. Smitha jednoznačně porazil. Doložily to i zápasové a úderové statistiky. Přesto se téměř okamžitě po duelu objevilo na všech britských webech, ve všech velkých denících slova o krádeži, loupeži.

Mediální masáž neustávala ani po několika dnech. Smith se jí šikovně chytil. Stejně jako jeho promotér Eddie Hearn. Výsledek?

Smith dostal druhou šanci, okamžitou odvetu. Tehdy se mimochodem také boxovalo pod hlavičkou federace WBO.

Britové se prostě s výsledkem nesmířili, neschovali hlavu do písku, byť v tomto případě vlastně k tomu nebyl ani důvod. Ne, za svého boxera se postavili. Bojovali. A donutili všechny k pochybnostem, k novému zápasu.

Jistě, česká síla není taková, jako ta ostrovní. Jenže problém je, že Češi se bohužel často ani o nic nepokusí. Pak se ale nemohou divit, že už prohrávají předem a že se musí řídit pravidlem „seknout soupeře, nebo nic“.

Přitom to i v u nás jde. Pamatujete na případ Martina Podluckého? Kdyby se tehdy ČBA, potažmo Pavel Hynek a Míťa Soukup za pomoci právníka Tomáše Rychlého vzdali, Podlucký by se nyní klasickému boxu věnovat nemohl.

Josef Zahradník na začátku července, Štěpán Horváth nyní, Qwert Boxing i Lukáš Konečný se svými boxerkami Fabianou Bytyqi a Luckou Sedláčkovou toho dělají pro tento sport v Česku více než kdokoliv jiný. Škoda, že uznání a případné podpory, když je to třeba se jim zase tolik nedostává.

Mimochodem, je zajímavé, že mnozí z těch, kteří způsobili svými komentáři mé aktuální rozčarování a znechucení, si sami často stěžují jak jejich bojovníka tam, nebo jinde zařízli. Nebo je samotné. Nebo jejich oblíbeného boxera, namátkou třeba Sergeje Kovaljova v prvním souboji s Andrem Wardem. Tehdy ale byly nářky na systém v pořádku.

Škoda, že některým nedochází, že kontroverzní verdikt zápasu Kovaljov vs. Ward a jeho rozebírání (a i dalších) nikomu v Česku nic nepřinese, naopak jakýkoliv úspěch Horvátha – a nyní i v podobě případné odvety – ano. Ne pouze jemu, Qwertu, ale i celému českému boxu...

Copyright © 2010-2021 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze