Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

KOMENTÁŘ Lawler: když se dá prohrát i s pokorou a respektem k vítězi a rozhodčímu

Askren na kolenou, Lawler nad ním / zdroj foto: UFCAskren na kolenou, Lawler nad ním / zdroj foto: UFCPRAHA – V noci na neděli se uskutečnil v Las Vegas další galavečer UFC, tentokrát číslovaný. A UFC 235 nabídlo opravdu hodně zajímavého. Z mého pohledu ale všechny ostatní výkony předčil muž jménem Robbie Lawler...

DALŠÍ NOVINKY Z OKTAGONU:

Bojové sporty mnozí vnímají jako komunitu drsných, ideálně potetovaných a namakaných borců, ze kterých stříká testosteron stejně jako pot či krev, díky čemuž jim padají ženy a dívky k nohám.

A že si tito borci díky tomuto mohou dovolit cokoliv, mimo jiné i tak trochu sebestředné chování. Čemuž bohužel hodně často podléhají i sami bojovníci a také proto tyto sporty tak těžké bojují s podobnými předsudky.

Zvláště, když i masmédia celého světa vyloženě čekají na různé výstřelky, průšvihy, protože ví, že právě toto „dělá čtenost“, o kterou jde v dnešní době až na prvním místě.

Z mého pohledu ale není od věci právě kvůli tomuto všemu nabízet i druhý pohled. Ten, který nám všem ukázal o sobotní noci Robbie Lawler, muž, který toho má v oktagonu za sebou tolik, jako málokdo.

Ukončení jeho souboje s Benem Askrenem vzbudilo obrovské emoce. Je úplně jedno, zda bylo od Herba Deana oprávněné (já ze svého gauče si myslím, že ano), zda by Lawler při pokračování akce svého rivala tak jako tak usnul, nebo zda bylo předčasné.

Za mě je daleko důležitější to, co se stalo poté.

Ano, Lawler vyskočil a první slova ke klečícímu a překvapenému Deanovi nebyla úplně dle litery slušné mluvy. Jenže šlo o pár vteřin a možná dvě, tři věty.

Hned vzápětí se šestatřicetiletý rodák z Granite City ale až neuvěřitelně zklidnil, s Deanem si pohovořil, zašel pogratulovat vítězi, ocenil jeho výkon v oktagonu. Ba co více, ze svého neustoupil ani na pozápasové tiskové konferenci, kde často bojovníci mluví už trochu jinak než bezprostředně po duelu.

Ukázal, že to, co předvedl, nebyla jen póza, kdy se jen snažil potlačit své pravé „Já“.

„Hele, jediné, o co nestojím, jsou omluvy. Dělal (Dean) svoji práci, stejně jako ji dělám já. Také rozhodčí mohou případně chybovat. Já jen prostě chci být opět brzo v kleci,“ pronesl mimo jiné Lawler.

Je mi jasné, že ti, co bojové sporty sledují či propagují, budou daleko více šílet z různých výstřelků a la Conor McGregor, na mně osobně ale dělá daleko větší dojem chování Lawlera. Toho jsem do víkendu registroval, vnímal jako špičkové bojovníka, nyní jsem se stal i jeho fanouškem. A na jeho další duel se budu fakt těšit.

Myslím, že bojové sporty potřebují právě takové zápasníky daleko více než „pitomce“, které většinu jen utvrzují v jejich mylném vnímání tohoto světa.

Nemáte povoleno vkládat komentáře.

Copyright © 2010-2019 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze