Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

NÁZOR Kubánci v Praze vyučovali vysokou školu boxu. Jak pozorné studenty tu měli?

  • Napsal Antonín Vavrda

Savón vs. Havel / zdroj foto: Radek CihlaSavón vs. Havel / zdroj foto: Radek CihlaPRAHA – Boxerskou show v pražské Lucerně vyvrcholila návštěva kubánských boxerů v Česku. Ti toho za poslední dny stihli hodně. A nejen vítězstvím 14-0 v souboji s výběrem Evropy potvrdili, proč jsou nejúspěšnější zemí tohoto sportu na světě.

DALŠÍ NOVINKY Z AMATÉRSKÉHO RINGU:

Velký sál Lucerny bouří více jak dvěma tisíci hlasivkami. Kubánští boxeři právě výsledkově zdemolovali výběr Evropy a domů na ostrov svobody mohou odjíždět spokojení.

Ve spojení se zastávkou v nizozemském Rotterdamu, odkud 13. listopadu zamířili do české metropole vyhráli šestnáct soubojů ze sedmnácti. Jediný, kdo dokázal někoho z kubánského výběru porazit byl Nizozemec Enrico Lacruz, který zdolal Lázara Álvareze.

V Praze byl hodně blízko triumfu nad Javierem Ibaňezem domácí Erik Hulijev (myslím, že nejsem jediný, kdo viděl českého šampiona vyhrát). Ať by jejich souboj dopadl opačně, než lze nakonec nalézt ve výsledkové listině, na dominanci kubánských tanečníků by to nic nezměnilo.

Kde hledat důvody jejich nadvlády?

Těžký život na komunistickém ostrovu, který to měl kvůli politickým vlivům v posledních padesáti letech extrémně náročné? Respektive lidé na něm žijící. Určitě má tato myšlenka něco do sebe. Ne nadarmo se tvrdí, že kde je bída s nouzí, vyrůstají skvělí bojovníci.

Hlavní důvod to ale není. Vybavení, pocit pohodlí, geny, nic z toho ve sportu nerozhoduje.

Rozhoduje systém. Rozhoduje srdce.

Pokud nemá to, co děláte hlavu a patu, můžete mít sebelepší stroje, sebelepší podmínky, nebude vám to k ničemu. Pokud nebudete dělat to, co děláte na 120 procent, můžete mít peněz kolik chcete, experty na všechno možné, stejně neuspějete.

Slova snílka?

Ne, pokud měli čeští trenéři v neděli při semináři s kubánskými trenéry oči otevřené a uši nastražené, muselo jim výše popsané rezonovat v hlavě ještě ve středu v Lucerně.

Něco se dalo pochytit také při pondělním hodinovém tréninku Kubánců s boxery Pražského rohovníka. Vše probíhalo v pohybu, vše bylo perfektně připraveno. Nácviky, které v Česku mnozí trenéři často ženou na hranu, stejně jako následně sparingy?

Vše s lehkostí, v rychlosti. Když už Vitalij Bojko a Julio Cesar la Cruz přitvrdili, reakce kubánského trenéra na sebe nedala dlouho čekat. A olympijský šampion i čtyřnásobný mistr světa poté opět najel do módu, kterým se prezentoval i v samotném středečním zápase před nabitým sálem.

Přišel vám jeho výkon nudný? Přišlo vám, že netrefoval soupeře naplno a vší silou? A proč by to dělal, když se může zápasem bavit? Když si může v přestávkách bez jakékoliv známky únavy povídat se svým trenérem jako s kámošem nad pivem, zatímco jeho soupeř vydýchává předchozí tříminutovku a inkasuje jednu radu za druhou?

Nejen v Česku je zažito, že bojové sporty jsou brutalitě, krvi, že z vás musí stříkat pot, jinak jste v tréninku a poté v zápase nenechali všechno. Mnohdy se po boxerech chce jen šlapání směr vpřed, co nejvíce úderů a bez přemýšlení, co vlastně dělám. Vrcholem všeho jsou pak zápasové povely během samotného duelu „Boxuj“.

Právě z tohoto důvodu ale zároveň nemají bojové sporty a sami zápasníci u nás tu nejlepší pověst. Kubánci ukázali, jak ji změnit. Ukázali, že lidé mohou úžasem vydechovat a kroutit hlavou nad krásnými úhyby, šikovností, přesnými kombinacemi, kdy jen výjimečně netrefíte cíl, lehkostí a technikou.

Ukázali v pravém slova smyslu definici boxu coby „šermu pěstí“ a umění, kde je touha po krvi soupeře a brutálním knockoutu až na posledním místě. Na tom prvním je zábava a rozdávání radosti fanouškům (je jasné, že soupeři se moc nejspíše nebavili).

Čtyři dny boxerští profesoři z Kuby v Praze vyučovali. Až čas ukáže, jak pozornými žáky Češi byli...

Copyright © 2010-2022 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze