Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

KOMENTÁŘ Pudilová na rozcestí. Ale i kdyby UFC nevyšla, zájem o ni bude doma i venku

Pudilová a trenér ErdélyiPudilová a trenér ErdélyiPRAHA – V noci na neděli se představila na akci UFC Fight Night 166 Lucie Pudilová, pro kterou byl duel s Justine Kishovou posledním v rámci aktuální smlouvy s UFC. Co čtvrtá prohra v řadě ukázala?

Když dnes pětadvacetiletá Pudilová do UFC vstupovala, byla o tři roky mladší a měla bilanci 6 výher – 1 porážka.

Hned na úvod angažmá dostala šanci smazat prohru ze svého rekordu, když se postavila Lině Lansbergové. V úvodním duelu UFC Fight Night 107 švédskou soupeřku zbila, že se tak týden před zrcadlem jistě nepoznala. Přesto prohrála.

VÍCE K LUCII PUDILOVÉ:

V dalších dvou divokých, dravých duelech ale Pudilová slavila úspěch a zároveň přišla další smlouva. Jenže vítězný duel se Sarah Morasovou v únoru 2018 byl zároveň naposledy, co „Příbramská střela“ měla vítězně ruce nad hlavou.

Následovaly čtyři prohry v řadě. První dvě – s Irene Aldanovou i Liz Carmouchovou (na domácí půdě v Praze) – sporné, stejně tak v očích autora tohoto textu ta poslední, víkendová s Justine Kishovou. Jen Antonina Ševčenková dokázala českou bojovnici přetlačit, uspat. Bez jakýchkoliv pochybností.

Právě po tomto duelu došlo v týmu Pudilové ke změně přípravy. Konečně začala cestovat po světě, netrénovala jen „doma na dvorku“. V posledním střetu s Kishovou pak předvedla i jistou úpravu taktiky, zklidnění. Paradoxně právě tato skutečnost ji nejspíše stála triumf.

Jenže, na druhou stranu... Je na místě něco Pudilové a jejímu týmu vyčítat? Když se bila hlava nehlava, stejně to nestačilo. A ještě byla kritizovaná za velkou přímočarost, špatnou obranu atd. Když na tom zapracovala, zase prohrála, zase je kritizovaná. Tentokrát za to, že se bojí a podobně.

Co to ukazuje?

Že kritici si vždy něco najdou. Že je strašně lehké něco hodnotit zvenčí, ale daleko těžší pak realizovat. Zvláště, když ještě funguje tak jako Lucka z kouče Ladislavem Erdélyim. Jejich styl práce i komunikace je hodně zvláštní, složitý, extrémně těžký na rozklíčování.

Kdo zná Lucku mimo oktagon, mimo trénink, ví, že je úplně jiným člověkem jako ten, kterého vidíte na obrazovkách. Nebo jako ten, kterého potkáte v tělocvičně. Prostě složitá osoba se vším všudy. Stejně tak Erdélyi.

O čem ale nelze pochybovat, je skutečnost, že oba MMA milují. Že úspěchu podřizují všechno. Že na sobě makají. Jako tým. A to je třeba ocenit. Stejně jako skutečnost, že dokážou naslouchat, nechají si poradit, snaží se měnit, přizpůsobit.

A troufám si říct, že ti, kteří se kolem tohoto sportu pohybují – a myslím tím ty důležité, kteří rozhodují – toto vidí také. I když je bilance Lucky v UFC 2-5, o „práci bojovnice“ se bát nemusí. A vůbec bych se nedivil, kdyby třeba dostala ještě šanci i od Dana Whita, třeba jen jednozápasovým kontraktem.

Když ne, je tu Bellator MMA, či asijské organizace, které mohou přijít se zajímavou nabídkou. Lucka prostě dle mého není na odpis. Ať už se coby bojovnice UFC, nebo „volný agent“...

Nemáte povoleno vkládat komentáře.

Copyright © 2010-2020 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze