KOMENTÁŘ Boxerské mistrovství republiky? Možná nejlepší za poslední dekádu

Napsal Antonín Vavrda

MČR v boxu 2018 / zdroj foto: Profiboxing.czPRAHA – Kromě velkých duelů na světové scéně se na konci minulého týdne bojovalo také v Děčíně o domácí mistrovské boxerské tituly. A mnohdy neznámí boxeři a boxerky si s těmi mezinárodně protřelými nic nezadali.

Od roku 2012 jezdím pravidelně alespoň na semifinále a finále domácího boxerského mistrovství seniorů. V pátek i sobotu jsem pak měl možnost mluvit s těmi, kteří jej sledují (nebo byli jeho účastníky) ještě daleko déle.

DALŠÍ NOVINKY Z AMATÉRSKÉHO RINGU:

A všichni jsme se shodli na jednom, tenhle šampionát byl co do kvality zápasů za posledních deset let nejlepší. Ne snad, že by na těch předchozích startovali špatní boxeři. To nikoliv.

Jen v Děčíně startovali v drtivé většině naprosto vyrovnaní boxeři. A také boxerky. Finálové boje? Skvělé, tu skvělý technik, tu velký bojovník a dříč, který nevypustil jedinou vteřinu. Ale vždy to dávalo dohromady tvrdé bitvy, které někdy i zvedaly diváky ze židlí.

Třeba mezi ženami ve váze do 51 kg pak vzniká už nějaký ten pátek u nás silný trojlístek Petra Laštovková, Jana Prokešová (ta je navíc především „osmačtyřicítka“) a Nela Freiherrová. Důkaz? Třeba i prostá matematika. Z posledních dvou šampionátu mají naprosto stejný průměr umístění – 2.

Jiné váhy pak ukázaly nové zajímavé tváře. Pokud zůstanu stále u žen, pak vlastně úplně v každé. Teprve devatenáctileté Tereza Netušilová, Linda Dostálková a Denisa Pauerová. Prvně jmenovaná ovládla váhu do 54, druhé dvě sice postupně vyřadila velezkušená Martina Schmoranzová, obě ale ukázaly velký potenciál do budoucna. Stejně jako Vendula Sedláčková ve váze do 75 kg.

Podobně zajímavý výkon předvedla Nikola Spáčilová, stejně jako její přemožitelka Markéta Kostrouchová, v šestatřiceti letech nejstarší účastnice šampionátu mezi ženami. Myslím, že ještě uslyšíme i o Lence Volejníkové a pokud nebudou muset boxovat jen samy se sebou, tak také o supertíhách Vendule Kučerové a Báře Suchánkové.

A muži? Na mladé severočeské pušky Artura Šachbaziana a Petra Nováka bych mohl koukat při práci déle než devět minut jejich zápasů. Podobně i na Miloše Bartla, Martina Prázdného, Kamila Hladkého či Lukáše Fajka. Věřím, že nejen já.
Osobně mě velmi překvapil Pavel Ján, který ve váze do 91 kg zle zatopil Jirkovi Havlovi, což ale není na škodu. Naopak, je skvělé, když máte kvalitní konkurenci i na domácí půdě a pak vás v zahraničí jen tak něco nezaškodí.

Myslím, že boxu má stále co dát i ostravské duo Daniel Freiherr a Jan Mužik. Pokud by měli čas trénovat a zápasit pravidelně. Ne, jen před vrcholem domácí sezony a na něm.

Že jsem vyjmenoval skoro všechny medailisty? Ano, jenže oni si to zaslouží (stejně jako ty, které jsem nejmenoval).

Stejně tak si ale zaslouží, aby o ně bylo pořádně postaráno. Aby zde byla jasná koncepce, která se bude dodržovat a ctít. A kdo ji ctít nebude, půjde z kola ven.

Tak, aby z něj nemuseli odcházet sami boxeři (příkladem budiž Freiherr či Mužik). Kdo by ji měl zajistit? Pochopitelně svaz ve spolupráci s Trenérskou radou. Ano, snaha tu je, ale ta finalizace už drhne.

A pochopitelně je třeba zajistit dostatek financí. I to je předně práce svazu, tak to prostě je. Myslím, že každý rozumný boxer si uvědomuje, že si amatérským boxem nezajistí důchod s nohami na stole a cigárkem v puse.

Na druhou stranu, bez finančního ohodnocení to také nejde. Těžko můžete trénovat dvakrát denně a jezdit na soustředění, když se vám to nikterak nevrací (nemluvím o sportovní stránce). Zvláště, když už nestudujete a jednoduše z něčeho ty účty a jídlo platit musíte.

A těžko může být každý podporován ze státních peněz coby reprezentant.

Snad se zablýská v dalších týdnech a měsících na lepší časy – jisté projekty tu totiž ve vzduchu visí. Byla by škoda nevyužít toho „materiálu“ (a zahodit i kvalitní práce trenérů), který byl v děčínské Střelnici k vidění.