Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

KOMENTÁŘ Když je šéf více než Bůh, ale správně. A když holt není Fury jako Fury

  • Napsal Antonín Vavrda

Povětkin vs. Fury / zdroj foto: Boxingscene.comPovětkin vs. Fury / zdroj foto: Boxingscene.comPRAHA – Ty dva předzápasy byly podobně zajímavé jako hlavní střet londýnské noci v O2 Arena. Které? Charlie Edwards vs. Julio Cesar Martinez Aguillar a Alexander Povětkin vs. Hughie Fury...

CHARLIE EDWARDS VS. JULIO CESAR MARTINEZ AGUILLAR

Nebyl to od Edwardse povedený zápas. Povedený večer. Přesto se nakonec mohl radovat on, zatímco Mexičan smutnil.

A ač to bude znít krutě, může si za to Martinez Aguilar sám. Mladá hispánská krev byla totiž silnější než chladná hlava. Edwardse měl v obrovských problémech. Byla polovina kola, tedy dost času na to, aby případně soupeře dodělal, kdyby se ten po počítání zvedl. A dá se čekat, že by se také zvedl.

Jenže on musel přidat úder navíc do žeber klečícího protivníka. Dát mu šanci zvrátit výsledek. Byť si tedy nemyslím, že v tomto případě to byla od Brita komedie, ten úder byl mířený přesně, rozhodně nešlo o pouhé ťuknutí. A kdo někdy podobnou situaci zažil, moc dobře to ví.

Dá se říct, že vlastně přehlédnutí očividného faulu od ringového Marka Lysona jej ještě nakonec ochránilo. Prezident federace WBC, o jejíž pás se boxovalo, totiž celou situaci vyřešil společně se supervisorem duelu šalamounsky.

Martineze Aguillara nediskvalifikoval, byť mohl. Ale jelikož k incidentu došlo do třetího kola, tak zápas „pouze“ označil coby „No Contest“, tedy bez výsledku. A oběma další možnosti snít své sny – Edwardsovi ten šampionský, soupeři ten, že se jím jednou stane.

Dovednosti na to rozhodně má!

ALEXANDER POVĚTKIN VS. HUGHIE FURY

Schválně, kdo čekal, že tento zápas ruský bohatýr ovládne? A on ho navíc skutečně ovládl, upřímně verdiktům britských a amerických expertů, kteří duel viděli vyrovnaně, nerozumím. Trojice bodových naštěstí také ne, když dali vyhrát Povětkinovi 9 z dvanácti kol. Já jich měl pro Rusa 8.

Nic to nemění na tom, že tři dny před 40. narozeninami vyhrál naprosto zaslouženě. On sám zatoužil po Tysonu Furym, já bych ho daleko raději viděl proti dalšímu chráněnci Eddieho Hearna, Dillianu Whytemu. A myslím, že i on sám (Hearn) nad tímto duelem přemýšlí.

Hodně lidí ale nyní také řeší, co dál s Hughiem Furym, mladším to bratrancem slavnějšího Tysona.

Peter Fury, jeho otec a trenér, před duelem tvrdil, jak těžkou přípravu Hughie absolvoval. Jak je čas ukázat větší dravost, agresivitu, atraktivnost pro diváky.

Během duelu, který jeho synovi protékal mezi prsty, ale nevypadal, že by se k tomu snažil Hughieho nějak vyburcovat. Na můj vkus byl až moc v klidu. Jeho potomek sice ukázal pár světlých okamžiků akce a dravosti, ale to bylo málo.

Zatímco o výhru nad Josephem Parkerem ho obrali bodoví, s Kubratem Pulevem sehrálo roli zranění oka, tady není nač se vymluvit. Čím si špatný výkon ospravedlnit. Ať se mu to líbí, nebo ne, pomaličku ale jistě začíná spadat po bok Derecka Chisory, jen s tím rozdílem, že nedělá tak pěkné (atraktivní) zápasy. Po bok bijce, který se nebojí žádné výzvy, který neměl na své straně vždy ani bodové, suma sumárum ale všechny své opravdu top zápasy kariéry dosud prohrál.

Holt, není Fury jako Fury. Á propos.

Zatímco pro zápas s Parkerem byli ještě s bratrancem neodlučitelní parťáci, které spojoval i trenér Peter Fury, v dalších měsících se jejich cesty rozešly. A výkonnost Hughie rozhodně neroste. Lze i zde hledat paralelu?

Copyright © 2010-2021 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze