Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

Végh: Fim bych natočil i kdybych prohrál. Větrovský: Je to odkaz pro další generace

Petr Větrovský a Attila Végh / zdroj foto: VDNPetr Větrovský a Attila Végh / zdroj foto: VDNPRAHA – Přišli o něco později a nastoupili před zaplněný velký sál kina Lucerna. Ovšem jeden z nejlepších hokejistů historie Jaromír Jágr jim zatleskal. Stejně jako jim na pódiu před tím složil poklony Martin Lewandowski, prezident polského giganta MMA – KSW. A stejně tak jim všichni přítomní po závěrečné oponě ve stoje zatleskali. Projekt Attily Végha a Petra Větrovského nazvaný Attila se prostě a jednoduše povedl.

„Dělali jsme medailonek jako promo k večeru s Tysonem Furym. A když jsme se z Gabčíkova vraceli do Trnavy, říkal jsem si, že je to škoda použít pro pár vteřin upoutávky. Vždycky jsem chtěl natočit film. Tak jsem to Attilovi navrhl, on si mě vyslechl, podal mi ruku a řekl: 'Domluveno',“ vyprávěl posluchačům při krátkém uvedení filmu Větrovský.

DALŠÍ NOVINKY Z OKTAGONU:

„A já vždycky chtěl mít svůj film, byť jen pro rodinu a své nejbližší,“ přidal se svým typickým odzbrojujícím úsměvem Végh. Po skončení premiéry dokumentu, který vstoupí do českých kin dneska a který má na ČSFD hodnocení nad 75 procenty, se oba rozpovídali ještě i pro Profiboxing.cz.

Jaké to je jít do kina na svůj vlastní film?

Je to pro mě obrovská čest, že mám svůj vlastní film, který napsal můj život. Je to pro mě neuvěřitelné, ale mohu říct, že každý bojovník má svůj sen. A maximum, čeho můžete dosáhnout, že váš příběh někdo zfilmuje. A to jsem se dočkal. Takže mohu říct, že se mi sny splnily.

ROZHOVOR S PETREM VĚTROVSKÝM
Jak si užíváte úspěch?

Myslel jsem si, že bych si to mohl užívat, ale asi to bude znít jako klišé, ale jsem z toho všeho už hodně unavený. Psychicky i fyzicky. Samozřejmě mi dělá úspěch radost, ale jednoduše nemám prostor a čas si to užívat, děláme Noci s legendou, jezdíme s Attilou turné, není kdy zastavit a vychutnat si to.

Překvapuje vás to celkově pozitivní hodnocení, protože na ČSFD se to drží nad 75 procenty?

Když jsem to dodělal, tak jsem si sebekriticky říkal, že cokoliv nad 50 procent bude úspěch. A to, že je to v červených číslech, považuji za malý zázrak, nebo pohádku. Stejně jako to, jaká čísla dělá Attila ve slovenských kinech.

Proč šel film do slovenských kin o týden dříve než do českých?

Protože na Slovensku to bylo domluveno už několik týdnů dopředu, byl podepsán už někdy v létě, český distributor se přidal až po prvním traileru a už nešlo vše synchronizovat. Ale myslím, že to není problém.

Pokryje vám návštěvnost z prvního týdne, která se dostala na Slovensku na 18 tisíc, už náklady na film?

Zatím ne, ale věřím, že se k tomu nakonec dostaneme. Když jsem podepisoval smlouvu, tak ta byla na pět tisíc diváků, a my udělali za první víkend přes čtrnáct, takže věřím, že se dostaneme, co se rozpočtu týče, který jsem navíc o sto procent překročil, na nulu. Já jsem ho překročil ne kvůli číslům, ale pro to, aby se za dvacet, třicet, čtyřicet let mohli vnoučata Attily Végha a jeho nejbližší dívat na to, jaký byl jejich dědeček frajer. Není to jen umělecké dílo, ale odkaz pro něj a jeho rodinu, proto jsem chtěl, aby měl film svoji kvalitu.

Jaká je ta hranice, abyste se dostali finančně na nulu?

Já bych vám ji rád řekl, ale nevím ji, protože smlouva s kinem je složitá, berou si určité procento z prodaných lístků, odpočítává se budget, něco si bere distributor, jsou další poplatky, takže přesná čísla opravdu nevím. Ale odhadem jsme nyní tak na 40 procentech rozpočtu.

Kolik hodin materiálu jste měli k dispozici?

Asi 90 hodin materiálu, protože Attily otec nám dal asi 40, 45 hodin a my jsme stejnou porci natočili. Nejtěžší právě bylo vytahat to nejzajímavější, což ale dělala moje režisérská nezkušenost debutanta. Dneska bych toho asi natočil už daleko méně, ale člověk se učí. A bylo by zvláštní, kdybych napoprvé všechno uměl.

Co byla největší finanční položka? Záběry z Bellatoru?

Ano, to nás stálo řádově několik desítek tisíc dolarů, a také postprodukce, ale zase musím týmu poděkovat, protože kdyby mi všechno dali za plné ceny, tak se nedoplatím. Ale strhlo je naše nadšení, za což jim patří velké díky.

Váš nejsilnější moment z přípravy filmu? Z něj samotného?

Když Karlos Vémola k zemi. Já trochu pochyboval, že bude chtít Attila film dokončit, kdyby prohrál, ale když jsem viděl, jak trénuje, jak se mění jeho tělo, což mnozí neviděli, tak jsem pochybovat přestal, byť jsem byl za blázna. Vnitřně jsem mu věřil a když Karlos potom spadnul, tak to byl hrozně silný moment. Dneska jsem to viděl asi posté, a pořád mám husí kůži.

Co říkáte na kladné recenze?

Jsem opravdu šťastný, nečekal jsem, že můj film bude tolik lidí zajímat, že tolik lidí na něj přijde. Píše mi více lidí než po triumfu nad Vémolou, což je neuvěřitelné. Jsem hlavně rád, že mohu ukázat i tu svoji cestu bojovníka, protože hodně lidí mne poznalo až společně se zápasem proti Karlosovi (Vémolovi), a vůbec nevěděli, že nějaký Attila Végh existuje. Teď se jim mohu představit skrze tento film.

Myslíte už na další výzvy? Třeba na tu od Newtona, co je na konci filmu?

Pro mne je to všechno pozitivní, jak výzva Newtona, stejně jako touhy Karlose o odvetu. Ale nejlepší na tom všem je, že nyní to bude o mně. O tom, co řekne Atilka. (směje se) Já jsem teď šéf. Nemyslím si, že jsem nějaký Bůh, nejsem namyšlený, prostě si ale myslím, že mám nyní svoji pozici, kterou jsem si vybudoval. Ale jak už jsem říkal po zápase s Karlosem, chci si nyní užít rodinu, ženu, na další duel nemyslím. Navíc jsem na ni teď neměl čas, protože po tom triumfu jsem měl vlastně ještě méně času než před ním, hodně mediálních povinností a akcí, takže nyní je pro mě na prvním místě rodina. Jestli mi za dva měsíce přepne a budu chtít do klece, to ti teď neřeknu. Vím, že nekončím, ale nevím, jestli v roce 2020 budu zápasit, nebo ne. Teď řeším rodinu a další své povinnosti, byť trénuji každý den, tak na zápas rozhodně nastavený nejsem. (usmívá se)

Jak vás role otce změnila?

Je to krásný pocit, pokud nemáte rodinu, tak vám to těžko vysvětlím, ale po zápase s Karlosem to byla ta nejkrásnější možná třešnička. Jsem rád, že mám zdravého synčeka i ženu.

Splň sa vám senil tímto filmem. Takže co další sny?

Uvidíme. Jsem pokorný a čas ukáže. Nemám žádné povýšenecké sny a tužby. Jsem momentálně šťastný.

Co bylo pro vás nejtěžší ve filmu ukázat?

Asi nic, nemám nic, za co bych se styděl, nebo tak. Hodně toho tam nebyl, prvé zápasy v Bellatoru, svatba s Natalií, ale nejtěžší období mého života byl den, kdy jsem prohrál se Simnem Carlsenem a zároveň mi umřel dědeček. Tak to byl den, na který nezapomenu. A také ty čtyři prohry v řadě a nám přestala v týmu fungovat chemie. Nedávám to za vinu jim, ani sobě, prostě se tam něco stalo, kvůli čemu naše vztahy povolily. Ale vykomunikovali jsme to a vrátili jsme se zpět tam, kde jsme chtěli být. Je to stejné jako ve vztahu, máte nějaké hádky a ten vztah se těmi hádkami upevní a je ještě silnější než předtím.

To je ten důvod, proč toto téma ve filmu vlastně zahrajete do autu? Že se vám o něm nechce povídat?

Ano, přešel jsem to téma úmyslně, protože já vlastně ani sám nevěděl, co se tehdy stalo. Je to, jak říkal Ilja (Škondrič) o tom vytuněném autě. Já jsem 350 kilometrů, bral zápasy s kde kým, jel jsem jako blázen, do toho se stěhoval, takže nebyl nastavený v hlavě... Bylo tam mnoho faktorů, které se sešly dohromady.

Napadlo vás, že se to takto sejde? Že závěr filmu bude porod dítěte?

Napadlo, když jsem se to dozvěděl, tak jsem věděl, že to tak bude. Film by byl, i kdybych zápas s Vémolou prohrál. Je nesmysl, co říkají někteří lidé, že kdybych s ním prohrál, film nebude. My jsme byli domluveni s Petrem (Větrovským), že do toho jdeme, tak jsme do toho šli. Je to můj život, vše, co se stalo, tak k němu patří. Spočítali jsme to tak, že by to mělo vyjít, byť trošku to malý zkomplikoval, protože termín byl mezi Vánoci a Silvestrem a on se narodil až v lednu. Takže Petr si pak musel trošku máknout, aby to všechno stihl. Velká poklona jemu i týmu, protože tohle nikdo nevidí a neví. Je to stejné jako ve sportu. Nikdo už neví, že Petr byl s týmem x hodin zavřený tři měsíce ve střižně, kde na filmu pracovali.

Mluvil jste mu do práce?

Ne, vůbec! Sem tam mi poslal nějaká videa, já mu to potvrdil a jelo se dál. Věděl jsem, co jsem mu odevzdal, z čeho čerpá, byl jsem na to hrdý, nic bych na své cestě životem nezměnil. Nechal jsem vše na něm a on to zvládl na sto deset procent.

Nemáte povoleno vkládat komentáře.

Copyright © 2010-2020 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze