Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

VIDEO Nebyla to náhoda. Hlídač z nočního klubu touží konečně prorazit v těžké váze

  • Napsal Antonín Vavrda

Rice trefuje Coffieho / zdroj foto: PBCJonathan Rice (15-6-1, 10 KO) má za sebou boxersky nejlepší půlrok života. Nejprve z pozice náhradníka v červenci knockoutoval do té doby neporaženého Michaela Polite Coffieho (12-2, 9 KO). O tomto víkendu triumf zopakoval a ukázal, že v prvním případě nešlo o štěstí či náhodu. „Konečně mohu dát výpověď v práci, tohle mi změní život,“ zářil čtyřiatřicetiletý chasník původem z Columbie v Jižní Karolíně.

Je to celkem časté zaklínadlo na české bojové scéně. „Nemám peníze, nemohu se připravovat tak kvalitně jako soupeři, pak jen těžko mohu konkurovat elitě,“ zní často z úst boxerů, nebo v jiném pádu od jejich trenérů či manažerů.

DALŠÍ NOVINKY Z RINGU:

Do jisté míry je to pravda. Navíc si je třeba uvědomit, že v Česku a střední Evropě obecně není tolik boxerů jako například napříč Spojenými státy. Na druhou stranu příklady v letech minulých Joa Smitha Jr., nyní šampiona WBO v polotěžké váze, nebo ten aktuální Jonathana Riceho (15-6-1, 10 KO) ukazují, že ne vše je o penězích.

Prvně jmenovaný sice knockoutoval – jako jediný vůbec – legendárního Bernarda Hopkinse, stejně ale pěkně po víkendu v šest ráno přijel do rodinného stavebního podniku na Long Islandu, navlékl montérky a vyrazil šichty.

Rice byl vždy sportovcem. Hrál americký fotbal, jeho strýc James Edward „Ed“ Rice je pak legendou nejslavnějšího baseballového klubu planety Bostonu Red Sox. Když bylo Ricemu dvacet, vybral si ho do svého týmu talentů mezi vysokoškolskými sportovci Michael King, který později naverboval třeba i Dominika Breazealeho či Charlese Martina.

Přestože prokazoval jistou šikovnost a talent, dlouho byl až v závěsu za oběma muži. Když v létě roku 2019 dostal šanci bojovat s ruským medvědem žijícím v Kanadě Arslanbekem Machmudovem, rozhodl se opustit Los Angeles, kde žil se švédskou partnerkou, dívkou studující v LA díky výměnnému školskému pobytu, a vydal se do Las Vegas.

Sice v sedmi kolech prohrál, ale dal Machmudovi duel, který před ním a po něm nikdo (ruský bijec zatím vše ukončil v prvním kole, vyjma Riceho, jednoho duelu v kole číslo tři a dalším ve druhém). Sparingy mimo jiné i s Tysonem Furym se prostě projevily. Pozitivně. Odměnou byl o půl roku později duel s Demseym McKeanem, dalším neporaženým ranařem, kterého trápil téměř plných deset kol.

O dalšího půl roku později a dalších kvalitních kempech třeba s Filipem Hrgovičem či Michaelem Hunterem strávil už plných deset kol v jednom ringu s Efem Ajagbou. I kvůli koronaviru ale dlouho další nabídka nepřicházela. Až v červenci 2021 onemocněl covidem Gerald Washington a Rice vzal duel na poslední chvíli s Coffiem.

„Museli jsme holt změnit své soustředění. Ale moje první reakce byla, že Jonnie je těžším, tvrdším soupeřem než Gerald. Je velký, silný, má zkušenosti s kvalitními soupeři v zápasech i sparinzích. Myslím, že to bude pro fanoušky super zápas,“ hlásil loni v létě pětatřicetiletý rodák z Brooklynu, který měl na kontě kolem 20 amatérských duelů a za sebou kariéru u amerického námořnictva, za které odsloužil v letech 2009 a 2010 dvě mise v Afghánistánu.

„Myslím, že po něm mě čekají daleko větší souboje. Dříve nebo později se k nim dostanu. Učím se rychle, jsem neopotřebovaný, zároveň jsem odolný fyzicky i psychicky. Vše buduji postupně. Cihlu po cihle,“ přidal muž, který byl tehdy například i v ratingu WBA těžké váhy.

V závěru pátého kola pochopil, že v tom stavění domu z cihel udělal někde chybu. Že se neměl dívat přes rameno Riceho. Ten mohl poprvé na velké scéně předvést své taneční kreace, které se možná naučil od sličných žen a dívek v nočním klubu v Las Vegas, kde minimálně do tohoto víkendu pracoval coby vyhazovač.

Jelikož ale v práci lásku, po které dle vlastních slov tenhle obr s duší romantika touží, vydal se díky vydělaným penězům ze zápasu s Coffiem na měsíc do Švédska za svou blonďatou Seveřankou. Do států se vrátil sám.

Vzápětí přilétla očekávaná nabídka na odvetu s bývalým mariňákem. Rice ji přijal. Opět si zaspároval třeba i s Furym, aby o víkendu ukázal, že červencový triumf nebyla náhodná výhra. Že tenhle obr dozrál v muže, který může trošku potrápit hvězdy těžké váhy.

„Klíčem k tomuto triumfu byla moje maminka. Psala mi i volala a neustále opakovala, že tento večer bude zkouškou mé odolnosti. A že v té zkoušce obstojím. A když vám tohle řekne maminka, musí to být pravda, musíte tomu věřit,“ usmíval v pozápasovém rozhovoru, tentokrát po bodovém triumfu. A samozřejmě po dalším vítězném tanečku.

Inspiraci pro další nejspíše už po nocích v pánském klubu sbírat nebude. „Tahle noc mi změní život, mohu dát výpověď a věnovat se boxu naplno. Sleduji celou divizi a jsem připraven na kohokoliv z nich,“ dodal se širokým úsměvem muž, který sice dosud zapsal šest proher, až na tu první vždy s neporaženými rivaly.

Zda mu naopak první triumf, který následně potvrdil, nad boxerem s čistým rekordem opravdu kariéru ve 34 letech nastartuje, uvidíme nejspíše již brzo. Možností se nabízí celá řada, třeba i se zmíněným Martinem, ex-mistrem světa, který o pár hodin později padl po nadějném průběhu v hlavním duelu s Luisem Ortizem...

Rice trefuje Coffieho / zdroj foto: PBC

Rice trefuje Coffieho / zdroj foto: PBCRice trefuje Coffieho / zdroj foto: PBC

Rice trefuje Coffieho / zdroj foto: PBC

Rice trefuje Coffieho / zdroj foto: PBC

Rice trefuje Coffieho / zdroj foto: PBC

Copyright © 2010-2022 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze