Indongo: Modrá mašina z Namibie, která miluje Ukrajinu, colu a šokuje boxerský svět

Napsal Antonín Vavrda

Julius Indongo / zdroj foto: archivPRAHA – Když se loni objevil coby soupeř v té době neporaženého ruského knockoutéra Eduarda Trojanovskiho (26-1, 23 KO), mnozí se ptali: sakra, kdo to je ten Julius Indongo (22-0, 11 KO)? Podobnou otázku si vlastně kladli i před jeho dubnovým duelem v Anglii proti Rickymu Burnsovi (41-6-1, 14 KO). A stejná otázka jistě kde, koho napadne i nyní, před jeho sobotním šlágrem s Američanem Terencem Crawfordem (31-0, 22 KO).

Ok, následující řádky se pokusí poodhalit život čtyřiatřicetiletého Namibijce z Windhoeku, který má stejně jako Crawford šanci stát se mistrem světa čtyř prestižních organizací – WBC, WBA, WBO a IBF – což se dosud povedlo pouze dvěma mužům: Američanu Bernardu Hopkinsovi a jeho přemožiteli a krajanovi Jermainu Taylorovi.

VÍCE K JULIU INDONGOVI:

Píše se rok 2002 a tehdy devatenáctiletý Julius Indongo, který se narodil 12. února 1983 v obci Onumutai poblíž třicetitisícového města Ongwediva v namibijském regionu Oshana, právě přemýšlel, co se to s ním děje.

Cítil se unavený, malátný, bolela jej hlava, svaly, neustále pokašlával.

Lékaři měli jasno: malárie.

Kariéra, ale především život vytáhlého mladíka byly na vlásku. „Byl jsem hodně, hodně nemocný. A nikdo nevěděl, co mi je. Začalo to ještě na škole a všichni říkali, že mám malárii. Jenže ta to nebyla a můj stav se zhoršoval. Vše trvalo dva roky,“ vyprávěl loni pro namibijské novináře Indongo.

Konečná diagnóza? Neléčená tuberkulóza. Muž, který v té době už pracoval u policie v Windhoeku, kam se ve stejném roce po dostudování střední školy přestěhoval, se vrátil do boxerského ringu v roce 2006.

Opět se stal domácím šampionem ve váze do 57 kg, dostal se národního týmu. Jeho cestu nezastavila ani první porážka kariéry, když na africkém šampionátu pro tuto oblast prohrál se soupeřem ze Svazijska. „Dal jsem šanci rozhodnout o vítězi rozhodčím a ti se rozhodli pro něj,“ okomentoval lakonicky prohru.

Julius Indongo / zdroj foto: archiv

Ani ta jej nezastavila. V roce 2007 se dostal po dvou výhrách senzačně až do čtvrtfinále afrického šampionátu už ve váze lehké do 60 kg, kde ale prohrál s tuniským soupeřem. „Jeho taktika byla prostě lepší. Byla to pro mě ale velká škola. Naučil jsem se hodně o své psychice a také jsem poznal, že člověk nemůže házet údery bez toho, aniž viděl, kam dopadají. Bez jakékoliv přípravy,“ vrací se o deset let zpět k prohře s Seifeddinem Nejmaouiem.

V lednu roku 2008 jej pak zastavil v první africké olympijské kvalifikaci alžírský protivník Hamza Kramou. Jenže Indongo, který se do boxu zamiloval v roce 1998 a až do zmíněného roku 2007 nepoznal hořkost porážky, se nevzdal. „Když jsem přišel na boxerský turnaj na střední škole, byl jsem úplný zelenáč. Box jsem sledoval, ale vůbec jej neuměl. Ale okamžitě jsem tomu sportu propadl. Slíbil jsem si, že jakmile se dostanu do dalšího ročníku, začnu boxovat,“ vrátil se ke svým začátkům.

Na druhé africké olympijské kvalifikaci v březnu 2008 už dokázal vybojovat bronz, když v přímém souboji o postup do Pekingu zdolal Kamerunce Achilla Apiu.

Důvod k oslavám? Rozhodně. Konečně cesta ke štěstí a úspěchu? Nikoliv.

Indongo si při posledním kempu před olympijskými hrami v čínském Pekingu zlomil během sparingů pravou ruku. Přesto na turnaj pod pěti kruhy odletěl.

Julius Indongo / zdroj foto: archiv

„Nemohl jsem ji vůbec používat, museli jsme to navíc tajit při zdravotních prohlídkách. Ale rozhodl jsem se, že tam chci jet, že musím zatnout zuby a bojovat. Nechtěl jsem tam chybět. Vyhrál jsem první kolo, postupně ale šel můj výkon dolů, a nakonec jsme prohrál,“ pronesl k olympijské zkušenosti a prohře 2-14 s Australanem Anthonym Littlem.

Byl čas na posun mezi profesionály. A zde se již začala konečně karta otáčet ve prospěch Indonga. A podobně jako v Česku v posledních dvou letech funguje spojení Štěpán Horváth, Josef Zahradník + Qwert Boxing, zafungovala před osmi lety spolupráce Indongo + MTC Namibie, ve které má hlavní slovo Tobias Nestor.

Muž, který platí ze nejvlivnějšího afrického promotéra, založil tuto společnost už v roce 2000, kdy začal s boxerskou akademií díky podpoře bývalého prezidenta Namibie Dr. Sama Nujomy. „Indongo je důkazem, že když člověk chce, dokáže cokoliv,“ chválí momentálně svůj největší klenot Nestor, který sám dvanáct let boxoval, na amatérské úrovni vybojoval 186 zápasů a na té profesionální během šesti let duelů dvacet (11-6-1, 5 KO).

Julius Indongo / zdroj foto: archiv

Vedle milovníka kuřecího, marinovaných žeber a coca-coly podepsal Nestor v roce 2002 Pauluse Mosese a o pět let později i jeho jmenovce Ambundu. Toho Ambundu, kterého Indongo ve svých amatérských začátcích v roce 2001 dokázal porazit. Přitom poražený už v roce 2004 startoval na olympijských hrách v Aténách a byl jeden zápas od zisku medaile.

„Pamatuji si na ten duel. Byla to úžasná noc, boxovali jsme ve váze do 51 kg, on se snažil na mě tlačit, ale já skvěle zasahoval, aniž by se mě on skoro dotknul,“ usmíval se při této vzpomínce muž, který zmíněný turnaj nakonec vyhrál a byl vyhlášen jeho nejlepším boxerem (stejně jako dříve na regionálním šampionátu).

Jak Moses, tak Ambunda se stali díky Nestorovi světovými šampiony mezi profesionály. Prvně jmenovaný v roce 2009, druhý o čtyři roky později.

Ani jim, ani dalším 40 profíkům a 60 amatérům, o které se momentálně Nestor manažersky stará a kteří prošli jeho akademií v Namibii, se nepovedlo šokovat a následně prorazit jako v posledních devíti měsících Indongovi. Jeho vstup mezi elitu lehkého velteru je šokují, impozantní.

Julius Indongo (vlevo) / zdroj foto: archiv

„A ještě nekončím, nepřijel jsem do Ameriky prohrát,“ vzkazuje odhodlaně čtyřiatřicetiletý levoruký přízrak přezdívaný „Modrá mašina“, který nejprve loni v prosinci šokoval v první minutě Rusa Trojanovskiho a v dubnu si vyšlápl také na skotskou legendu Rickyho Burnse, který shodou okolností v roce 2012 dokázal zdolat právě Mosese.

„Chci se zapsat do historie. Už se mi splnil sen, abych se stal mistrem světa, nyní chci překonávat další mety,“ usmívá se bijec, kterého vychovávala teta a který sledoval jak své namibijské předchůdce v ringu, tak Muhammada Aliho s Mikem Tysonem.

„Ale já jsem jiný. I díky tetě Anně, která mě vychovávala tak, abych byl slušným a tvrdě pracujícím člověkem s jasně určenými hodnotami. Nevím, kde bych bez ní dneska byl,“ přidává muž, který jako nejoblíbenější destinaci uvádí Ukrajinu a pro kterého byl až do loňského roku nejpamátnějším duel ten s amatérským rivalem Jatoororou Tjingavetem, se kterým se utkal mezi šestnácti provazy hned několikrát.

Pokud v sobotu zvítězí, nejspíše svůj žebříček největších duelů přehodnotí. A naplní své další předsevzetí. A i kdyby s vysoce favorizovaným Crawfordem prohrál, věšet hlavu nebude.

„Víte, co je nejdůležitější? Vykašlat se na předsudky. Klíčové je, naučit se najít to, v čem jste dobří, identifikovat svůj vlastní talent a jít si za tím. Jste dobří v učení? Studujte, vzdělávejte se, držte se toho. Máte sportovní nadání? Neseďte po barech, nefrajeřte, neflákejte se. Pracujte na sobě a jdete si za svým snem. Jen tak můžete uspět a být šťastní,“ dodává své motto...

Julius Indongo / zdroj foto: archiv

Julius Indongo proti Rickymu Burnsovi / zdroj foto: archiv

Julius Indongo v Americe / zdroj foto: archiv